Necelé tři měsíce od přetržení nebo spíše přetnutí achillovky byste při sledování chodícího Petra Bendy nepoznali, že má nějaký problém s pohybovým aparátem.

Připomeňme si fakta (na pár fotografií se můžete podívat zde).

Ve středu 14. března v prvním poločase osmifinálového utkání proti AEK Athény v podkošovém souboji, jakých je v basketbalu několik za minutu, padá Petr Benda na kolena a z výrazu tváře je jasné, že to dobré není. Nervozita je pochopitelně i na střídačce. V přerušené hře si Petr sundává botu, ponožku i tejpy a doktor Hamtil pohmatem vyšetřuje. Z mimiky doktora je jasné, že to žádná banalita nebude. Na druhý poločas se Petr vrací už v civilu a sedá si s manželkou Marikou a syny za koš.

Vyšetření v C.L.P.A. hned druhý den potvrzuje prvotní diagnózu, že achilovka je přetržená. Operace na sebe nenechala dlouho čekat. Hned ve čtvrtek se achilovka šije. Důležité pro operaci a následnou rehabilitaci je to, že lom achilovky je čistý, neroztřepený, jakoby byla šlacha přeříznuta. Petrova noha dostává sádrovou ozdobu, která na čtyři týdny fixuje kotník s chodidlem směřujícím dolů. Petrovými kamarádkami se staly fofrklacky (berle). Pacient jich využívá nejen na chůzi, ale také jako oporu při stání.

Po čtyřech týdnech se poměrně nenápadná sádra vyměňuje za speciální ortézu. Ta už srovnává postupně chodidlo do fyziologického úhlu a hlavně umožnila Petrovi vykoupání. Po dvou týdnech se zbavuje i tohoto módního doplňku a začíná rekonvalescence. Petr si dal cíl, že do začátku sezony 2018/19 bude ve stoprocentní formě jako před zraněním. To však vyžaduje pevnou vůli a ta mu nechybí.

Zastavili jsme Petra na chvíli po jednou z jeho rehabilitačních bloků, kterým se věnuje individuálně i za dohledu kondičního trenéra Ričky Reimarise.

Jak pokračuje rehabilitace?

Výborně. Jedu podle mého plánu, ten doktorský je trošičku pozadu (úsměv). Jsem hodně spokojený s tím, jak to všechno probíhá a v jakém tempu se dostávám zpátky do formy.

Co můžeš všechno dělat?

Skoro všechno, jen neběhám. Snažím se hodně jezdit na kole, na rotopedu, chodím do posilovny, plavu... Nejraději vyrážím na kole s kamarádem z Poděbrad, který to tu má naježděné. Snažíme se hledat spíše trailové trasy, to mě baví více. Za dvě hodiny dáme přes padesát kilometrů a mám toho dost (úsměv).

Jak na zátěž reaguje achilovka?

Od druhého dne po operaci v podstatě necítím bolest. Jak jsem začal chodit nebo více zapojovat nohu, tak třeba na den, dva, než si noha zvykne, trochu oteče. Po dvou dnech a noha si zvykne a oplaskne.

Myslíš tedy, že se zranění obejde bez trvalých následků?

Možná v palici (smích).

Nebojíš se právě toho psychologického bloku?

Ani ne. Nemyslím, že by mě to mělo limitovat. Já jsem měl achilovku před operací v pořádku. Určitě se nebudu se bát jít pod koš. Prostě se chci vrátit v stejné formě, jak jsem odešel.

Zdá se ti, že máš hybnost stejnou?

Zdá se mi že ano. Už v ortéze nebyla hybnost nulová, proto jsem po jejím sejmutí nebyl tak zatuhlý. Achilovka je stoprocentní jako by se nic nestalo. Chvíli bude trvat, než se zpevní lýtko a okolní tkáně, proto ještě nemůžu dělat všechno, co před zraněním.

Vzpomeneš na první pocit, když ses bez opory postavil na nohu?

Už v ortéze jsem mohl nastavovat stupně ohybu. Po dvou dnech jsem si vždycky přidával pár stupňů.

Limitovalo tě zranění v osobním životě?

Zpočátku to limitovalo hlavně moji ženu, protože se o mě musela starat více než normálně. A pohybovat se o berlích, to je taky je „opruz“ (smích). Já jsem zvyklý se hýbat a ne pajdat o berlích. S ortézou už to bylo lepší, ale jsem rád, že jsem přežil těch 6 týdnů.