Goran Savanovič hrál v Nymburce v sezoně 2005/06 a 2006/07. 

Už nehraji. Skončil jsem a pracuji jako generální manažer v Proleter Zrenjanin, což je tým v první srbské lize (pozn. redaktora: aktuálně na 13. místě s bilancí 2-5). Je to rozdíl, ale je to zajímavé.

K mému odchodu z Prostějova. Nebyl jsem vyhozen, odešel jsem na základě vlastního rozhodnutí, protože jsem byl zraněný a cítil jsem, že se má kariéra chýlí ke konci, tudíž jsem skončil. 

Co se týká Nymburka, strávil jsem zde dva skvělé roky, získal spoustu přátel a vždy budu jedním z předních fanoušků lvů.

Pro názornost, vyrostl jsem jako fanoušek Partizanu, můj otec a dokonce i děděček byli velcí příznivci Partizanu a mám fotografie, na nichž jsem jako tříletý v dresu Partizanu. Nicméně v posledním zápase Partizanu proti Nymburku jsem si uvědomil, že povzbuzuji Nymburk.

Chovám hodně respekt pro každého v této organizaci. Pan Jansta je muž s vizí pro český basketbal, pan Zídek, Šimeček a Šistek dělají skvělou práci a posouvají Nymburk a český basketbal směrem kupředu. Doufejme, že jednou se dostanou do Euroligy a pokud se jim to podaří, tak budu první, kdo jim bude gratulovat.

K letošní sezóně, musím říct, že Nymburk je nepříjemnějším překvapením. Můj přítel Neno Ginsburg odvádí skvělou práci s týmem a doufám, že v ní bude nadále pokračovat.

Samozřejmě, nedávno jsem byl ve spojení se Standou Votroubkem, o něco později s Láďou Sokolovským nebo Pavlem Benešem. Jsem přesvědčen, že mohu tvrdit, že jsem získal přátele na celý život v České republice.

Nejlepší vzpomínka bezpochyby na dva tituly s Nymburkem, ale bylo i hodně hezkých momentů mimo české palubovky.Zachutnala mi česká kuchyně a proslavené české pivo, o němž musím říct, že je opravdu nejlepší na světe. České filmy mi hodně připomínají staré srbské filmy, myslím si, že mají dosti podobný smysl pro humor. Po čtyřech letech strávených v České republice mohu tvrdit, že jsem na 49% Čechem a na 51% Srbem.