A tým | FIBA EuroCup - 22.11.2005

V úspěch na horké izraelské půdě věřili možná jen největší optimisté, ale my jsme to dokázali!

„Přijeli jsme sem vyhrát, a tak se taky stalo,“ poznamenal stroze, ale s velkou radostí v hlase Maurice Whitfield, jeden ze strůjců úspěchu našeho týmu. „Maurice zachoval v rozhodujících chvílích klid a pohodu očkoval svým spoluhráčům na palubovce,“ vyzdvihl zásluhy kapitána týmu Rudolf Šimeček. Úterní úspěch však nebyl dílem jednoho hráče, ale celého týmu, který dokázal zabránit tomu, aby domácí dosahovali jednoduchých košů.

V utkání padlo málo bodů, což byl bezesporu důsledek velkého tlaku na hráče obou týmů. Všeobecně se zápas pokládal za klíčový v postupu do dalšího kola FIBA EuroCupu. „Myslím, že tlak na družstvo našeho soupeře byl větší. Hráli před domácím publikem a porážka doma od Jeruzaléma v posledním kole izraelské ligy jim klidu také nepřidala,“ zmínil se Ježdík o psychickém rozpoložení domácích hráčů.  

Nymburk celý zápas v podstatě vedl. „Když se na utkání podívám zpětně, měli jsme ho po celých 40 minut pod kontrolou,“ řekl Michal Ježdík tři hodiny po zápase. Nymburk nehrál jinak než obvykle, ale podařilo se mu zastavit klíčové hráče Nahariye především ve střelbě z perimetru. Do zápasu vstoupili Češi velice koncentrovaní a hned v prvních minutách se ujali mírného vedení (5:0), které si v podstatě udrželi až do konce první čtvrtiny. V základu se trochu nečekaně objevil Ladislav Sokolovský. „Láďa šel do zápasu především s obrannými úkoly na jejich nejlepšího hráče Carra. A že doplnil svou výbornou hru v defenzívě ještě body na útočné polovině, je jen dobře,“ vysvětlil Michal Ježdík. Složení týmu se muselo přizpůsobovat pětici soupeřových hráčů. „Často jsme hráli se čtyřmi menšími hráči, abychom soupeři stačili v pohyblivosti,“ objasnil kouč Nymburka, proč se na palubovce točili pouze tři dlouzí a proč měli hosté v rotaci méně hráčů než je pro ně obvyklé.

Ve druhé čtvrtině se Nymburku podařilo náskok ještě trochu navýšit na slibných osm bodů. „Nebýt vysokého počtu ztracených míčů a deseti doskočených míčů Nahariyí pod našim košem, mohlo být vedení ještě výraznější,“ objevila se v hlase trenéra malá výtka.

Po změně stran se Nymburk do soupeře obul a vyhnal náskok na šestnáct bodů (27:43), což při počtu do té doby vstřelených bodů, bylo výrazné vedení. „V současném basketu, kdy se hraje na čtyřiadvacetivteřinový limit pro útok a počítají se tříbodové koše, to není náskok, který by něco řešil,“ nepřeceňoval Ježdík a dodal: „Bez diskusí však přinášel klid do našich řad.“ Naše vedení se do konce třetí čtvrtiny malinko ponížilo, ale stále zůstalo na dvouciferné hodnotě. V posledním hracím období přišel Nymburk pochopitelně s taktikou dlouhého držební míče. „Pokud jsme nemohli dát koš z rychlého protiútoku, kontrolovali jsme míč, jak nejdéle to šlo. A to je pro náš útočně laděný tým těžší,“ poznamenal trenér Ježdík. I když domácí z nymburského náskoku ubrali polovinu, dva body za vítězství jsme si nedali vzít. „Je to naše první vítězství v Izraeli a každá výhra v této zemi je důležitá pro budování image tohoto klubu,“ ocenil ještě Michal Ježdík.

Body: Carr a Wells 16, Milisavljevič 13, Ben-David 7, Soucar 6, Peleg 4, Kokia 2 – Hess a Whitfield 17, Sokolovský 12, Rančík 9, Savanovič 6, Michel 4, Beneš 3, Einikis 2, fauly 22:26,TH 17/12 : 21/17, za 3 body 17/2 : 16/5, za 2 body 51/23 : 42/19, doskoky (Ú/O) 18/16 : 11/27, čtvrtiny 13:18, 13:16, 15:19, 23:17

Ještě jedna nemilá příhoda je spojená s cestou našeho týmu do Izraele. Hráči museli společně s ostatními obyvateli hotelu strávit asi hodinu v podzemím krytu. Nahariya leží totiž jen kousek od hranic s Libanonem a tam není o vzrušení nouze. Se zážitky se podělil Michal Ježdík:

„Když jsme odjížděli z posledního tréninku v pondělí, nastoupili jsme do autobusu a organizátoři nám  doporučili, abychom již neopouštěli hotel. Nic víc. Po příjezdu do hotelu nás už nepustili na pokoje, šli jsme do sklepního krytu, kde už byli ostatní hoteloví hosté. Byli jsme tam něco přes hodinu a po tom nám řekli, že blízko libanonských hranic bouchla nějaká bomba. To jsme ještě nevěděli, že to bylo vystřeleno z rakety. Po zhruba hodině jsme kryt na vlastní žádost opustili, šli jsme se najíst a zůstali jsme na pokojích. Nabízeli nám, že nás odvezou do jiného hotelu, ale rozhodli jsme se, že zůstaneme.“

Jak to na vás zapůsobilo?
Tak pochopitelně že zapůsobilo. Člověk si musí uvědomit, že se k takovému prožitku nedostane každý den a že to přeci jen ke klidu nepřidá. Žádná panika však nebyla na místě. Spíše bylo nepříjemné, že jsme se nemohli po tréninku převléknout a museli jsme ve zpocených trikách zůstat ještě další hodinu. 

Měl jste strach?
To se nedá říct. Když se jede do Izraele je nabíledni, že k nějakým takovým situacím může dojít. Přesto se už těšíme domů.