Autobus vyrazil v sobotu ráno od Sportovního centra do Rakouska, kde na hráče, kousek od Vídně, čekal první zahraniční přípravný zápas proti Traiskirchenu. „Celou cestu jsme měli krásné počasí, s kterým jsme příliš nepočítali, neboť jsme v minulém týden přivykli na příjemných 15-20 stupňů. Týmové oblečení v podobě společných pohodlných tepláků spousta hráčů při první příležitosti vyměnila za šortky,“ ohlásil jeden z účastníků zájezdu Lukáš Palyza. Co se děje při takové cestě v autobuse? Většina hráčů má v uších nebo na uších sluchátka, v ruce mobil, ipad nebo ipod a všichni se dívají na vlastní filmy a nebo poslouchají hudbu. Míla Heřmanský pustil jeden film centrálně v autobuse, ale ten moc nezaujal, a tak zůstal program individuální.  

Po šestihodinové cestě bohužel naši hráči padli jednak únavou jednak tlaku rakouského týmu. „Domácí hráli celou dobu s osmi hráči. My jsme si pod seznamem hráčů nalinkovali ještě dva řádky a zapojili do hry všechny, kteří jsou na soupisce, tedy 14 hráčů,“ doplnil Lukáš. Zápas byl pro nás opravdu přípravným, trenér dal šanci ukázat se téměř všem a i přesto jsme do posledních minut sahali po vítězství.

Po zápase a večeři se výprava přesunula do Oberwartu, kde se jim stal přechodným útočištěm hotel Zur Pinka. Nedělní dopoledne bylo věnováno předzápasovému tréninku a posléze souboji s rakouským mistrem Oberwartem Gunners. „Zápas byl z naší strany mnohem povedenější než proti Traiskirchenu, trenér viděl již spoustu pozitiv na naší hře, ale zdůrazňoval nám, že musíme být trpěliví, protože jsme zatím mnoho neodtrénovali v plném počtu,“ řekl o zápasu náš nový křídelník. Připomeňme jen, že Eugene je zraněn a k týmu nastoupil o týden později, Tre dorazil ještě později a Mike reprezentoval Anglii na ME a přišel ve čtvrtek před odjezdem do Rogašky. V zápase trenér Ginzburg opět točil všech 14 hráčů, tréner Oberwartu vsázel hlavně na své americké posily a tahouny, z nichž někteří odehráli okolo 30 minut.

Hned po zápase hráči překročili rakousko-slovinské hranice a okolo desáté v noci dorazili na hotel Sava v Rogašce. „Michal Křemen s Radkem Nečasem se již namohli dočkat výborné místní kuchyně, kterou měli možnost ochutnat před rokem při soustředění a po třech dnech musím opravdu uznat, že je o nás skvělé postaráno,“ potvrdil Lukáš, proč se tým vrací na stejné místo. Hotel totiž nabízí veškerý komfort včetně připojení k internetu jak na recepci tak na pokojích, výběr z několika jídel. Hráči bydlí na pokoji na po dvou a každý pokoj má standardní vybavení včetně malého balkónku. „Alespoň je kde sušit věci,“ našel největší výhodu balkónu Lukáš, který pokoj obývá s Martinem Miklóšikem. V hotelu je kromě našich basketbalistů poměrně hodně důchodců, kteří si tady na rozdíl od našich hráčů tělo regenerují. Především v hotelu vynikají dva a čtvrt metru Martina Mikóšika. „Kolemjdoucí Slovinci zírají jen s otevřenou pusou,“ zaznamenal Lukáš.

Pondělí po příjezdu bylo ve znamení tréninkového dne, kdy hráči pilovali některé detaily a večer se sešli na důležitém mítinku s vedením (trenéři, vedoucí týmu a sportovní ředitel), kde si všichni řekli, jak náročná pro nás nadcházející sezona bude, jaké cíle na ně čekají a že k sezoně budou muset přistoupit maximálně profesionálně, aby ji zvládli. „Atletický trenér Yuval Higger nám pak nastínil pár požadavků a doporučení ke správné přípravě na zápasy a také zdůrazňoval důležitost výběru správné stravy a dodržování životosprávy stejně tak jako tréninkového plánu,“ vynesl pár informací zpoza zavřených dveří Lukáš Palyza.

Během zájezdu zatím vše klape, jen se řešila nepříjemná ztráta peněženky Ládi Sokolovského, která se ale později naštěstí našla. První obvinění padlo na Petra Bendu s Radkem Nečasem, že prý na něj tuto nepříjemnost přichystali, ale to by podle svých slov Láďovi nikdy neudělali.

Ještě jsme se Lukáše Palyzy zeptali, jak je na soustředění spokojen. „Musím hlavně vyzvednout to, jak skvělý je celý tým! Jako nově příchozí hráč jsem přemýšlel, jaké to tu bude, jak se k sobě hráči chovají a jsem moc rád, že v týmu není nikdo arogantní ani namyšlený, všichni jsou velice přátelští a táhnou za jeden provaz. I hráči, kteří jsou pro český basketbal ikonami nemají vůbec problém komukoli poradit nebo si jen tak popovídat, a to je moc fajn!“