V pondělí ráno začala nymburská cesta za utkáním do srbského Vršacu. Úvod prvního eurocupového „výjezdu“ začal trochu jinak než se předpokládalo. Robert Tomaszek zjistil, že si svůj pas nechal doma v Poděbradech a tak se cesta na letiště trochu nečekaně prodloužila.
Po tom, co si Robert vyzvedl doma svůj zapomenutý pas, proběhlo vše zcela v normálu a to včetně ucpané Jižní spojky při cestě na letiště. Větší překvapení čekalo výpravu až na letišti. Tedy respektive skoro až u letadla. Při nástupu do letadla informovala nymburské vedení jedna z obsluhujících slečen, že se nymburská zavazadla nevejdou do letadla všechny a že tedy část vybavení dorazí „někdy později s nějakým dalším spojem“. To nenechalo nymburské vedení klidným a s trochou nadsázky se dá říci, že bránili odletu letadla bez našich kufrů téměř vlastními těly (viz. foto). „To vůbec nemusíme nikam letět, vždyť v kufrech máme vybavení a tým musí dnes trénovat!“, bylo slyšet z úst zlostí doběla rozžhaveného nymburského managementu. Nutno přiznat, že tato taktika a pomoc jedné ze zaměstnankyň ČSA sklidila úspěch, i když musíme uznat, že na úkor jiných cestujích. Posádka se totiž rozhodla vyndat ze zavazadlového prostoru kufry ostatních a vyměnili je za ty naše, takže jsme mohli sice se zpožděním, ale přeci jen odletět. Paradoxní situace vznikla při příletu do Bělehradu, kdy redaktory a novináře doprovázející naši skupinu čekalo nemilé překvapení. Kufry, které byly z letadla odebrány, aby byly nahrazeny těmi našimi, patřily totiž také jim. Dobrou zprávou pro ně bylo alespoň to, že jim bagáž dorazí v úterý ráno.
Po ubytování ve Vršacu, vzdáleném asi hodinu a půl jízdy od bělehradského letiště, se všichni sešli k tréninku v místní aréně, která patří mezi ty opravdu pěkné haly a v Čechách by bylo velmi těžké najít podobnou . Po zopakování a protrénování toho nejdůležitějšího si všichni užili zasloužené večeře. Po ní už je na místě jenom odpočinek na pokojích, protože v úterý čeká všechny náročný den. Přejme si, aby byl na konci i úspěšný!!!