Rozpovídal se ve středovém kruhu Malha Areny Tre Simmons a vzpomínal na dobu před třemi lety, kdy hrál za Hapoel Holon zápas proti Jeruzalému právě v hale, kde bude v úterý hrát Nymburk zápas čtvrtého kola Eurocupu. Tre se totiž stal očitým svědkem bombového útoku na jeho tým, který odnesl jeden člen ochranky amputací několika prstů.

Ten chlap stál támhle nahoře (ukazuje na levou stranu haly na balkónový ochoz) a něco zabaleného v papírovém kapesníčku hodil na palubovku. Jeden z členů ochranky, který stál támhle (Tre ukazuje na druhou stranu od koše než poprvé) se rozeběhl směrem k tomu balíčku, který se válel před naší střídačkou. Vzal ho do ruky a strčil to do kapsy. Já jsem měl v tom okamžiku míč a střílel jsem na koš na druhé straně hřiště. Minul jsem. Jen se ale míč dotkl obroučky, pozvala se exploze. V první chvíli nikdo nevěděl, co se děje, ale všichni si instinktivně kryli hlavu. Otočil jsem se a viděl jsem toho člena ochranky, jak má celou ruku od krve. Padl na palubovku bolestí a nikdo z našich hráčů nečekal ani vteřinu a běželi jsme do šatny jako zběsilí.

Měl jsi už někdy před tím takový strach jako v tom okamžiku?

Ne nikdy. Nevěděl jsem vůbec, co se děje. Myslel jsem si, že je válka. To bylo něco neuvěřitelného. Hned po tom zápase jsem odletěl domů do USA.

Ne, jenom já. Já jsem se z toho stále nemohl vzpamatovat, nemohl jsem spát….. Do dneška, když stojím tady na tom místě, podívám se tím směrem, tak si mi to všechno promítá zase znovu a znovu. Je to fakt otřesný zážitek.

Ano ale jak plyne čas jako voda v řece, jsou ty vzpomínky stále přijatelnější.

Nikdy mě to neomezovalo při hře, spíš v čase, kdy jsem nehrál, seděl jsem na lavičce a měl jsem přeci jen čas na to myslet.  Ale stejně jak do haly vejdu, patří první pohled tomuto místu.

Takže, kdyby tu nebyli zítra žádní fanoušci, by to bylo lepší?

Ne, basketbal potřebuje diváky a atmosféru. A víš, co je strašně zvláštní? Já jsem se tím člověkem z ochranky potkal letos v Praze, když jsem Prahu navštívil společně s Afikem. On tam byl jako turista. To byl opravdu zvláštní pocit.

 

Ne. (po chvíli přemýšlení) Jo, vlastně změnil. Čára na trojku je dál a vymezené území je vymezeno jinak.

To není jen o fanoušcích, na které si taky těším. Pár známých jsem tu už potkal. Já se chci dostat do další úrovně Eurocupu. Kvůli tomu se na ten zápas těším.

Motivace není větší nebo menší podle toho, s jakým soupeřem hraju. Já jí mám pořád stejnou. Ale přeci jen vždy je to zvláštní nastupovat v týmu, jehož dres oblékal ještě v minulé sezoně a navíc na „domácí“ palubovce.  K tomu Hapoel Jerusalem je tým s obrovskou tradicí a takovou základnou diváků.

Dokážeš se oprostit od okolí, a jak myslíš, že tě přijmou?

Oprostit se umím. Slyšel jsem, že přivítání by mohlo být trochu vřelejší, z toho důvodu, že nehraji v Izraeli ale v jiné zemi.