Jaká byla největší odlišnost této sezony od sezon minulých?

V této sezoně jsme hráli podstatně více zápasů. Hrálo se 2-3 krát týdně v průběhu téměř celé sezony. To zvýšilo náročnost na logistiku klubu a celou organizaci. Na druhé straně i podle mínění samotných hráčů se po této sezoně necítili tak unavení jako vloni.

Ještě více jsme dbali na organizaci tréninků, regenerace i cestování. I na konci sezony jsme byli v dobré fyzické kondici. Ukázal se i velký přínos kondičního trenéra Higgera zejména jeho předsezonní příprava týmu. Jako pozitivum se musí brát i minimální počet zranění v průběhu sezony. Je to dáno pochopitelně z části štěstím, ale myslím, že jsme celou organizací tomu šli naproti a zejména náš fyzioterapeut Petr Kádner odvedl na hráčích skvělou práci. Jako důležitý krok se ukázalo i navázání spolupráce s klinikou CLPA ve Vysočanech. Výbornou práci odvedl celý lékařsko-fyzioterapeutický tým, který se o hráče staral.

V právě skončené sezoně jsme hráli jednu nadnárodní regionální soutěž VTB ligu Podívejme se na ní trochu blíž. Jaká byla spolupráce?  

Spolupráce s VTB ligou byla postavena na jiné úrovni než tomu bylo v Adriatické lize ale i Eurocupu. Vedení soutěže je přístupné jednání, nezatěžují kluby nepodstatnými věcmi, nebazírují na zbytečných maličkostech. Není možné ve srovnání obou lig (AL vs. VTB) pominout i finanční stránku soutěže, která díky odměně za umístění vycházela z hlediska nákladů na soutěž letos podstatně lépe.

Jak Vás z tohoto hlediska mrzelo celkově sedmé místo ve skupině a tím pádem nižší prize money?

Mrzí, koho by to nemrzelo. Ovšem v porovnání finančního rozdílu mezi pátým a sedmým místem to nebylo zase tak výrazné.

Za sedmé místo jsme získali 85 tis euro. Víte, o kolik jsme „přišli“ umístěním na sedmém místě ve srovnání s pátým?

Vycházelo to kolem 10 až 15 tisíc euro. Peníze by pochopitelně byly milé, ale po začátku sezony, kdy jsme měli zápasy 0:5, jsme se trochu obávali, abychom neskončili poslední a vůbec nějaké peníze získali.

Tedy z umístění jste nebyli rozčarovaní?

Nebyli. Určitá mrzutost s umístěním,respektive tím že o našem případném lepším umístění de facto rozhodovalo jedno maximálně 2 vítězství navíc, byla překrytá radostí z výsledků, kterých jsme docílili. Paradoxně jsme vyhrávali zápasy, se kterými jsme nepočítali. Připsali jsme si super výsledky proti evropským velkoklubům (CSKA,Petrohrad,Rytas..). Neuhráli jsme, to s čím se počítalo (domácí utkání s Kubání) a to nás pak stálo lepší umístění.

V aktuálním pořadí klubů v Evropě podle serveru Eurobasketu nám patří 29.místo. Jak jste spokojení s tímto umístěním?

Pořadí se tu stanovuje podle poměrně zvláštních pravidel a  umístění týmů je zkreslené, respektive neodpovídá skutečnému stavu. Hlavně to není žádné oficiální hodnocení. Při vší úctě není možné, aby před námi objevovaly týmy jako například Cibona, Riga nebo Rudupis. Kdybychom se objektivně podívali na naše možnosti, je umístění kolem 30.místa v Evropě velice dobré. Stačí se podívat na počet euroligových týmů (24), které by v hodnocení měly být před námi tak z té další kategorie už příliš mnoho týmů před námi není.

Pojďme se vrátit k VTB lize. Cestování do Ruska přináší i komplikace s vízovou povinností. Jak jste zvládali tyto záležitosti?

Pracovala pro nás agentura, která se zabývá zprostředkováním víz, a tak nám tato povinnost příliš času neubírala. Nedokážeme si představit, že bychom si víza měli zajišťovat sami, je to poměrně složitá agenda a je třeba mít ty správné kontakty.

Jak by dopadlo srovnání velikosti realizačních týmů u Nymburka a jiných klubů?

Náš realizační tým ve srovnání s některými kluby byl opravdu malý, přesto jsme dokázali všechny pro tým potřebné podmínky zabezpečit a na vysoké úrovni. Pomohlo by nám, aby s námi na všechny výjezdy cestovali dva fyzioterapeuti, abychom mohli vzít i kondičního trenéra, ale někde jsme šetřit museli.

Je těžké tyto dvě soutěže srovnávat. VTB liga je dlouhodobá soutěž s větším počtem zápasů, kde dílčí neúspěch v jednom utkání nemusí být fatální. V Eurocupu, při menším počtu zápasů, může jedna domácí prohra pohřbít ambice na postup do dalších bojů. Eurocup je více náročný na psychiku. V celku se však dá říct, že VTB liga byla náročnější než Eurocup.

Je to také jeden z důvodů, proč chceme VTB ligu hrát i v další sezoně?

Přesně tak. VTB liga je významná soutěž, nyní již uznávaná i Euroligou. Hraje se o peníze a je šance si vylepšit rozpočet. Renomé soutěže půjde nahoru. Když k tomu přidáme plánovanou změnu formátu Eurocupu, budou se nůžky rozdílu kvality ještě více rozevírat, především v počátečních kolech této soutěže.

Podívejme se ještě na finanční náročnost venkovního utkání VTB ligy. Jaká byla skladba výdajů takového utkání?

Dvěma nejvýznačnějšími položkami bylo ubytování a cestování. My jsme nevázali spolupráci s ruskou cestovní agenturou, která zajišťuje ubytovací služby pro několik dalších klubů VTB ligy. Díky tomu jsme se dostávali na ceny ubytování podstatně nižší, než kdybychom si je zajišťovali sami.

Jaká tedy byla cena za ubytování týmu při venkovním zápase?

Náklady se pohybovaly v rozmezí 3,5 až 7 tisíc euro podle destinace, v průměru kolem 5,5 tisíce na jeden výjezd. Nejdražší byly hotely v Moskvě.

Tam se náklady pohybují kolem 200 – 300 tisíc za celý tým. Jsou tu pochopitelně rozdíly a to nejen kvůli vzdálenosti. Z Prahy létá čím dál tím méně spojů, musíme volit lety s přestupem a to pochopitelně zvyšuje kromě časové náročnosti i finanční náklady.

Většinou jsme dostali na výběr v různých cenových relacích, případně nám byly některé hotely přímo doporučeny.

Vybírali jste hotely podle finanční náročnosti nebo podle umístění vzhledem k hale či vybavení hotelu?
V případě, že jsme měli alternativy, nebývaly výrazné rozdíly ve vybavení hotelů a ani vzdálenost od haly, kromě Moskvy, nehrála žádnou roli. Je nepodstatné, zda se autobusem jede z hotelu do haly 10 nebo 20 minut. Proto bylo většinou jediným kritériem cena.

Je daná kvalita hotelů daná direktoriátem soutěže?

Není, ale nikde až na malé výjimky, jsme se nesetkali s žádnými zásadními problémy.

Jak vás přijímaly kluby při venkovních utkáních, jak fanoušci a třeba rozhodčí?

Vztahy s kluby byly profesionální a velice dobré, často vyloženě přátelské a neformální. Tam jsme se nesetkali s žádnými komplikacemi. V halách v Rusku se ve srovnání třeba s Balkánem, tolik nefandí a prostředí nebylo nikterak bouřlivé. Co se týče rozhodčích, tak VTB liga má oproti Adriatické lize velkou výhodu, že angažuje mezinárodní rozhodčí z celé Evropy.

Měli bychom si tuto sezonu zachovat v paměti, protože jí budeme jen těžko překonávat. Před dvěma roky jsme se také dostali mezi posledních osm týmů Eurocupu, ale nehráli jsme další mezinárodní soutěž. Letos jsme k dobrému umístění přidali i cenná vítězství nad špičkovými evropskými kluby. Myslím, že jsme si vybudovali dobrou pozici v Evropě.

Není to trochu medvědí služba? Hráči, kteří budou usilovat o angažmá, budou mít větší nároky.

Je to dvousečná zbraň. Už nyní jsme hodnoceni jako zajímavý klub pro hráče velmi dobré úrovně. Nemyslím pro největší hvězdy, ale pro hráče s potenciálem se probojovat do euroligových týmů. Je obecně známo, že zde hráli v Evropě známí a uznávaní hráči jako Zídek, Schilb, Jagodnik, Einikis, Lee, Simmons nebo  Wilson,… někteří hráli Euroligu a mají své renomé. Pochopitelně pak hráči nebo spíše agenti se snaží šroubovat ceny nahoru, i když tržní hodnota těch hráčů nedosahuje jimi požadované výše.

Takže nás dobré výsledky stojí v konečném efektu na hráčích více…

Tomu se nedá zabránit. Přeci nebudeme hrát špatně, abychom měli laciné hráče (smích).  

Jsou ještě nějaké jiné problémy na trhu hráčů?

Zdá se mi, že hráči a jejich agenti ve většině případů stále nepochopili špatnou ekonomickou situaci a recesi ve sportu v celé Evropě.  Vždyť nyní třeba jen ve španělské ACB lize 6 týmů má vyhlášenou ochranu proti věřitelům a v podstatě krachují. Opravdu velké peníze, “big time money“, se dají dnes vydělat jen v Rusku nebo Turecku a doslova pár klubech ve zbytku Evropy.