Více než dvoumetrový, solidně stavěný pivot se stal po dlouhé a dlouhé době Američanem (možná dokonce první), který od Sportovního centra odjel automobilem, ač seděl na levém předním sedadle a po jeho pravé ruce trčela z podlahy řadící páka. Ano, Drew ovládal manuální převodovku!! Cestou k bytu, jen kromě trochu vyšší rychlosti v obci, neudělal žádnou chybu a motor běžel po celou dobu bez jediného škytnutí. V krátkém rozhovoru vysvětlil, proč tomu tak je.    

(smích) Moje první auto v Americe byla malá Toyota Celica s pětistupňovou převodovkou. Vloni ve Španělsku jsem měl také auto bez automatu, tak jsem se mohl zdokonalovat.

Byla to pro mě příležitost hrát zápasy evropského basketbalu na mezinárodní úrovni hlavně co se týče VTB ligy, Eurocupu a kvalifikace pro Euroligu. Proto jsem byl nadšený, že si v takovém týmu, jako je Nymburk, budu moci zahrát na tak vysoké úrovni.

Ne. Když jsem byl v Polsku v Kotwici, tak jsme byli na předsezónním turnaji v Prostějově.

Možná také trochu, věděl jsem, jaká to je země, pár dnů jsem tu strávil. Nymburk je pro mě lepší, protože je blíže k Praze.

Největší výzvou je pro mě kvalifikace o Euroligu a postup. Ale neberu to jen jako osobní ale i týmovou výzvu.

Ne, ty ses ptal na nejvyšší a nejbližší cíl a to je kvalifikovat se do Euroligy. Pokud by se to nepodařilo, tak tím, že hraju v Nymburce, mám stále ještě možnost se zapojit do velice kvalitního Eurocupu. A budou vznikat i další cíle – uspět ve VTB lize, vyhrát český titul a Český pohár…

Ne, v tuto chvíli si na žádného hráče nevzpomenu. Zkus se mě zeptat po tréninku, třeba podle tváří si na někoho vzpomenu.

Cestou z letiště jsi zkusil české jídlo. Jak ti chutnalo?

Ano, byl jsem na obědě. No, já vlastně nevím, jestli to bylo typické české jídlo. Měl jsem krůtí medailonky, hranolky a salát. Ale, abych ti pravdu řekl, po tom dlouhém letu (cca 14 hodin na cestě – pozn.) jsem neuvažoval, jestli to bylo české jídlo nebo jídlo z jiné kuchyně. Měl jsem hlad, takže mi to moc chutnalo (smích).