Výborné, vyhráli jsme Český pohár a to je jedna z met, které jsme měli pro tuto sezonou před sebou. Český pohár je specifická soutěž, jiná než liga, Eurocup nebo něco podobného. Je to velice těžká soutěž, protože se hrají tři zápasy po sobě. My jsme všechny tři vyhráli a to je super.

Proč se Pardubice ve druhé polovině tak nebezpečně přiblížily?

Přestalo se nám dařit v útoku. Měli jsme hodně dobrých střel, které jsme nedali. Kdybychom proměnili alespoň polovinu pokusů, mohl být výsledek jiný. Na druhou stranu musím dát kredit Pardubicím, protože hrály dobrý basketbal.

Rado, jak se v závěru zápasu, kdy soupeř dotahuje, bojuje s únavou?

Člověk nad tím nemůže přemýšlet, protože je to vlastně zbytečné. V situacích, kde jde v posledních sekundách o všechno, nemůžeš přemýšlet, jestli tě bolí noha nebo zda jsi unavený. Musíš do toho dát absolutně všechno.

Z diváckého hlediska a zajímavosti finále bylo dobré, že utkání dospělo do dramatického konce. Ale asi jsme si to mohli udělat jednodušší. Za stavu 67:51 to vypadlo, že máme utkání pod kontrolou… Teď bezprostředně po zápase nemohu analyzovat, co se přesně stalo. Hráli jsme staticky v útoku, Pardubice hrály dobře, trefovaly těžké střely a vrátily se zpátky do zápasu. I když bylo finále vyrovnanější než jiné zápasy, myslím, že jsme vzhledem k průběhu celého Final 8 vyhráli zaslouženě.

Myslíš, že v závěru dnešního zápasu jsi byl nejvíce unavený, když porovnáš všechny zápasy, které jsi za Nymburk odehrál?

Těžko dokážu přesně porovnat. Pravdou je, že ve druhém poločase jsem chvílemi sbíral síly. Bránil jsem Coreyho Muirheada, který je asi nejatletičtějším hráčem Pardubic, a to mě stálo hodně sil v obraně, které mi pak chyběly v útoku.

Já vím, že by si měli hráči při slabších chvilkách o střídání říct, ale když jsi v tom zápase zatažený a vzhledem k tomu, jak probíhal, jsem nechtěl slézat ze hřiště. Prostě ani mě to nenapadlo…

Kdy ses cítil nejhůře v průběhu finále? Když Pardubice vyrovnaly nebo když se k nám jejich vlak rychle přibližoval?

Když se Pardubice začaly dotahovat, bylo to něco, co jsme nečekali i kvůli tomu, jak se zápas do poloviny třetí čtvrtiny vyvíjel. Nejtěžší moment byl asi za vyrovnaného stavu, kdy jsme v útoku nedali a oni by šli při proměněném útoku do vedení. To byl asi nejtěžší moment zápasu.

A úleva přišla, když nedal Žabas tu první šestku?

To ne. Tam bylo jasné, že druhá bude nahozená… Úleva přišla až když Pomi doskočil tu poslední střelu a měli jsme míč pod kontrolou.    

Jak vnímáš Český pohár, který možná nemá takový zvuk jako jinde v Evropě?

Je to jedna z trofejí, o kterou se tady hraje. Hrajeme sice ve čtyřech soutěžích, když do toho počítáme Český pohár a chceme ve všech soutěžích dojít co nejdál. Na české basketbalové scéně chceme jako klub dominovat a k tomu patří i vítězství v Českém poháru.

Jsem rád, že jich dneska přišlo přeci jen o trochu více. Při semifinále s Ostravou jsem byl trochu překvapený, protože diváků bylo opravdu poskrovnu. Atmosféra byla dobrá i díky dvěma fanklubům, které sem přijely. Chtěl bych poděkovat především našim fanouškům. Vzhledem k vývoji zápasu byla v klíčových momentech jejich podpora důležitá.

Jaká byla pro tebe obnovená premiéra v Českém poháru?

První dva dny byly poměrně jednoznačné, v poločase byly zápasy rozhodnuté. Dnešní utkání získalo na zajímavosti. Pardubice nám vzdorovaly. Pro mě osobně je to po více než deseti letech první vyhraná česká trofej.

Tomáši, jsi liberecký rodák. Jaké to je vyhrát opravdu doma?

Určitě byli v hledišti někteří moji spoluhráči. Věřím, že někteří diváci přišli kvůli mně (úsměv).

Když jsi doskočil v závěru důležitý míč, cítil ses jako hrdina utkání?

Jelikož jsem před tím moc dobře nebránil, tak to byla jedna světlá chvilka (úsměv)… Neřekl bych, že jsem hrdina, ale radost jsem z toho měl.

Co bylo v zápase v závěru rozhodujícím prvkem naší hry?

Že to Rado dokázal vzít na sebe a proměňoval šestky. Díky tomu jsme se stále drželi nad nimi.

Čím to bylo, že se na nás Pardubice tak nepříjemně dotáhly?

Zlepšily se v obraně, začaly více běhat a začaly více využívat rychlých nájezdů. My jsme se nemohli chytit a nedávali jednoduché koše. Jim se povedla nějaká ta trojka, přiblížily se, chytly lauf a to je vždycky nepříjemné.

Skvělý pocit. Po dlouhé době se mi povedlo něco vyhrát. Vlastně od dorostu, kdy jsme na USK vyhrávali pravidelně, to je první výhra mezi dospělými. Ten pocit ještě umocňuje, že jsme o výhru museli bojovat. O to je to sladší.

Po dvou hladkých výhrách ve čtvrtfinále a semifinále a dobré první polovině, najednou drama. Zatáhla se opona?

V prvním poločase jsme hráli hodně slušně, vždycky jsme si vytvořili nějaký náskok a svými vlastními chybami jsme o něj po šňůře šesti, sedmi bodů soupeře přišli. Snad třikrát byl náš náskok kolem šestnácti bodů a vždycky to Pardubice stáhly na deset. To jim posilovalo sebevědomí. Pak daly i nějaké těžké střely a šlo se do vyrovnané koncovky.

Těžká chvíle přišla, když Sam Faifr prásknul tu trojku o prkno z nulového úhlu. To byl okamžik, kdy se všichni chytli za hlavu. Nemyslím si, že by někdo z mých spoluhráčů ztrácel víru v naše vítězství. Člověk musí věřit sám v sebe i ve zkušenost týmu, který už nejednu takhle složitou situaci zvládl.

Dneska to byl zápas jako na houpačce. Šťastný jsem byl, když jsme hodně vedli, hůře jsem se cítil, když jsme se Pardubice dotahovaly.

Věděl jsi, když nedal Žabas tu první šestku, že je pohár doma?

Když nedal to první, bylo jasné, že pohár je náš. Dalo se předpokládat, že druhou nahodí, ale my jsme v ten moment měli na doskoku velkou převahu. Všichni jsme řvali na Pomiho, aby si pro ten doskok šel.

I při time outu jsem mu říkal: „Běž si pro ten doskok, běž si pro ten doskok!“ … tak jsme mu to vlastně poradili… (smích). Pomi, když se odrazí, tak je patro nad všemi. Důležitý nebyl jen ten poslední doskok, ale i útočný pár vteřin před tím.