Nebyla to úplně první zkušenost. Před dvěma nebo třemi roky jsem absolvoval podobný blok  v mládežnické reprezentaci. Popravdě řečeno jsem ani nečekal, že bych se mohl zapojit do reprezentace. Absolvoval jsem tzv, junior kemp s Michalem Ježdíkem, ale nakonec se situace vyvinula tak, že na mém postu byl akutní nedostatek hráčů, a proto mě trenér Ježdík povolal i do vlastních zápasů. Byť to bylo na poslední chvíli, jsem za to rád, i když jsem tomu musel obětovat v podstatě celé prázdniny. 

Pro nás, kteří máme basket jako zaměstnání je výhodou to, že svůj sport bereme i jako koníček. Navíc já ještě nehraju basket na vrcholové úrovni tak dlouho, aby mě to nebavilo. Sice mě mrzí, že jsem nemohl trávit více času se svou přítelkyní, ale jinak mi to tolik nevadilo. 

Pár dní jsme byli s přítelkyní na chatě, ale volno bylo hodně rozkouskované. Spíše se dá počítat na dny než týdny. 

Jelikož jsem věděl, že s trenérem Ježdíkem nás nečeká nic jednoduchého, nezbývalo nic jiného, než se udržovat ve fyzické kondici i ve dnech volna. Proto jsem jezdil na kole, na bruslích nebo jsem chodil do posilovny. Úplně bez pohybu jsem nezůstal. 

Spíše to bylo zklamání krátkodobého charakteru. Mrzelo mě to hodně, ale řekl jsem si, že s klubovou kariérou to nemá nic společného a že na to člověk musí rychle zapomenout. Není to jen jiná kapitola v knize, je to jiná kniha. 

Je pravdou, že co chvíli se to ke mně vracelo během celého reprezentačního bloku. V době, kdy se blížil samotný nástup se to stupňovalo. Stále ve mně určité očekávání je, i když už tréninky začaly. 

I strachu v tom trochu je. Je to takový pozitivní strach, který mě dokáže vybičovat ke zlepšování. Určitě to bude velká změna. Nymburk má úplně jiné ambice, než měla Opava. Jsem zvědavý nejen na to, jak se mně a celému týmu bude dařit, ale těším se i na všechno okolo. 

To je těžká otázka, nevím co vybrat. Těším se na všechno okolo, od zázemí a profesionality klubu, která na tebe všude čiší, na spoluhráče, na kvalitu tréninku.…... To je pro mě posun, jak se teď moderně říká, na úplně jiný level. Proto nemohu jmenovat jednu věc, na kterou se těším.  

Na to, že přijdou zápasy, ve kterých se vůbec nedostanu na palubovku. Věřím, že mě takové situace namotivují k ještě lepším výkonům, abych si místo na palubovce zasloužil. 

Musím říct, že jsem se zpotil docela dost a nebylo to jen vysokou teplotou v hale. Doufám, že mám z reprezentačního bloku natrénováno a že budu všechny tréninky i nadále zvládat.