Zdálo se mi, že jsme špatně odhadli koncovku, kdy místo bychom hráli stále jako tým, uchylovali jsme se k tomu, abychom hráli individualisticky. Nepouštěl se balón a Pardubice stály a čekaly, jestli budeme nebo nebudeme dávat z dálky. Díky tomu, že jsme se tolik netrefovali, náskok se zmenšoval.

Možná ano. Brzké vedení o šestnáct bodů nás ukolíbalo a už jsme tolik netlačili na pilu jako před tím. Nedokázali jsme zlomit zápas do více než dvacetibodového vedení. Pardubice se vždycky vrátily nějakou trojkou.   

Byl jsi v závěru nervózní? Bál ses o výsledek?

V závěru samozřejmě. To už nebylo o nás, to bylo o štěstí. V průběhu zápasu jsem stále věřil, že se vrátíme ke hře, která nám v zápase přinesla dvakrát nebo třikrát vedení o šestnáct bodů. To bylo pouštění míče z ruky, nájezdy a vyhození na perimetr, volné střely… a ne tlačení se pod koš, kde stálo pět obránců Pardubic. Okolo stáli čtyři naši hráči a čekali, jak se situace vyvine.

Až když dal Rado tu první šestku na 86:83. Do konce zbývalo něco přes vteřinu a to už jsem nepředpokládal, že by Pardubice mohly něco vymyslet. Myslím, že už bychom to pak nějak upinkali, i kdyby Rado poslední šestku nedal. Do té doby jsme závěr neměli ve vlastních rukách.

Kdo z pardubických hráčů nám dělal největší problémy?

Hodně škodil Corey Muirhead, problémy nám dělal Sam Faifr, který nám dal trojku z rohu o desku.    

Kam bys zařadit náročnost letošního poháru ve srovnání s těmi, které jsi v dresu Nymburka získal?

Ten letošní byl jeden z nejjednoznačnějších až na závěr finálového zápasu s Pardubicemi.

Pamatuješ si na finálové zápasy minulých dvou let?

V minulém roce to byla bitva s Děčínem na jejich palubovce. Dobře si pamatuji prodloužení s Novým Jičínem rok před tím v Opavě, když jsme celý zápas tahali za kratší konec. Tři roky zpátky jsme v Klatovech museli tvrdě bojovat s Prostějovem o postup do finále. Těch vyrovnaných bitev v závěrečném turnaji bylo více než letos… Ani v letošním finále jsme nemuseli podstoupit takovou vyrovnanou koncovku.

Málem jsme se o vítězství připravili sami. Třikrát vedeme o šestnáct bodů a nakonec dovedeme zápas do vyrovnané koncovky… Polovinu zápasu hrajeme dobře v obraně, v útoku si půjčujeme míč a pak jako když utne. Zapomeneme naši hru, která slaví úspěch. Najednou přestaneme pohybovat míčem, jsme hodně statičtí a soupeř nás ubrání daleko lépe. Po pětadvaceti minutách jsme usnuli na vavřínech, produkovali jsme pasivní hru. Soupeř dal pár trojek, nějaký koš s faulem a najednou byl v zápase… Tři minuty před koncem se může stát cokoliv. Rozdíly mezi týmy se mažou.

To už snad ani není o zkušenostech. Rozhoduje, jak se vyřeší situace, která nastane. Možná bylo chybou, že nás faulovali těch 15 vteřin před koncem. Při plichtě asi chtěli mít poslední útok oni. Kdo ví, co byl jejich taktikou.

Nebyl. Horší to bylo před dvěma roky v Opavě, kdy jsme ve finále celý zápas s Novým Jičínem prohrávali a utkání se rozhodlo ve dvojím prodloužení. Tam jsme byli nejblíže k tomu, abychom pohár nevyhráli. Dnešní zápas byl v náročnosti až na druhém místě.

Nebyl. Utkáními před tím jsme proplouvali docela dobře. Dvakrát o třicet…

To bych neřekl. Kdybychom dnes neztratili koncentraci, mohli jsme vyhrát s přehledem o dvacet a byl by to možná nejsnáze získaný Český pohár.

Cítil jsi v zápase, že bychom se mohli před Pardubicemi letos sklonit?

Já jsem věřil stále, protože jsme nikdy v utkání neprohrávali. Stále jsme byli o krůček vepředu. Sice se nedařilo, stále jsme byli schopni koš dát, i když jsme se na něj hodně nadřeli. Kdybychom dotahovali, byla by nervozita určitě větší.

Jak vysoko ceníš útočný doskok Pomiho a jeho obraný doskok Žabasovy šestky?

To jsou momenty, které rozhodují zápasy. Každý útočný doskok oddaluje soupeři možnost dostat se do útoku a prodlužuje jejich trápení v obraně.

Jaká byla taktika při druhém Žabasově trestném hodu?

Věděli jsme, že bude druhou šestku nahazovat. Na hřišti byli tři pivoti a nebyl problém to pokrýt. Pokud obránce zareaguje rychle a dobře se soustředí, tak málokdy dojde k tomu, aby útočník doskočil míč.

Vedle mě stál Muirhead a jednoznačnou prioritou bylo odstavit ho, aby se nedostal k míči… Takže do kleští a nesmí se ani odrazit (smích). Nešel jsem na doskok jako obvykle, abych si ho vzal na záda, ale šel jsem proti němu čelem, aby se vůbec nedostal k míči.