Při této příležitosti jsme si popovídali s místopředsedou fanklubu ČEZ Basketball Nymburk Petrem Šmídem. Ten na začátek potvrdil, že o výpravě do Polska rozhodla nejvíce poloha hostitelského týmu. Zhořelec, nebo chcete-li polsky Zgorzelec, německy Görlitz, leží těsně za hranicemi s Českou republikou. Cesta z Nymburka tak je dlouhá jen něco málo přes 130 km a trvá necelé dvě hodiny autobusem. K mnohým ligovým soupeřům je to dál.

„Je to náš první společný výjezd sezony, když nepočítám domácí zápasy v Praze a Pardubicích. A vzhledem ke vzdálenostem našich soupeřů v evropských soutěžích dost možná také poslední. Do Ruska se asi nevypravíme. Takže se všichni moc těšíme,“ řekl Petr Šmíd den před srazem. Ten proběhne v nymburské restauraci U Gregorů dvě hodiny před odjezdem. Tam se sejde zatím jen tak zvané „tvrdé jádro“. Zhruba šestice fanoušků, která dá společný oběd a nějaké to pivko.

Takto posilněni na cestu se pak přidají ke zbytku červenobílé výpravy. Klubové barvy jsou pro členy fanklubu povinností. „Máme to ve stanovách. Takže dresy, trička, šály, čepice… Ostatní „civilisti“ to mají dobrovolné, ale něco z klubového fanshopu na sobě mají nakonec stejně všichni,“ popisuje Petr Šmíd.

A co dalšího ještě nemůže chybět? K dalším nezbytným proprietám fanklubu nezbytně patří bubny. „Ty nám vozí autobus s hráči, na tom jsme vždycky s klubem domluvení. Na cestu si pak bereme z domova nějakou svačinu a pivo v plechovkách. Čeká nás dlouhá cesta přes hory, tak ať se nestresujeme. Něco tvrdšího se vytáhne jen tehdy, pokud s námi někdo jede poprvé a platí tak zvané zápisné, nebo když s sebou něco vezme nějaký oslavenec,“ směje se Petr.

V autobuse cestou na zápas se samozřejmě ladí atmosféra. Probírají se minulé zápasy a šance Nymburka na ten aktuální. „Když se blížíme k cíli, nahodíme chorály na procvičení hlasivek,“ popisuje Petr s tím, že právě tady při těchto příležitostech občas vznikají spontánně chorály nové.

Zpívají prý všichni, mladí i starší. Věkové složení je pestré. „Pokud jede, nejmladší bývá dvanáctiletý Lukáš Poláček. Na druhé straně spektra jsou důchodci někdy i po sedmdesátce. Tedy široká věková škála. Většinou si všichni tykáme. S mnohými se známe i mimo basket. Jezdíme na společné dovolené, rodiny se navštěvují,“ potvrzuje Petr, že mezi fanoušky panuje velká pohoda.

Všichni dodnes vzpomínají na začátky téhle party. „Nejpamátnější výjezd byl hned ten první zahraniční do rakouského Gmündenu. Památný byl hlavně svou atmosférou. Vyhrálo se tam, slavilo se už po zápase s hráči před halou. Bouchlo se i nějaké šampaňské a cestou zpátky teklo pivo proudem. Když se venku vyhraje a domů se veze vítězství, je to mnohem radostnější,“ řekl věrný člen fanklubu i směrem k polskému zápasu.

„Šance na výhru jsou slušné. Sice se nám letos venku moc nedaří, ale jednou se to zlomit musí. Fanouškům českého basketbalu bych vzkázal, aby nám drželi palce doma u televize, a doufám, že se všichni vrátíme domů s radostí,“ dodal Petr. Tak nezbývá jen popřát, aby v neděli cestou domů zase teklo pivo proudem.