Muli Katzurin, trenér basketbalistů Nymburka

"Na začátku léta jsem byl doma. Relaxoval jsem se svou rodinou, protože ji celý rok nevidím. Teď už jsem v plném zápřahu s polským národním týmem," řekl trenér Katzurin v rozhovoru pro MF DNES.

Prošli jsme devítidenním fyzickýmsoustředěním, nyní jsme se přesunuli do jiného místa a budeme se deset dní zabývat jen basketem. Sehrajeme pár přípravných zápasů. Potom nás čekají turnaje v Londýně, Bambergu a Zaragoze. No a pak návrat zpět do Wroclawi a šampionát, na který všichni tak čekáme.

Jediným je Robert Skibnievski. Ještě nemohu říci, jestli bude ve finálním výběru, ale přípravu s námi začal.

Samozřejmě že národní tým ČR sleduji. Mám z výkonu nymburských hráčů velkou radost. Všem moc přeji, aby se jim dodatečná kvalifikace povedla.

Rozhodli jsme se udělat nějaké změny, takže dá se říci, že to vycházelo ve většině případů od nás. To je ale naprosto normální, hráči přicházejí a odcházejí.

Bude vám někdo z nich výrazně chybět? 

Všichni hráči, kteří za nás hráli, jsou opravdu dobrými basketbalisty. Neopouštějí náš klub proto, že by snad byli špatní. Nelze ale na druhou stranu říci, že někdo bude chybět více a někdo méně. Rozhodli jsme se nový tým prostě postavit trochu jinak než v minulé sezoně.

Odešel i Aleš Chán. Nakolik je pravda, že jste těžko hledali společnou řeč? 

Nevím, kdo takovou informaci distribuuje. Já si Aleše moc vážím, je to dobrý člověk i hráč. Jediným důvodem toho, že opouští náš tým, je to, že neměl dostatek minut a on je prostě potřebuje, to je normální. Počítáme s tím, že až se Aleš trochu rozehraje někde jinde, vrátí se zase zpátky k nám.

Je to každý rok stejné, hledáme prostě hráče, kteří budou sedět do naší koncepce. Nehledejte v tom ale zaměření na USA, letos to prostě tak vyšlo. Hledáme všude po světě, sami bychom byli proti sobě, kdybychom se zaměřili pouze na určitý trh s hráči.

Je mezi nimi někdo, kdo by mohl být osobností jako Arthur Lee? 

Všichni moc dobře vědí, co Arthur dělá pro náš klub a jak je skvělým hráčem. Ale nikdy nesmíme zapomenout, že tým má na hřišti vždy pět hráčů, nejen jednoho. Myslím, že jsme letos podepsali dobré posily, ale jestli bude někdo jako Arthur, to nevím. Nesmíte zapomenout na to, že tým se z větší části neobměnil, zůstávají hráči, kteří jsou v Nymburce již delší dobu, a já jsem za to rád. Jednou může být lídrem ten, v dalším zápase zase jiný.

Pavel Pumprla je investice do budoucna. Je to velmi talentovaný hráč, který v loňské sezoně v Opavě dost vyrostl. Věřím, že z něj v budoucnu bude jedna z nymburských opor. Talent na to má, bude-li na sobě dostatečně makat, tak to dokáže.

Stalo se tak před pár měsíci, kdy mi vedení klubu nabídlo možnost prodloužení smlouvy. Pro kouče jsou důležité dvě věci: jestli ho chce tým a jestli on chce být v týmu. U mě se sešlo obojí, takže nebylo o čem moc přemýšlet.

Chtěl jsem trochu změnit koncepci fyzické přípravy. Pro letošek jsme chtěli takového atletického trenéra, který bude s týmem pracovat každý den. Mimochodem, to je myslím zrovna jedna z věcí, která ukazuje profesionalitu nymburského týmu a jeho vedení. Tato změna je krok k lepšímu, do budoucna to bude mít velký přínos a svědčí to o koncepční práci Nymburka.

Mrzí vás, že nevyšel start Nymburka v Jadranské lize? 

Chci pro svůj tým vždy to nejlepší. Jadranská liga by byla opravdu velkým krokem, byla by to velká změna, která by na nás naložila spoustu tlaků. A to je dobře. Je to škoda, nicméně na tomto basketbalově diplomatickém poli prostě rozhoduje i jistá politika, to je logické. Letos to byl mladý nápad a nebylo tolik času na to, aby se ho povedlo protlačit. Vím z basketbalových kruhů, že nás vedení Jadranské ligy přijmout chtělo. Letos se to nepovedlo, ale nejsou ztraceny příští sezony. Právě naopak.

Ano, věřím tomu. Myslím, že budeme. To ale říkám v rovině teorie, praxe je druhá věc. Uvidíme, jak se nové posily zapracují a jak si to celkově sedne. Věřím tomu. Ale na objektivní posouzení se mě zeptejte až minimálně po pár zápasech.

Nejdůležitější je vyhrát titul a domácí pohár. V Eurocupu je potřeba předvést dobré výkony, které doufejme povedou k minimálně stejným úspěchům jako doposud.

Nejnebezpečnější je, když naše tituly někdo bere automaticky. Zvenčí to možná vypadá jednoduše, že jenom tak elegantně projdeme ligou, ale já jsem tím prvním člověkem, který ví, že tomu tak není. Kluci dřou na trénincích do morku kostí, opravdu makají a dávají do zápasů všechno. Ty úspěchy nejsou vyhrané jen tak z ničeho.