Petr je v Nymburce nejdéle sloužícím hráčem. Za svých 10 let si zkusil nejrůznější evropské soutěže - Adriatickou ligu, VTB ligu, FIBA EuropeCup, Champions League. Desetkrát zvedl nad hlavu pohár pro vítěze NBL. Ve svých pětatřiceti bez obtíží zvládá dvacet minut v zápase a dokonce v minulé sezoně nechyběl ani v jednom utkání z třiašedesáti, které Nymburk odehrál. Ke svým 2081 bodům v nymburském dresu přidal letos v KNBL dalších 341, k tomu také 179 doskoků a 33 asistencí.

Za posledních šest let to byla jedna z těch lehčích sezon, protože jsme nehráli VTB ligu. Těch mínus třicet zápasů z loňska bylo hodně znát na tom, jak jsem se cítil na hřišti. I na celém týmu to bylo vidět. Díky menšímu počtu zápasů nenastal žádný dlouhý výpadek, jak se stávalo v předešlých sezonách. Na přelomu ledna a února jsme často odešli fyzicky i herně a v evropských pohárech jsme prohrávali hodně zápasů.

Nechyběl jsi v jediném z 63 mistrovských zápasů. Čemu to přičítáš?

Dobré letní přípravě a také za to vděčím neméně našim atletickým trenérům Ducimu a Ričkovi (Markovič a Reimaris), kteří se o nás vzorně starali před tréninky nebo v posilovně. Určitý vliv má i menší počet zápasů.

Absolvoval jsi většinu dobrovolných tréninků. Může i toto recept, jak se udržet v dobré výkonnosti?

Někdo má rád individuální tréninky, někomu to spíše uškodí. Pokud byly dopolední tréninky, když kluci byli ve škole a manželka v práci, chodil jsem vždy.

Nabíjí tě novou energií to, že jsi rychlejší než někteří o 10 let mladší?

(smích). S takovým tvrzení pomalu… to by se mi mohlo vrátit. Spíš je to tak, že jim snažím vyrovnat a chci těm mladším ukázat, že i ve svém věku mohu být na srovnatelné úrovni jako oni. Ale věk prostě nezastavíš a nějaké limity přicházejí… ale snažím se je maskovat.

Týden nebo dva po vyřazení z evropského poháru. Tam to bylo dáno i tím, že jsme byli psychicky dole a s tím přichází i útlum fyzický.  

Odehrál jsi v průměru dvacet minut na utkání v každé soutěži. Je to tak akorát nebo jsi měl rezervy nebo to bylo moc?

Každý hráč je rád, že hraje a nechce sedět na lavičce. Záleželo, jaký průběh ten který zápas měl. Někdy bych klidně mohl hrát čtyřicet minut.

Byla to docela kvalitní soutěž, většinou tam byly týmy, které se pohybovaly v popředí svých národních lig. Přirovnal bych to na úroveň Eurocupu.

Jaký je tvůj druhý nejsmutnější moment v Champions League (ten první je asi vyřazení se Sassari)?

Mrzí mě prohra v Monaku, kde nám druhý poločas vůbec nevyšel.

Které vítězství v Champions League si stále dobře pamatuješ?

Každé domácí vítězství (úsměv), ale nejvíce asi to proti Arisu Soluň. Výhra byla ještě okořeněná diváckou kulisou z naší i řecké strany. Zápas byl vyrovnaný, vyhecovaný, fanoušci bojovali proti sobě v hledišti. Myslím, že i nám se utkání povedlo.  

Získal jsi desáté zlato. Některá finále byla těžká, jako s Prostějovem na šest zápasů, některá lehká, jako minulý rok a Děčín s příušnicemi nebo kontumace s Prostějovem. Kam spadá tvoje jubilejní zlato?

Jedno z těch těžších, i když to možná podle výsledků zase tak nevypadá. Bylo to hodně dané systémem.

Panovaly obavy o nevýhodnost finálové série NBL. Bylo to nakonec tak těžké nebo si zpětně říkáš, že bylo zbytečné o tom tolik mluvit?

Ve dvou zápasech se může stát cokoliv. Určitě na nás byl kladem větší tlak než v jiných letech. Na druhou stranu bylo dobře, že se o tom tolik mluvilo, alespoň nás to nenechalo v klidu a nastoupili jsme hodně soustředěně do obou zápasů.   

Prohráli jsme dva zápasy (Pardubice a Opava). Která z těch proher tě mrzí více?

Spíše ta s Opavou. Zápas nám moc nevyšel, od začátku jsme hráli pomalu, nebyli jsme schopni ubránit jejich klíčové hráče. Pardubice hrály v základní části lépe než Opava, startovaly v evropském poháru a tam se prohra dále více očekávat.  

Co se nedá přehlédnout, jsou tvoje trojky. V lize jsi vystřelil za Nymburk celkem 28 trojek, z toho jedenáct letos. Už se ti nechce bojovat pod košem?

To je tak. Většina soupeřů už zná moje finty, tak musím rozšiřovat repertoár.

Třeba mě trenér přehodí na rozehrávače a tam jich budu střílet mnohem více (smích)

To bylo v listopadu. Po tréninku jsem ještě chvíli v hale trénoval jen smeče a přišel Michal. Slovo dalo slovo a navrhl jsem sázku o deset smečů do konce sezony. V případě nesplnění basu piva pro Michala, obráceně lahev dobrého vína.

Tvoje výhra v sázce přišla až v posledním zápase. Štěstí nebo záměr?

To bylo o prsa (s úsměvem). Před play-off jsem měl jen pět smečů a už to vypadlo špatně. Pomohla mi série s Ústím ve čtvrtfinále, kde jsem zaznamenal tři, jednu pak s Opavou a do posledního zápasu jsem si nechal poslední, abych měl z toho titulu ještě větší radost (smích).

Byl bys ochotný zasmečovat za každou cenu?
Ne! Na to musím mís dobře srovnané nohy a musí to být v prvních pěti minutách zápasu, dokud mám dost sil.

 

Místo v reprezentaci jsi přenechal jiným. Dokážeš si poradit s tak dlouhým volnem?

Na to jsem čekal třináct let! Dokážu si s tím poradit. Už před čtyřmi roky po zranění kolena jsem s tím trochu bojoval a měl jsem volno. Stejně ale musím zůstat v kondici. Teď jsem si dal 14 volno, kromě nějakých projížděk na kole nebo beachvolejbalu, ale ještě koncem června se začnu s kamarádem připravovat intenzivněji.

Zatím jsem v klidu a rok od roku jsem klidnější. Není mi to jedno, ale nijak se tím nenervuji. Pokud má přijít můj konec v Nymburce, tak přijde. Sice se mi ještě nechce, ale mohl bych ukončit i kariéru, ale to je extrémní situace.

Kdyby nevyšel Nymburk, dokážeš si představit, že bys hrál v jakémkoliv týmu?

Kdyby k tomu došlo a šel jsem jinam, určitě bych se nechtěl smířit s tím, že bych hrál o záchranu nebo o baráž.

Zítra BA (Bryon Allen)