Služebně patříš k nejstarším hráčům a můžeš porovnávat. Nedávno skončená sezona je výsledkově hodně podobná minulé. Ze které máš lepší pocit?

Letos jsme na tom byli výsledkově o trochu lépe. V základní skupině BCL, která byla těžší než vloni, jsme se umístili lépe. A v NBL jsme měli také jen jednu porážku.

Z výsledkového hlediska pro mě žádná z nich vyloženě nevyčnívá. Možná tou nejlepší byla asi, když v Nymburce byl Mike Dixon a Chasson Randle.

Odehráli jsme 61 zápasů + nějaké při dvou reprezentačních oknech. Jak náročná byla poslední sezona?

Docela to šlo. I když zápasů bylo hodně, nebylo tolik cestování. Já jsem zažil sezonu 2014/15 s osmdesáti zápasy, kterou už asi nic netrumfne. To jsem ještě neměl rodinu a i tak to byla trochu zoufalost. V aktuální situaci si to nedokážu snad ani představit... To už bylo za hranicemi… Bylo to jen přežívání, žádná radost z basketu, vstávání brzo ráno, přejezdy,… těžko hledat pozitiva.

Letos Tě už sezona bavila?

Letos nás bavila všechny, protože byla výsledkově výborná, hráli jsme pěkný basket, také jsme si v týmu sedli. 

Pomohly i práce na Pampiho pozemcích?
Ty byly až na konci… Neumím si představit, kdyby v tom roce 14/15 někdo vyhlásil podobnou brigádu, že by tam přišlo tolik lidí. I v tom byla poslední sezona jiná.

Ligou jste prošli ještě jednodušeji než vloni. Je to naší zlepšenou hrou nebo zhoršením soupeřů?

Bylo to dáno naší hrou. Letos jsme hodně stříleli z dálky, snažili se hrát rychle dopředu a hodně nás do toho tlačil Oren. To v minulosti tolik nebývalo.

Nemrzí Tě ta jedna porážka z Pardubic?

Jedna prohra nic neřeší a sezonu, kdy jsme neprohráli ani jednou, jsme tady už měli. Myslím, že to bylo letos objektivní. Vícekrát jsme měli namále. Nějaká ta prohra prostě přijít musela. My jsme se z ní dokázali poučit a zvednout se, kdežto Pardubice načasovali svou formu možná příliš brzo. Prohra nám pomohla více než Pardubicím. 

Kdo je podle tebe největším překvapením NBL a kdo tě zklamal?

Zklamal mě Kolín. Myslím, že mohl být daleko výše, i výsledky, které měli v přípravě, tomu napovídaly. Tam všechny soupeře přeběhli jak zamrzlou řeku. Po přípravě jsem si říkal, že je to tým, který bude hrát o první čtyřku. Nakonec jen horko těžko vybojoval osmé místo. Na druhé straně hodnotícího spektra je Opava. Kdyby někdo na začátku sezony řekl, že budeme hrát finále proti Opavě, nevsadil bych si na to.

Poslední sezonu v USK jsi byl jako lídr pochopitelně schopen nastřádat osobní rekordy. Ale letos máš kariérní rekord v počtu například v počtu trojek nebo zisků. Co se za tím skrývá?

Vysvětlit počet trojek je snadné. Na USK jsem hrát hlavně s balónem a tolik jsem nestřílel. Zisky vyplynuly z toho, že nějakou dobu už basketbal hraju a zisky jsou o tom, umět se správně postavit, vědět, kam strčit ruku.

Věnoval ses nějak speciálně střelbě, protože tvoje úspěšnost se zvedla u dvojek i u trojek?

Možná je to tím, že mi seděl herní styl týmu. Vyhovuje mi hrát rychle dopředu, podat si míč najít volného střelce. Většina střel byla volných a tím přibývá i procento úspěšnosti.

Je to i hra celého týmu, díky které máš procento střelby vyšší?

Přesně tak. Bez toho by to nešlo. O kolik více musím tvořit a hrát s míčem, o tolik méně střel mi zůstává. Čím lepší spoluhráči kolem, tím lépe ho umí najít v otevřených pozicích. Procento pak leze nahoru.

Fanoušci od tebe letos čekali hlavně střelbu z dálky. Těší i tebe?

Za tři lepší než za dva (smích). Basket a nejen pochopitelně náš, se značně posunul za trojkový oblouk. Je hodně týmů, které všechno střílejí z dálky. Trojky mě baví více než dvojky.

Jak se změnila tvoje role v týmu oproti minulým rokům?

Oproti loňsku asi zásadně ne. Když jsem v Nymburce začínal, byli v kádru hráči, kteří měli na starosti střelbu, já byl hlavně do obrany. Teď mám více úkolů v útoku. V průběhu těch šesti let se moje role změnila, ale bylo to relativně pozvolně.

Ve 26 zápasech NBL (z 39, co jsi odehrál) jsi byl ve starting-five. Je to pro tebe osobně lepší nastupovat na začátku nebo bys raději chodil z lavičky?

Chodit do základní pětky v našem družstvu není vždycky výhoda a zvlášť v české lize. (smích) Je obecně bráno, že první pětka by měla udělat náskok, a když nevedeme v půlce první čtvrtiny o deset, tak si diváci myslí, že je něco špatně (smích). I soupeři jsou ještě plni nadějí, jakmile se propast zvětšuje, upadá často jejich odvaha. Z tohoto pohledu je skoro lepší nastupovat už do rozjetého zápasu. V Champions League je to ale úplně jedno.

Vyhovuje ti, že během první čtvrtiny zrotuje celá základní pětka?

Já to neřeším. Kdo na to není zvyklý, možná mu to přijde divný… Rotace hráčů mi nevadí, každý ví, že nemusí šetřit fauly, může hrát naplno,...

Do přípravy ses zapojil až o dost později. Jak dlouho Ti chyběl společný začátek?

Ano, na začátku to nebylo ono. Trénoval jsem sám na Kladně a tréninkové týmové tempo se nedá nahradit. Problémy jsou ve dvou rovinách. Jedna s fyzickou stránkou, ale také se snahou najít si svou roli v týmu. Přišel jsem jako hráč navíc a i ostatní museli zjistit, co vlastně umím, já zjišťoval, co umí ti ostatní. Než jsem se plně začlenil, trvalo to tak měsíc.

Když jsi přišel do týmu, tvoje sedmička byla zabraná, proto jsi volil dvě sedmičky. Kdyby byla možnost, vrátil by ses k 7 nebo si necháš 77?

Už si nechám 77. Zvykl jsem si na ni. Je to nová etapa budu s ní chtít pokračovat.

Přinesl ti šestý mistrovský pohár stejnou radost jako ten první?

Pohár přináší tak velkou radost, jak složitě byl vybojovaný. První byl extrémně jednoduchý. Hráli jsme finále s Prostějovem, který sérii ani nedohrál. Na tento titul jsme se museli více nadřít než na můj první, mám z něj větší radost.