CESTA DO ZADARU

CESTA DO ZADARU

Souhrnnou zprávu o desetihodinové cestě do přímořského letoviska Zadar najdete dále (ve fotogalerii jsou i fotky). 

Tak jako každý zápas na venkovní palubovce začíná cestou autobusem. Ráno před půl devátou už stál na parkovišti sportovního centra oranžový Magelys ochotný přijmout osmnáctku hráčů a členů klubu k cestě na letiště. Hráči i realizační tým zaujali místa uvnitř autobusu nikoliv podle systému, kdo dřív přijde, ten dřív mele, ale podle zasedacího pořádku. „Každý má své místo v autobuse, většinou z minulé sezony,“ odpovídá nejzkušenější Láďa Sokolovský. „Já jsem svoje místo podědil po Standovi Votroubkovi,“ pokračuje Láďa a hned přidá vysvětlení, proč je jeho místo u středních dveří tak výhodné: „Když někde zastavíme, mohu jít první na záchod.“  Vůbec střední část autobusu je pro hráče nejlukrativnější. Právě přítomnost dveří je určujícím faktorem „dobré adresy“. Vzhledem k tomu, že se čeští hráči tolik nemění, soustřeďují se právě zde. Jen s jednou výjimkou, kterou je Radek Nečas. Ten vládne na nejprestižnějším místě a to je zadní pětka. „Tam se totiž můžu dobře natáhnout,“ řekne Šutys bez přemýšlení hlavní výhodu. Zahraniční hráči pak vyzobávají zbylá místa, především v zadní části autobusu. Na otázku, zda nedochází k nějakým bojům o místa při začátku nové sezony, odpoví Láďa Sokolovský: „Jsou to inteligentní kluci a ptají se, kde je volno.“ Vzhledem k tomu, že zadní část autobusu je obsazena hráči, vpředu sedí realizační tým a trenéři. V přední části autobusu a s největším přehledem o cestě vpředu mají místa Vráťa Šístek a Ondra Šimeček. Na dalších sedačkách trenéři a za nimi fyzioterapeut Jiří Abé Šmíd.

Tolik malá odbočka k zasedacímu pořádku a vraťme se k cestě na letiště. Přesně v 8:45 mohl týmový vedoucí Šístek vydat povel odjezd. Cesta až ku Praze probíhala bez problémů. Za zaznamenání stojí snad jen černá kočka, která si to namířila přes silnici hned u Sportovního centra a hned schytala několik jadrných slov. Pak už se rozhostilo v autobuse ticho, někteří spali, jiní poslouchali hudbu nebo jen tak nepřítomně pozorovali krajinu. Příjezdem do Prahy se rychlost rapidně snížila. Obvyklé zácpy na jižní spojce zpomalily přesun, ale po zkušenostech z jedné z minulých cest byla časová rezerva do odletu velká. Po překování krizové části okruhu se autobus už rozjel docela rychle a na letiště dorazil po desáté hodině. Po podání zavazadel si všichni došli něco zakousnout. Největší zájem byl o McDonald, především od českých hráčů a realizačního týmu, cizinci si to zamířili k Subway. Více než hodina a tři čtvrtě do odletu pak kromě posedávání zpestřila jen pasová kontrola a průchod detekčními rámy.

Před dvanáctou hodinou jsme se všichni nasoukali do letadla. Nebylo to žádné velké letadlo, v podstatě jen dva a půl krát delší než autobus, pro milovníky přesné specifikace to byl typ ATR72 s délkou letounu 27,17 m, rozpětím křídel 27,05 m, výškou ke stabilizačnímu křídlu 7,65 m o maximální vzletové hmotnosti 22 tun. Po nastoupení kapitán letadla oznámil, že let bude mít zpoždění kvůli hustému leteckému provozu nad Rakouskem a špatné viditelnosti nad Zagrebem a místo plánovaných 12:10 odstartujeme v 12:40. Jak řekl, tak se stalo. Ve 12:32 skutečně kopl do vrtule, a to doslova, protože letedlo ATR, francouzsko-italského výrobce, je turbovrtulovým strojem. Motory Pratt & Whitney Canada během celého letu vykonávaly výbornou práci. Letoun po deseti minutách vystoupal do letové hladiny 6400 m a rychlostí 560 km/h ukrajoval necelou tisícovku kilometrů do Zagrebu. Letecká trasa v podstatě kopírovala cestu, kterou by jelo auto: Praha – Jihlava – Vídeň – Graz – Maribor – Zagreb. Stejně tak jako v autobuse cestou na letiště si hráči četli, poslouchali muziku nebo spali. V tomto ohledu byl nejvýkonnějším spáčem trenér Ginzburg, který zaspal jednak cestu do Prahy, pak v letadle a trochu únavy si nechal i na čtyřhru cestu ze Zagrebu do Zadaru. Po celou dobu letu bylo krásně vidět krajinu pod sebou, až před Zagrebem se objevily husté mraky.

Na zagrebském letišti Zračna Lučka jsme absolvovali pasovou kontrolu a nastoupili do autobusu zadarského košíkářského klubu. Ještě dlouhou dobu jsme měli možnost pozorovat okolí letiště. Pomalu se pohybující kolona aut na „výpadovce“ z letiště nás prostě rychleji nepustila. Za půl hodiny jsme urazili 1 km, což je průměrná rychlost 2 km/h. Touto rychlostí bychom cestovali do Zadaru 140 hodin. Ještěže jsme po kilometru vjeli na dálnici. Po ní cesta ubíhala rychle a bez sebemenších problémů. Do Zadaru jsme dorazili kolem půl sedmé, tedy po 10 hodinách cestování. Krátká svačinka a pak hajdy na první trénink do moderní haly Kresimira Ćosiće.

O hale najdete informace v dalším článku odpoledne. 
 
vloženo: 23.10.2010 07:43 / přečteno: 12375x
 
« Zpět
SPONZOŘI Facebook
ČEZ
STARLIFE
J&T BANKA
GEOSAN THETA
EPL COND
Velišek  - Podpěra
ADIDAS
LION SPORT
AUTOSALON LOUDA
CAR 4 WAY
Dr. MAX
Renomia
Zepris
VIS
Město Nymburk
Elektro Kutílek
Datonet
DP ComTel
Špára STK
Nota Bene
FALDO
Louda Reality
Crystal Bohemia
Wobenzym
Louda Alform
Inkospor
Barton
Jimsoft s.r.o.
C.L.P.A.
CASIA TOUR
hala
XXL
Hyundai
Molten
Česká televize
Kooperativa
AGEL
Pivovary Lobkowitz
ONDRÁŠOVKA
Redside
VALBEK
Rozehnal a Kuchař
ZENIT
SPORT
Finance Habitation
SUBTERRA
Sev.en EC
© 2010 - Copyright by ČEZ Basketbal Nymburk a.s. All rights reserved.