A tým | Mattoni NBL - 26.05.2004

Hned první mečbol proměnil Nymburk ve finále letošního ročníku Mattoni NBL a po jednoznačném průběhu v tomto a minulém zápase zaslouženě získal mistrovský titul.

Také v šestém zápase, podobně jako v předchozím, jsme předčili kunínské hráče především v kvalitní obraně, která svou agresivitou přinutila soupeře k více ztrátám míče. K tomu se přidala ve druhé čtvrtině až neskutečně přesná kanonáda trojek z ruky Standy Votroubka, který zahrál životní zápas. Ke svým patnácti bodům ze druhé čtvrtiny přidal ještě dva bloky.

V utkání jsme začali raketově. Necelá půlminuta nám stačila, aby rozdíl ve skóre byl šestibodový. Za tři se trefili Johnson a Zídek. Takový začátek možná evokoval myšlenky na poslední vzájemné  střetnutí, kdy jsme také těsně po začátku šli jasně do vedení. Další průběh zápasu musel dát škarohlídům křídla. Domácí totiž zapnuli na vyšší obrátky a naši hráči začali ztrácet míče. Neztratili ovšem hlavu, krátkodobé vedení Mlékárny opět přetočili ve svůj prospěch. V polovině páté minuty se od stavu 10:10 začínalo znova. Domácí však začali předvádět svůj typický domácí basketbal, jeden rychlý protiútok za druhým se valil na náš koš. Hlavní dvě opory Callahan a Žarkovič přidaly po trojce a dařilo se také veteránu Kovářovi. Zato našim se v útoku nedařilo. Pod košem se na Zídka lepilo více obránců než bylo zdrávo a nedařila se ani střelba přes hlavu. Na perimetru bylo sice volněji, ale rychlí domácí dokázali i tyto skuliny zacelit. Za stavu 20:13 (po sérii 20:7!) musel rozběhnuté domácí brzdit oddechový čas našeho trenéra. Hrozilo totiž nebezpečí, že domácí ztratí zábrany a už je nebude možno zastavit. Vyšlo to, po šňůře Nymburka 10:2 jsme strhli vedení na svou stranu. Bodově se na tom podíleli Kubálek a Johnson trojkami a také Whitfield z trestných hodů a Zídek. Konečné dvobodové vedení bylo vzhledem k průběhu první čtvrtiny velice dobré, ale co to je proti Kunínu dvoubodový náskok?

Hned po zahájení druhé čtvrtiny bylo patrné, že opravdu nic. Callahan, Hájek a opět Callahan sedmi body během 90 vteřin potvrdili, že rychlý obrat je snadný. Když přidal Šoška ještě jeden koš, prohrávali jsme o sedm bodů. Domácí diváci šíleli a vypadalo to, že by mohli slavit úspěch a v prodloužení série. Na mysli rozhodně neklesl Standa Votroubek a trojkou domácí znejistěl. Za chvíli stejný hráč získal na Žarkovičovi míč tím, že zachytil jeho přihrávku. A jím vyslaný Johnson dotáhl rychlý protiútok do smečovaného koše. Protože byl při tom faulován, dostal ještě možnost přiblížit se na nejmenší možný rozdíl jednoho bodu. Neuplynulo ani deset vteřin a z náskoku domácích nic nezbylo. Vlado Hovaňák proměnil jen jednu šestku a Jiří Novotný mohl v polovině 14 minuty nadobro ukončit vedení domácích. Za další akcí stal opět Votroubek. Nejdříve zblokoval Žarkovičův pokus o trojku, potom doběhl do šesti a půl metrové vzdálenosti od domácího koše a chladnokrevně dal svou druhou trojku. Hra domácích začala pozbývat řád a naši hráči se čím dál více tlačili k jejich koši. Za začátku 17.minuty proměnil Standa svůj třetí pokus z perimetru. To však z jeho galapředstavení nebylo ještě všechno. Na konci 18.minuty dvěma trojkami v rozmezí 20 vteřin zvýšil až náskok až na 13 bodů. Úsek hry, který rozhodl o osudu dalšího průběhu zápasu, tak byl v režii našeho Pavouka. Do konce prvního poločasu se rozdíl ve skóre natáhl už jen o dva body.

Domácí fanoušci možná čekali, že jeho hráči po poločasové přestávce ožijí, ale nestalo se. Naopak na koni jsme byli my. Postupem času se trefovali Nečas, Zídek, Johnson i Whitfield. Celkem naši hráči nastřádali tucet bodů a domácí kromě dvou pokusů o střelbu, které nebyly úspěšné, třikrát ztratili míč. Proto po třech minutách druhého poločasu bylo na našem kontě o dvacet sedm bodů více. Pak Bobb trefil trojku, ale v takové ztrátě to byla jen kosmetická úprava. Nicméně rozdíl ve skóre se stále pohyboval mezi 25 a 30 body. Hráli jsme uvolněně bez jakéhokoliv strachu o výsledek a už jsme mohli pokukovat směle po poháru, který si ti trůnil pod košem. Dva autobusy našich fanoušků tak už mohly beze strachu vyvolávat „Mistři, mistři“ nebo „hoši, děkujem…….“

V poslední čtvrtině se čekalo nejdříve na pokoření stovky. „Pokuta“ za dosažení této mety připadla Jirkovi Novotnému. Pět minut před koncem stáhl trenér Ježdík Johnsona a po chvíli i Whitfielda. Oba se tak mohli naplno radovat na lavičce a ještě před koncem zápasu vyhazovat trika mezi naše fanoušky. To už se také po žebříku spouštěli nymburští fans s lahvemi šampaňského a s přibývajícími vteřinami stále více promíchávali obsahy lahví. Nikoho už v té době ani nezajímalo skóre, všichni se těšili, až klakson ohlásí, že Mistrem pro rok 2003/04 se stává družstvo ECM Nymburk.

Když se tak stalo, bylo rázem na palubovce plno. Diváci se sbíhali na palubovku a společně s hráči oslavovali získaný titul. Veselí nebralo konce a jen stěží pan Benda rovnal rozjásané hráče do nějakého tvaru, aby jim mohl být předán pohár pro vítěze a pověšeny na krk zlaté medaile.

Body: Callahan 30, Bobb 12, Hovaňák 9, Šoška 9, Hájek 9, Kovář 6, Žarkovič 5, Weiss 3 - Johnson 28, Votroubek 18, Zídek 18, Whitfield 15, Kubálek 13, Novotný 8, Nečas 7, Trnka 2; střelba 3b.: 24/8:26/13; střelba 2b.: 33/17:42/25; TH: 31/25:29/20; doskoky: 30:33; chyby: 24:24; 5 chyb: 30. Hájek, 39. Bobb; rozhodčí: Zachara a Paulík; 1100 diváků; nejlepší hráč: Whitfield Maurice Lamar, čtvrtiny: 23:25, 22:35, 17:30, 21:19