Byla to veliká škoda, protože jsme bojovali dost statečně. Já jsem rád za výkon týmu. Myslím, že jsme byli dnes lepší. Utkání se dostalo do prodloužení a to se nemělo stát. V nastaveném čase jsme udělali více chyb, najednou na nás dolehla únava, bylo vidět, že nemůžeme a že jsme do toho dali všechno. Možná jsem mohl střídat rozehrávače…. V úplném závěru jsme měli faulovat, ale nepovedlo se to. Nechali jsme soupeři celých devět vteřin na útok a to byla chyba.

Pochopitelně nás to limitovalo hodně. Obrana už nefunguje, jak má. Podvědomě se někteří hráči šetří, aby nemuseli povinně střídat.

Na konci zápasu jsme asi přestali věřit, hráli jsme staticky, neprosazovali jsme se, nepadlo několik střel, kterým jsme věřili a ony šly zcela mimo koš.

V prvním poločase jste měli střelbu za dva body 69%. Věřil jste, že to ve druhém poločase bude stejné?

Nemůžu říkat hráčům, aby si nevěřili… Slyšel jsem vedle z šatny, jak trenér Ginzburg křičí a povzbuzuje tým, takže jsme říkali: “Jen tak do nich!“

Jestli jsme chtěli vyhrát, tak jsme to měli udělat na konci třetí čtvrtiny, kdy byl Nymburk hodně dole. Vedli jsme o deset a mohlo to být klidně o patnáct nebo dvacet bodů a bylo po zápase. Koncovky jsou o štěstí. My jsme bohužel v prodloužení zahráli některé útoky (chvíli přemýšlí o správném slově) dost nešťastně.

Takže myslíš, že tou rozhodující částí byl konec třetí čtvrtiny?

Pro nás jo. Nymburk nevěděl, co hrát, my měli otevřené střely. Stačilo dát půlku a vedli jsme o patnáct a z toho by se už nezvedli. Takhle to bylo pořád o těch plus pět, plus sedm a to v basketu nic neznamená. Tam byla šance je zaříznout, místo toho se Nymburk nadechl. Ještě jsme vybojovali prodloužení, ale tam už je to o štěstí.

Věřili jste, že máte na to, abyste udrželi vynikající úspěšnost střelby z prvního poločasu celý zápas?

Věřit můžeš, ale většinou taková úspěšnost nevydrží celý zápas. Bylo to třetí utkání v řadě a bylo jasné, že úspěšnost půjde dolů.

Všichni viděli, že jsme celý zápas tahali za kratší konec. Měli jsme vlažnější vstup do zápasu, přeci jen to bylo po úterním zápase třetí utkání ze tři dny a únava hrála svou roli. Na to se ale nejde vymlouvat, protože oba týmy to měly stejné. Našim velkým plusem bylo, že jsme si věřili, zůstávali jsme v zápase, i když se nám vůbec nedařilo.

Těžko říct. My jsme celý zápas hráli podobně. Ve druhém poločase jsme o trochu více přitlačili v obraně, hlavně ve čtvrté čtvrtině. Oni, jak viděli svou šanci, znervózněli a začali ztrácet balóny.

Trochu ano, ale stále je to pět minut čistého času a to je v basketu dlouhá doba.

Po tak náročném programu nebylo jednoduché hrát tři utkání v řadě a ukázalo se, že poslední utkání bylo opravdu nejtěžší. Mleli jsme z posledních sil, ale povedlo se nám dotáhnout utkání do vítězného konce. Myslím, že za výbornou hru ve čtvrtek a pátek jsme si pohár zasloužili vyhrát.

Jaký byl celý turnaj?
Náročnost zápasů byla od čtvrtka stupňovaná a opravdu se ukázalo, že nejtěžší soupeř, který se na taková utkání dokáže připravit, přišel až v sobotu.

Překvapilo vás, že to finále postoupil Nový Jičín a ne Prostějov?

Ano, překvapilo mě to. Zdálo se, že Prostějov je o malinko lepší. Pokud Novému Jičínu vydrží forma i nadále, vypadá to, že o titul budou bojovat tři týmy. Tedy máme se na závěr sezony ještě určitě na co těšit.

Ve vyřazovacích bojích každé. Jen ten, kdo neprohraje ani jednou, získá titul. V systému jednoho zápasu není šance na opravu. V prvním zápase bylo naší povinností vyhrát. Ve druhém jsme ještě v první čtvrtině otáčeli vývoj zápasu a to bylo pro konečný výsledek rozhodující. Ani jsme v tomto utkání nespotřebovali tolik sil, protože je lepší hlídat náskok než ho budovat či dotahovat.

Ano, utkání jsme měli na konci normální hrací doby v moci. Možná ztráta koncentrace, dvě ztracené nahrávky, dvě neproměněné šestky….. to je jedno s druhým. V úplném konci (6 vteřin před koncem) jsme měli možnost ještě jednoho time-outu, ale nevyužili jsme ho. Za vyrovnaného stavu bychom se posunuli blíž ke koši a měli jsme více času na poslední střelu nebo získaný faul.   

I když se zápas nevyvíjel, jak bychom chtěli, vyválčili jsme cenné vítězství. Naše hra bylo docela nevyrovnaná. Měli jsme momenty, kdy jsme se vrátili do zápasu, ale stačily dvě, tři minuty, aby se náskok Jičína natáhl zase na osm nebo deset bodů. Bylo to pro nás těžké psychicky, ale nevzdali jsme se a v poslední čtvrtině jsme větším důrazem v obraně zápas otočili.

Chyba byla, že jsem v závěru neproměnil dvě šestky a Šarovič přes mě dorovnával na prodloužení. Kdybych ubránil lépe, mohli jsme si ušetřit prodloužení a bylo by to bez nervů. V prodloužení hrály oba týmy „strašný“ basket, nelíbivý, čekalo se na chybu a házely se jen šestky. Nikdo si nevypracoval žádný náskok, a proto jsme rádi za vítězství.

Nový Jičín úplný konec nezvládl takticky. Protože si nedokázal ohlídat zbývající čas do konce limitu pro útok a střílel až po čase čtyřiadvaceti vteřin. A podruhé se Jičínu nepovedlo v posledních okamžicích zápasu faulovat, a tak jsme si náskok jediného bodíku udrželi až do konce.

Každý takový pohárový turnaj je náročný, protože se jedná jen o jeden zápas, na který se musíš soustředit a při kterém musíš ze sebe vydat všechno. O překvapení nebývá nouze. Třebaže byl dneska Prostějov favoritem, prohrál souboj o třetí místo. Stačí jednou zaváhat a jedeš domů.

Pro mě je lepší hrát tři zápasy ve třech dnech, než čtyři dny cestovat. Teď budeme mít v neděli volno a uvidíme, jestli i v pondělí. Ve středu jedeme do Děčína a potřebujeme i v tomto zápase vyhrát, abychom si vytvořili nějaký herní styl, kterým se budeme chtít prezentovat v české lize.