V sobotu se někteří naši trenéři a hráči juniorů a kadetů vydali do prosluněné Prahy na společný běh se šesti a půl tisícem běžců pod názvem We Run Prague. Nejednalo se o závod, ale o propagaci pohybu. Mezi běžci byl také Michal Franěk, který se vyznal z pocitů: „Na konci jsem byl velmi unavený, protože jsem nikdy tak dlouhý úsek vcelku neběžel. Byl to ale obrovský zážitek, který zcela překryl moje nelibé pocity. Vidět šest a půl tisíce běžců v krásné a sluncem ozářené Praze, byl silný zážitek.“ V televizi se hodně mluvilo o zdravotních problémech mnohých běžců. Michal Franěk s úsměvem odpovídal, jak se mu podařilo doběhnout do cíle bez větších problémů: „Já si umím pošetřit síly….. Dělal jsme vlastně sběrný autobus a vždycky jsem se díval podél trati a do sanitek, zda tam nejsou naši. Protože jsou dobře trénovaní, tak tam nebyl ani jeden a já se s úlevou doklopýtal do cíle.“

Druhým nejlepším běžcem mezi našimi chlapci z BCM byl také sportovní ředitel Michal Ježdík. Jak prožíval sobotní odpoledne on?  

Jednak jsem rekreačním běžcem, čímž eliminuji větší pracovní vytížení než je klasických 8,5 hodiny denně. Také mě oslovila myšlenka, že se nejedná o závod, ale že je to akce „Pojďte se proběhnout Prahou“. Bylo nádherné běžet ulicemi jednoho z nejkrásnějších měst Evropy podél Vltavy, před vámi se najednou vypíná Vyšehrad, Pražský hrad, Petřín, proběhnete Staroměstským i Václavským náměstím. Běžíte po místech, kde se tvořily dějiny Česka.   

Bylo poprvé, co jsem se takové akce zúčastnil. Už mě několikrát kamarádi zvali na různé půlmaratóny včetně londýnského nebo newyorského, ale nikdy jsem se nechtěl zúčastnit, protože mě to nijak neoslovovalo. Ovšem po této pražské zkušenosti přemýšlím o tom, že se podobné akce zúčastním.

Celá akce probíhala v neobyčejně přátelské atmosféře. Lidé se zajímali jeden o druhého, při běhu si nekřížili cesty, pomáhali si …. Velmi dobrou myšlenkou bylo, že lidé měli na startovních číslech své osobní motto, které si každý účastním vymýšlel sám.

My jsme si zvolili společné heslo: „Chyť mě, když to dokážeš“

Ani ne, protože relativně pravidelně se věnuji pohybové činnosti. Tím druhým faktorem bylo, že všech 6620 závodníků na desetikilometrovém okruhu zapříčinila, že jen málokdo běžel sám. Běželo se v hloučcích nebo větších skupinách a atmosféra byla velice přátelská. Vynikající byla i atmosféra diváků, kteří lemovali celou trasu běhu.

Médii proběhly zprávy o mnoha kolabujících lidech. Jak jste se bránil stavu vyčerpání?

Člověk, který má nějakou intenzivnější pohybovou činnost nejméně dvakrát týdně, má na to fyzicky, aby zvládl uběhnout, třeba i indiánským způsobem, deset kilometrů, aniž by k tomu potřeboval extra energetické zásoby nebo extra pití.

Bílá záplava běžců. Když se pod Vyšehradem sbíhalo na náplavku a člověk se ohlédl, viděl dlouhého bílého hada běžců se siluetou Hradu, Malé Strany, Petřína, Mánesa a to bylo opravdu mimořádné. Tady bylo patrné jak jste součástí něčeho velkého. 

Zaujala mě výborná organizace. K příjemné atmosféře hodně pomáhalo moderování architekta Davida Vávry, kterého známe z pořadu Šumná města. Velice dobrá byla organizace v místě startu a cíle, kde byly doprovodné akce jako třeba koncerty. Na tomto místě se lidé potkávali před během i po doběhu. Nebyl to jen vlastní běh, ale akce pak probíhaly až do deseti hodin do večera. Bylo to setkání lidí, kteří mají vztah k pohybu.

Určitě bych se chtěl zúčastnit znova a rád bych to pojal opět jako účast celého BCM.

Zaujalo je obrovské množství lidí. Hodně z nich se ptalo, jak to bude příští rok. 

Výsledková listina zde  

Na stránkách http://www.nikerunprague.cz najdete další informace a fotografie