Mohl bys ve třech větách charakterizovat naši dosavadní účast v Adriatické lize?

Po slušném začátku v prvním pěti šesti zápasech, kdy jsme byli v popředí tabulky…. teď jsme třetí od konce. Máme šest proher za sebou. Myslím, že z těch šesti proher byly dva, tři zápasy, které jsme měli vyhrát. Potom by naše postavení v tabulce bylo zcela odlišné.

V současné době tři mínus….. když zavřu jedno oko. Ale kdybychom ty dva těsné zápasy, které jsme prohráli o tři body celkem, vyhráli, byli bychom na pátém místě a hodnocení by bylo třeba jedna mínus.

Je to asi těžké, ale zkus porovnat Mattoni NBL vloni a AL letos.

Je to něco zcela jiného. Všechny týmy v adriatické lize sází hodně na domácí mladé hráče. Je vidět, že mají obrovskou základnu, protože ve státech bývalé Jugoslávie je to s fotbalem sport číslo jedna. Kromě velkého počtu mladých hráčů dokáží s talenty i dobře pracovat. Podívejme se na úspěchy v mládežnických kategoriích jeho U14, U16, U18.

Předně jsou výborně individuálně připravení a basket v Adriatické lize je trochu jiný než ten, se kterým se setkáváme v Mattonce nebo Eurocupu. V domácí soutěži nebo evropské lize je hra hodně svázaná systémy v útoku, systémy v obraně, hodně se sází na kolektivní hru. Kdežto ve hře týmů z bývalé Jugoslávie není tolik systémů, hráči hrají často jeden na jedna, dovedou si k tomu vytvářet podmínky.

Je to těžké porovnat. Na čele naší ligy jsou čtyři týmy, které jsou velice kvalitní a které by se v Jadranské lize netratily a určitě by nebyly na posledních místech. Ovšem rozdíl těch posledních týmů od špičky je u nás výrazně velký. Takže, pokud bych vztáhnul porovnání k čelným týmům Mattonky, bylo by to 80%.

Určitě, česká liga se zlepšuje každým rokem. Je to dáno i tím, že v naší lize hraje stále více kvalitních cizinců. Rozdíl mezi českou ligou a evropskými ligami se zmenšuje. Nejde to však závratnou rychlostí.

Vraťme se na Balkán. Cítíte od „jugoslávských“ týmů nějakou nevraživost?

Od samotných hráčů určitě ne. Myslím, že to berou jako zpestření, zahrát si i mimo Balkánský poloostrov.

Nemyslím si, že by nás nějak cíleně poškozovali. Je zvláštní, když si během utkání povídají s našimi soupeři svým jazykem. Já jsem čekal, že to bude horší.

Před začátkem Adriatické ligy byla největší neznámou reakce týmu na cestování. Jak tato skutečnost ovlivňuje náš výkon?

Je to nejen o vlastním cestování, které je nepříjemné, ale není limitující. My ztrácíme i výhodu domácího prostředí. V Nymburce jsme odehráli za polovinu soupeře jen tři zápasy a na vlastní palubovce jsme trénovali možná deset dní. Více než fyzickou stránku zatěžuje cestování psychiku.

Především v posledních zápasech máme problém v obraně, což za poslední roky nebývalo. Pochopitelně je to dáno kvalitou týmů. V české lize se týmy dají ubránit na 60-70 bodů, Když budu stejně bránit v Adriatické lize, ubráním ho na 70-80 bodech.

Jsou. Když jde v zápase „do tuhého“, což je v podstatě každý zápas, projeví se naše velká nemoc – snaha řešit všechno individuální cestou. Kolektivnost byl trochu náš strašák a ten má letos zatím dovolenou.

Věřím, že ano. Vždyť z desetiměsíční sezony za sebou nemáme ani polovinu. Nejlepší formu bychom měli mít v květnu, kdy se budou hrát rozhodující zápasy domácí ligy, ve kterých bychom neměli chybět.

Důležité budou hned první tři zápasy po Novém roce. Myslím, že bychom měli nejméně dva vyhrát. Tím bychom mohli nastartovat posun do vyšších pater.