Třicetiletý držitel deseti medailí z nejvyšší soutěže v Česku a při slovenském angažmá v Nitře je stále nebezpečným střelcem z dlouhé vzdálenosti a pochopitelně i pod košem. Jeho dlouhé ruce, proto také jeho nickname Pavouk, dokáží zachytit nejeden odražený míč. V týmu svého nového zaměstnavatele mu teď patří trochu jiná role. Už to není ten nováček, jako když k nám v roce 2001 přišel, ale hráč, který toho už má dost za sebou a který teď už může předávat informace svým následovníkům. 

Stando, hráli jste vyrovnaně s Prostějovem, Pardubicemi, Děčínem i Levicemi. Jak dopadne utkání v Nymburce?

Jednoznačným favoritem je Nymburk, protože je osminásobným mistrem, neztratí se v evropských soutěžích a za třetí hraje doma. Bude záležet na tom, jak se na zápas připravíme a jak budeme schopni odolávat nymburskému nátlaku, který byl viditelný ve všech dosavadních utkáních. Je patrné, že chtějí rozhodnout už v první čtvrtině, aby si po zbytek zápasu mohli hrát v klidu, co chtějí.

Ano, musíme se na úvodní nápor připravit. Když ho přežijeme obstojně, tak pak máme možnost hrát i s Nymburkem….. ale bude to hrozně těžké.

Na mnoha pozicích netočíte tolik sestavou a velké porce minut dostávají nejstarší hráči. Jak jste na tom fyzicky?

Nepřišlo mi, že bychom v některém zápase měli na konci problém s fyzičkou. Více bude záležet, jak se klíčovým hráčům bude dařit, kolik budou mít faulů a podobně. 

USK je v posledních letech nebezpečné především z dlouhé vzdálenosti a to se pro letošek moc nezměnilo. Jak tak sleduju letošní sezonu, jsme schopni i zpod koše něco uhrát.

Z Nymburka jsem už nějakou dobu pryč, ale stejně to utkání bude trochu specifické, mám tady spoustu přátel i mimo basket. V Nymburce jsem prožil dlouhou dobu, mám čtyři tituly, druhé i třetí místo, takže více úspěchů asi ani přijít nemohlo. I když po přestupu do Prostějova jsem měl medaili a ve všech třech letech na Slovenku taky. Deset medailí za deset let je docela dobrá bilance (úsměv).

Při vší úctě k týmu USK bude asi těžké, aby se své sérii pokračoval. Nemrzí tě to?

Každá série někdy končí…. Já jsem rád, že jsem v USK, že se tým dal dohromady a podává velice dobré výkony.

Co, z doby prožité v Nymburce, se ti nejčastěji vrací?

Oslavy titulů, především první a druhý titul. Taky vzpomínám na partu, která v Nymburce vždycky byla super.

V Nymburce se bývalí hráči vítají potleskem. Jak to na ně působí?

Určitě je dobrý pocit, když na něj lidi v dobrém vzpomínají, každého to potěší. Ale když začne zápas, vím přesně, za koho hraju (smích).  

Vrátíme-li se k zápasu. Jako podkošový hráč se budeš nejvíce potkávat s Nečasem, Wilsonem nebo Sokolem. Jak se těšíš na tyhle souboje?

Těším se na Sokola a Šutyse (Nečas), protože proti těm nebo s nimi jsem hrál. Určitě nic jim nedám zadarmo.

Jsi v týmu druhým nejstarším hráčem. Jsi takovým „tátou“, za kterým mladší hráči chodí pro radu?

Před sezonou jsem mluvil s trenérem a manažerem a bylo mi řečeno, že jdu do USK také trochu pomoci mladým, aby se sžili s Mattonkou a abychom hráli jako tým. Já ale nejsem taková tvrdá autorita, abych na mě křičel, abych jim něco neustále vyčítal. Spíše jim chci pomoci radou nebo vysvětlením.

Myslím, že teď hraju více v klidu a více hlavou.

Hned po sezoně mě kontaktovalo USK a proběhla nějaká jednání. V minulé sezoně jsem s podpisem smlouvy čekal až do prosince a to pro mě byla nepříjemná zkušenost. Proto jsem s USK podepsal smlouvu už v červnu, abych měl přes prázdniny klid.

Když jsi byl v minulém roce v Nitře, určitě se tam mluvilo o možném vstupu do Mattoni NBL. Jak se přijímala informace o tom, že byl nakonec vybrán Inter?