Myslím, že rozhodující okamžik přišel v čase 3:48, kdy byl stav plus jedna pro AEK a přišlo pět útoků po sobě, které Nymburk neproměnil. Střední rozehrávač Geno udělal dvě chyby. Dvakrát nabil hostům do útoku, pak už „nechtěl“ hrát, dal míč Bočimu, ten udělal chybu také. Za minutu dvacet to bylo 8:0, když Řekové proměnili čtyři lehké šoupáky.

Upřímně, to jsem nečekal. Myslel jsem, že budou chtít ten útok dokončit. Evidentně nechtěli hrát prodloužení. Tu akci zahráli hop nebo trop. Navíc přihrávka směřovala na hráče, který v tom utkání nebyl top střelcem.

Pavel Pumprla šel na čáru trestných hodů. Jak jsi předpokládal, že dopadne?

Byl jsem si stoprocentně jistý, že Pampi je tak ostřílený, že psychika v tom nemůže hrát roli. Připustil jsem, že jednu by mohl nedat, ale nevěřil jsem tomu, že by neproměnil ani jednu.

Vzhledem k vývoji zápasu jsem se domníval, že jediným hráčem, bez ohledu na to, že udělal před tím nějakou chybu, který by byl schopný a měl sílu probít se obranou hostů, byl Geno. Ať už z průniku sám zakončit nebo poslat finální přihrávku pro střelce. Ale Geno vyhazoval míč. Tím nechci kritizovat trenéra, já to sledoval z komentátorského stanoviště.

Určitě je to ovlivnilo v prvním poločase, ale v prvních pěti minutách druhé půle na to všichni zapomněli. Hráči hráli dobře a vůbec to nevnímali. Možná, kdyby tam byl, mohl se zápas vyvíjet jinak. Osmnáct minut ze druhého poločasu, kdy Petr na hřišti nebyl, hrál Nymburk luxusně, nevyšly jen ty dvě minuty.

Třeba když vypálil Šakota tu skoro nesmyslnou trojku, tak na něj táta (který je trenérem AEK – pozn.) ukazoval, aby se uklidnil. Takže i soupeře nejistota trochu ovládala.

Pamatuješ ve své kariéře zápas, kde by o postupu rozhodoval jediný bod?

Určitě jsem nějaký takový zažil, ale aby to bylo dvakrát po sobě v řadě ve stejné fázi stejné soutěže a na stejné palubovce, to je opravdu rarita.