Po standardní přijímací proceduře, jako je podpis originálu smlouvy, seznamu pokut, předání programu zápasů, karty pro mobilní telefon a dalších užitečných informací, zbyla chvíle času na první povídání s naší novou posilou. Tou asi nejpřekvapivější informací bylo, že Mike studoval na jedné universitě s kolínským hráčem Standou Zuzákem a dokonce spolu bydleli. 

  

Miku, proč ses rozhodl odejít z Vladivostoku?

Odešel jsem, protože jsem měl mnohem lepší nabídku tady v České republice. Viděl jsem, že Nymburk hraje Eurocup a VTB ligu. S Vladivostokem jsme hráli pouze ruskou ligu, bylo to pak těžké pořád jen trénovat a mít jen jeden zápas týdně. Tady je v podstatě program jako v NBA. Oba týmy se dohodly na try-outu a já jsem velmi rád, že teď můžu být v Nymburce.

Která soutěž je pro tebe lepší? VTB liga nebo Eurocup?

Rozhodně obě. Zatím jsem měl možnost se účastnit EuroChallenge když jsem hrál ve Švýcarsku, což pro mě byla v Evropě největší zkušenost, takže jsem nadšený, že si budu moct zahrát v těchto dvou ligách a potkat se tak s nejlepšími týmy v Evropy.

Všichni víme, že rád a skvěle střílíš. Co máš radši, střílet nebo bránit?

O mně se ví, že jsme dobrý střelec, rád dávám body, ale vím, že je to obrana, která vyhrává zápasy a snažím se odvést maximum i v této činnosti. Žádný trenér nechce mít v týmu hráče, který sice dává body, ale fláká obranu. Já chci být platný ve všech směrech, střílet, přihrávat i dobře bránit. Zkrátka být dobrý týmový hráč.

Vyzkoušel jsi hrát v mnoha rozdílných zemích. V D-league v USA, na Nové Zélandě, Dominikánské republice, v Rusku a v Evropě. Mohl bys porovnat, jaký basketbal se kde hraje?

Rozhodně nejtěžší a nejvyrovnanější basketbal je v Evropě. V Rusku to byla nejtěžší liga v Evropě, v jaké jsem zatím hrál. Na Novém Zélandě a v Dominikánské republice to je mnohem nižší úroveň. Na Zélandě je sezóna jen nějaké tři, čtyři měsíce. Byla to moje úplně první destinace, kam jsem zamířil. Neměl jsem jiné nabídky, chtěl jsem hrát a ozvali se mi odtud, tak jsem to vzal.

Nejdelší čas jsme odehrál v D-league a ve Švýcarsku. Mohl bys obě soutěže porovnat?

Ve Švýcarsku to bylo něco úplně jiného. D-league je téměř jako NBA. Hrají zde hráči, kteří přišli z NBA, je tu mnoho Evropanů, kteří se do ní chtějí dostat a kvalitou je to nejlepší, co jsem zatím hrál… D-league a pak ruská liga. Ve Švýcarsku si zahrajete těžké a vyrovnané zápasy párkrát do sezóny, jinak se s moc dobrými týmy nepotkáte.

Na stránkách Vladivostoku píší, že jsi odešel, protože jsi chtěl hrát více zápasů. Je to pravda?

Ano, je. Chtěl jsem hrát každý zápas proti silnému soupeři. V Rusku to bylo těžké v tom, že jsme hráli jeden zápas za týden, měli jsme mladý tým a hodně se trénovalo. Myslím v tom smyslu, že to bylo více učení, než jsem chtěl. Je mi 29, vím jak hrát pick and roll, jaké jsou systémy obrany a hrací systémy. Toho na mě bylo moc. Ale jsem rád za všechny zkušenosti, tedy, i že jsem týmu mohl první půlku sezóny pomoci a že mi dovolili odejít.

Teď jsi v Nymburce, kde se hodně cestuje na zápasy. Nevadí ti to?

Vůbec, jsem na to zvyklý. V D-league jsme měli podobný program, tři někdy i čtyři zápasy za týden. Hodně jsme létali, jezdili dlouhé trasy autobusem. Jsem na to zvyklý a baví mě to víc, než jen být na jednom místě a pořád dokola trénovat. Takže jsem spokojený.

Radši létáš, nebo jezdíš autobusem?

Záleží na tom, jak dlouho musíme cestovat. Ve Švýcarsku jsme jen jezdili autobusem. Ale já mám rád létání, někteří lidé se bojí, ale já to mám rád, dobře se mi tam spí (smích).

Když jsi hrál v Luganu, tým měl ve znaku tygra. V Nymburce máme lva. Co je lepší?

Jasně, že lev. Král džungle (smích). Doufám, že to tak bude i na hřišti.

Tvoje přezdívka je Money Mike, jak to vzniklo?

Vzniklo to, když jsem hrál v Los Angeles Drew-league, kterou jsem hrál přes léto, když jsem se vracel domů. Lidé říkali, že hraji trochu jako Kobe Bryant. Hodně jsem střílel a trefoval se. Vždy když jsem vystřelil, lidé říkali „money“ a začali mi tak říkat Money Mike. Pokaždé když někam přijdu, neříkají mi jménem, ale znají mě jako „Money“ Mike.

Jsi v Nymburce na try-out na jeden měsíc. Co chceš udělat pro to, abys tu mohl zůstat do konce sezóny?

Chci tvrdě pracovat, ukázat to nejlepší co umím. Rád zůstávám ještě po tréninku a střílím navíc. Chci ukázat trenérovi, že tu opravdu chci být, tvrdě makat a pokud to takto půjde, myslím, že by neměl být problém.

Říkal jsi, že tě trénování nebavilo, v Nymburce moc času na trénink není. Jak se potom naučit vše, co je potřeba?

Není to tak, že bych nerad trénoval. V Rusku to ale bylo těžké v tom, že jsme trénovali třeba 14 dní v kuse a pak měli jeden zápas. To je hrozně vyčerpávající. Tady to je jinak. Je tu trénink před zápasem, pak možná volný den, tréninky před dalším zápasem, zápas. Je to jiné a lepší, když má tým program jako tady.

Co je nejdůležitější pro to, abys tu zůstal?

Vítězství. Pokud budeme vyhrávat a já budu hrát dobře, tak to půjde. Přišel jsem do týmu, který má hotové a zkušené hráče, do týmu, který má úspěchy a vyhrává. Já se do něj musím zapojit, přidat se k týmové chemii a nic nepokazit. Budu dělat přesně to, co po mě bude trenér chtít. Pokud bude chtít, abych bránil, nebo přihrával, tak to budu dělat. Jsem tu hlavně proto, abych pomohl týmu.

Jsi v Evropě už třetí rok. Víš něco o České republice?

Zatím bohužel moc ne. V Kalifornii jsem chodil 2 roky do školy se Standou Zuzákem. Moc jsme o ČR nemluvili. Pamatuji se, že mi vyprávěl hlavě o párty, jaké tu máte (smích). Ale těším se, až to tu budu poznávat, chci se podívat kolem, hlavně až přijede moje přítelkyně, tak se budeme chtít určitě pořádně porozhlédnout.

---

Standa Zuzák o Mike Efevberhovi:

Po hráčské stránce to byl hodně talentovaný a šikovný hráč, atleticky velice skvěle vybavený a možná hrál trochu více na sebe. Po lidské stránce jsem žádné problémy nezaznamenal, byl hodně přátelský, nekonfliktní.

Jak moc vás překvapilo, že po tolika letech máte kamaráda z amerických studií 20 km od Kolína, kde hrajete?

Překvapilo mě to hodně. Jednou za čas sledujeme facebook a něco jsme si občas napsali, ale v poslední době jsme v tomto smyslu aktivní nebyli. Já osobně jsem se to dozvěděl ve čtvrtek, když o tom mluvili kluci v šatně. Říkali, že do Nymburka přijde Amík s nigerijskými kořeny, ale o jménu se nezmiňovali. Když jsem se pak podíval na internet a našel jsem si jméno, bylo mi jasné, že s tím jménem a národností to nemůže být nikdo jiný než můj spolužák. Ono vůbec těch překvapivých setkání je letos hodně. S Jirkou Welschem a Lubošem Bartoněm, kteří se letos vrátili do Čech, jsem hrával v juniorských reprezentacích.

Myslíte, že se s Mikem potkáte, když to k sobě budete mít tak blízko?

Určitě se potkáme na zápase, ale myslím, že se potkáme i mimo utkání. 

---

A co jazyk? Učíš se rád rozdílné jazyky?

Ano rád, ale nevím, jak jednoduché bude učit se česky. Díky mé přítelkyni umím italsky, pak španělsky, protože v Kalifornii je hodně Mexičanů, můj nejlepší kamarád je Mexičan. Rusky umím pouze „ahoj“, „dobré ráno“ a „naschle“, to je celé.

Zatím jsem slyšel jen čau (smích). Ale věřím, že rychle pochytím i jiná slova.