Do první semifinálové série jsme nastoupili ze třetího místa (1.Mlékárna Kunín, 2.Opava) a našim soupeřem bylo družstvo Opavy, pozdější vítěz play-off. Po prvním neúspěšném zápase v Opavě jsme pak v dalším utkání porazili doma soupeře o deset bodů, ale zbývající dva zápasy jsme prohráli. Ovšem poslední čtvrté utkání v hale ZŠ Komenského bylo velice vyrovnané. Opava sice po první čtvrtině vedla 14:29, i v poločase byl favorit ve vedení o 17 bodů (32:49). Na konci třetí čtvrtiny dal Pavel Kubálek trojku a tím snížil na rozdíl 15 bodů. Ještě na konci 32.minuty jsme prohrávali o 13 bodů, ale pak jsme šňůrou 9:0 snížili na čtyři body. Na dvě šestky Damjanoviče, které stanovily průběžné skóre na 75:77, odpověděl Sokolovský v dresu Opavy. Čtyřicet jedna vteřin před koncem jsme po Kubálkově dvojce prohrávali jen o bod (82:83). Pět vteřin před koncem měl na ruce vyrovnání Pepa Jelínek, ale jednu šestku nedal (86:87). Všem nadějím odzvonilo, když rozhodčí odpískali Václavu Hrubému nesportovní chybu. Na zvrat v zápase nezbýval čas. Bylo to naše první semifinále a zároveň jediné, které jsme prohráli. 

V následující sezoně jsme postoupili do semifinále opět ze třetího místa, když o pořadí na druhém a třetím místě rozhodly lepší vzájemná utkání mezi námi a BVV Brno (pozdější A Plus) trenéra Pospíšila. Sérii jsme zahajovali v Brně a v prvním zápase jsme odešli poraženi o 5 bodů, když po většinu utkání byli domácí ve vedení. V odvetě jsme soupeře doma porazili stejným bodovým rozdílem. V průběhu druhé čtvrtiny jsme vedli už dvouciferným rozdílem, ale ve 27.minutě bylo vyrovnáno a soupeře se na chvíli dostal do vedení. Brno vedlo i v poslední čtvrtině až o 5 bodů. Do vedení nás poslala dvojice Whitfield – Johnson. V souboji trestných hodů jsme nakonec byli úspěšnější my. Třetí rozhodující utkání v Brně jsme vyhráli především díky výborné obraně ve třetí čtvrtině. Tu jsme vyhráli 28:9!! a otočili průběh zápasu ve svůj prospěch. Ani další domácí zápas nebyl procházkou růžovým sadem. Hosté se stále drželi na dostřel. Bodově je drželi pivoti Svoboda (21) a Benda (14), na naší straně legendární duo Johnson (28), Whitfield (20), oba také po deseti doskocích. 

V sezoně 2003/04 jsme poprvé vstupovali do semifinále z prvního místa po základní skupině. Soupeřem nám byla Opava a byla to série, kdy jsme vyhráli nad soupeřem nejvyšším bodovým rozdílem v součtu tří zápasů a to 91 bodů. Byla to také série, ve které jsme dali dvakrát více než sto bodů a v prvním utkání nám do stovky chyběly jen tři body. A ještě jeden rekord se váže k těmto zápasům. V posledním utkání jsme porazili Opavu o 51 bodů, což bylo naše nejvyšší vítězství v semifinále play-off. 

O rok později jsme se podruhé střetli také s Mikyho brněnským týmem. Tato série byla naopak z těch, které jsme vyhráli 3:0 na zápasy nejvyrovnanější. Pouze 30 bodů dělilo v konečném součtu oba týmy. Brno se drželo jak v zápasech doma tak na naší palubovce.  V sezoně 2005/06 jsme se poprvé střetli s Děčínem. Oba dva domácí zápasy jsme vyhráli s přehledem o 26 resp. 31 bodů. Trochu nás Děčín pozlobil jen v zápase na domácí palubovce. Domácí se dokázali oklepat z úvodní ledové sprchy – po první čtvrtině prohrávali již o 15 bodů (16:31). V posledních minutách zápasu se dotáhli na 5 bodů, ale na víc už nebyl čas. 

V sezoně 2006/07 se zrodilo naše nejtěsnější vítězství v semifinálových zápasech. Soupeřem nám bylo potřetí A Plus Brno, které ve čtvrtfinále připravilo Mlékárně Kunín vyřazením nejhorší umístění tohoto týmu v posledních deseti letech, kdy hrálo pod křídly mlékárny. Začínali jsme doma a v prvním zápase jsme vyhráli o 16 bodů. Do vedení jsme se dostali až ve druhém poločase. V zápase se tolik nedařilo Rančíkovi ani Washingtonovi, a tak byl nejlepším střelcem s 12 body Mirkovič a Savanovič. Druhý zápas v Brně jsme téměř po celou dobu dotahovali mírný náskok domácích – průměrně kolem 3-5 bodů. Do vedení jsme se dostali na přelomu 3. a 4.čtvrtiny. Dlouhého trvání to nemělo a 2 minuty před koncem jsme prohrávali o tři body. Mack rozloženou trojku vyrovnal a šestkami Rančíka jsme se dostali do vedení, jež jsme již nepustili. V posledním zápase jsme už dominovali na celé čáře. 

Poslední semifinálovou sérii jsme odehráli proti Pardubicím. Opět to byla série, ve které týmy dělil velký počet bodů. Průměrné vítězství o 25 bodů ukazuje jasně, který tým potvrdil roli favorita série.

Do semifinále play-off nastoupilo v našem dresu celkem 46 hráčů. Nejvíce jich sehrál Stanislav Votroubek (20), druhé místo by obsadil Jirka Novotný (14). Jedenáct zápasů má na svém kontě Ladislav Sokolovský a devět Radek Nečas. To jsou hráči s největším počtem semifinálových zápasů, které i letos obléknou dres Nymburka. Celkem takových hráčů je sedm: Sokolovský, Nečas, Chán, Lee, Benda, Slezák a Schilb. Nejproduktivnějším hráčem byl Ashante Johnson, který v 10 zápasech nastřílel 230 bodů. Na 183 bodech se zastavil jeho parťák Maurice Whitfield. Ze současných hráčů nastřílel nejvíce bodů Nečas (81) a Sokolovský (72). V počtu bodů na zápas stále vede Johnson, ale na druhém místě je Schilb (17) a třetí Rančík (16%). Králem doskoku byl Johnson 8,6 doskoků/zápas, druhý byl skvělý Američan Adam Hess s 6,7 doskoky na zápas. Čtvrtý je se šesti zápisy Radek Nečas. Poslední kategorie – nejvšestrannější hráč. V ukazateli valorizace zvítězil Maurice Whitfel (288 bodů), ale v přepočtu na žáka se na druhé místo se propracoval Blake Schilb (22,33). V celkovém počtu valorizačních bodů je stříbrný Whitfield.