Eugena, kterého od prvního odletu v sobotu zdržel příchod hurikánu, letěl poměrně komplikovanou cestou přes Montreal a Paříž. Vzhledem ke dvoudennímu výpadku letů z New Yorku, vládl na letišti JFK trochu zmatek a zpoždění letů byla zaznamenána téměř u každého spoje. I proto Eugene nestihl v Montrealu navazující spoj a několik dlouhých hodin strávil na tomto kanadském letišti. Další cesta už byla bez komplikací a zpoždění.

Nezbytné formality Eugena chvíli zdržely v kanceláři a po krátkém setkání s hráči a trenéry na začátku tréninku se odjel ubytovat. I přes zranění v dutině ústní jsme si chvíli s našim rozehrávačem povídali. Komplikované otevírání úst a smích jen napůl dával tušit, že jeho čelist je „sdrátovaná“.

Byla to dobrá příležitost, jak se posunout ve své kariéře dopředu a dostat se do lepšího týmu a do kvalitnějších soutěží.

Pomohlo při rozhodování, že Nymburk bude hrát VTB ligu a Eurocup?

Nymburk se stal už známým a respektovaným týmem v Evropě a skutečnost, že Nymburk bude hrát tyto dvě soutěže bylo pochopitelně důležitým faktorem rozhodování.

Chci být dobrou součástí tohoto týmu, chci pomoci v kvalifikaci o Euroligu.

Ne. Já jsem se plně soustředil na finálové zápasy, abych pomohl svému Prostějovu k co nejlepšímu výsledku.

Zatím je to brzy, ale už jsme s některými bývalými spoluhráči mluvil a mám se prý připravit, že ne mě budou hrát hodně tvrdě (smích).

Hodně amerických hráčů je rádo v Nymburce i proto, že je to blízko do Prahy. Je to i tvůj případ?

Jasně, je to vynikající příležitost Prahu navštívit. Já jsem byl v Praze, když nepočítám cestu na letiště, zatím jen dvakrát. Věřím, že se mi naskytne příležitost vidět Prahu častěji než doposud.

Jsi rodákem z lidnatého New Yorku, pak jsi hrál v téměř padesátitisícovém Prostějovu a teď patnáctitisícovém Nymburce. Nebudeš se cítit osamělý?

Ne, s tím nemám problém. Když jsem studoval universitu, byla to St.Jones v NY, bydleli jsme v campusu, což je vlastně takové malé studentské město. Tak se tady vrátím do studentských let (úsměv).

Podívejme se na tvoje zranění. Jaké jsou tvé zdravotní problémy?

Mám zlomenou čelist. To je část těla, která se nedá dát dost dobře do sádry (smích), proto mám v čelisti voperovanou kovovou výztuhu.  

Pochopitelně jídlo. Nemohu jíst žádnou pevnou stravu, takže teď mám v snídani, obědu i večeři jen polévky nebo kaše. Takže žádný McDonald, žádné maso, žádné hranolky…..

Pokud tolik nepohybuji s čelistí, tak to docela jde. Hned po operaci bylo i mluvení velice nepříjemné. Teď je to o hodně lepší, protože otok v ústech se zmenšuje. 

Budu vědět až po konzultaci se specialistou na čelistní chirurgii. Moje zapojení do tréninkového procesu bude rozhodně postupné. Nejprve budu moci začít trénovat individuálně bez kontaktu, tedy především posilovna a střelba. Po určité době se budu moct zapojit do hry pět na pět. Také bude asi nutná výroba nějakého speciálních chrániče. O době, kdy budu plně připravený hrát nechci nijak spekulovat. Snad to bude co nejdříve….

My bydlíme v Brooklynu, kde to nebezpečí nebylo tak velké, ale stejně jsem dva dny nevycházel z domu. Uposlechl jsem výzev v televizi i rádiu, aby nikdo zbytečně nechodil ven. Byl to takový zvláštní týden. Jen pár dní před Irene zasáhlo východní pobřeží silné zemětřesení, za chvíli potom hurikán. Nikdo nevěděl, co si o tom má myslet a co ještě dalšího přijde. Byl to takový zvláštní pocit.