Naši basketbalisté přijeli autobusem do Prahy až nečekaně brzy. Cesta trvala necelou hodinu a vypadalo to, že dnešní den bude stejně příjemný jako jeho začátek. Už na letišti v Praze se daly tušit nějaké problémy. U odletu letadla do Frankfurtu, které letělo z tohoto německého města „na otočku“, se objevilo zpoždění. „Teprve po chvíli jsme se dozvěděli, že letadlo nejen nepřiletělo, ale že stále ještě ani z Frankfurtu neodletělo,“ podělil se o první dojmy Ondra Šimeček. Čekání na dopravní prostředek nakonec přinesl ovoce, i když místo v devět se stroj s našimi hráči vznesl až v 11:30. Přestože letištní personál ujišťoval vedení naší výpravy, že se na skupiny většinou čeká, stoprocentní jistotu nikdo raději nevyslovil.

Po přistání na runway ve Frankfurtu bylo jasné, že skupina neskupina, přípoj je v prachu, tedy spíše ve vzduchu. „Když jsme pojížděli letadlem k terminálu, kolem se mihlo letadlo s nápisem Croatia Airlines. Tak jsme mu zamávali a bylo vcelku jasné, že je v něm pravděpodobně 17 volných míst,“ dozvěděli jsme se od Ondry.

Na německém letišti byl zmatek, protože minimálně tři hodiny nad ránem letiště neodbavovalo žádné lety. Vedoucí výpravy se postavil na konec třímetrové fronty Lufthansy a po hodině a půl na něj došla řada, aby se personálem domluvil, co a jak dál. Do Splitu v mezisezóně ani z tak velkého letiště, jako je Frankfurt, mnoho letadel nelétá. V průběhu dalších nekonečných dvou a půl hodin se hledalo řešení. Spojení do Splitu se dalo realizovat s přestupem v Záhřebu. „Nejdříve jsme se snažili přesunout do Splitu základní pětku a trenéry a pak jsme postupně přidávali další lidi až se to povedlo pro 14 lidí (11 hráčů, 2 trenéři a masér) s tím, že zbytek výpravy poletí zpátky do Prahy,“ prozradil Ondra Šimeček postup „záchranných“ prací. Když už byla celá čtrnáctičlenná výprava odbavena, přišlo se na to, že všechny zpáteční páteční lety do Prahy jsou plné a nakonec jako lepší varianta se ukázalo, nacpat i zbývající členy výpravy do letadla do Záhřebu resp. Splitu.

Večer před osmou hodinou přistálo v Záhřebu letadlo z Frankturtu a cestující ohromilo snad třicet centimetrů sněhu. Vchod do letiště byl zavřený, a tak naši hráči strávili čas až do deváté na chodbě. Další spoj chorvatských aerolinek a ten den pochopitelně poslední měl odlétat do Splitu ve 21:10, ale odlet se posunul na 21:50 podle letištního displeje. Konečné zpoždění nakonec bylo 78 minut při přestání ve Splitu. Krátce před půlnocí, tedy s celkovým zpožděním 9 hodin dorazili naši hráči do Splitu. „Oslavovali jsme to jak malí kluci,“ poslal krátkou SMS z jadranského přístavu Ondra a přidal informaci, že i všichni měli svoje zavazadla, což považujme za obrovský úspěch této sněhově-letecké anabáze. Teď hráče čeká ještě 124 kilometrů autobusem do Širokého Brijegu. Snad se už nic nestane. Naši hráči si tak místo basketbalového tréninku absolvovali trénink v přežití. Když si uvědomíme, že z Nymburka odjížděl autobus na letiště v 7:15 a do postele se po dvouhodinové cestě autobusem Split – Široki Brijeg a check inu v hotelu dostanou hráči kolem druhé hodiny ranní, je to solidní výkon.

Jen pro zajímavost. Kdyby hráči jeli celou cestu autobusem, urazili by 1142 km, což by se dalo zvládnout za nějakých 16 hodin. V tom případě by byli na místě ještě o pár hodin dříve.