Jak se ti líbí v Trevisu?
Zatím to jde vše podle plánu, i když v tento okamžik jsem zraněný a nemohl jsem v posledním zápase nastoupit. Všechno, co se týká Trevisa, ať už je to klub, život nebo všechny věci okolo jsou na vysoké úrovni. Je to klub, který má za sebou dlouhou historii, který je velmi profesionální a stará se o svoje hráče tak, jak je třeba.
Co se ti stalo, že jsi zraněný?
V předposledním zápase jsem se v poslední vteřině snažil zabránit při výpomoci koši soupeře. Bohužel nešťastnou souhrou náhod mi spoluhráč skončil na vnitřní stranu kotníku a já jsem si kotník vymknul.
Je to těžší nebo lehčí výron?
Tak něco mezi tím. Absolvoval jsem první magnetickou rezonanci a při té se vyvrátilo, že bych měl něco natrženého nebo zlomeného. Ještě dnes odpoledne jdu na kontrolní vyšetření.
Jak dlouho budeš zraněný?
Teď je to týden a už chodím bez bolesti. V sobotním zápase proti Bologni si myslím, že si zahraju na pár minut.
Co ti v Itálii chybí?
Těžko říct (chvíli se zamyslí). Asi nic. Mám tu s sebou snoubenku a žijeme spolu spokojeně. Co se týče péče klubu, je vynikající. Jakmile se něco pokazí, stačí zavolat a dočkám se rychle pomoci. Jsem spokojený i v klubu. Vydobyl jsem si podobnou pozici jakou jsem měl v Nymburce.
Jak jsi získal svou pozici?
Získal jsem ji svým přístupem k tréninku a celé přípravě. O ničem jiném to není. V takových klubech není podstatné, ze kterého klubu jdeš a co jsi zač. Pokud tvrdě makáš a ukážeš, že máš na to, abys hrál v základní pětce více minut, tak prostor dostaneš.
V čem je práce v italském klubu odlišná od českého klubu?
V tréninkovém procesu tak velký rozdíl není, i když tréninky jsou delší. Každý trénink je více než dvouhodinový, má strašně vysoké nasazení. Největší rozdíl je asi v přípravě na každý zápas, protože v české lize bylo méně týmů, které by nás mohly ohrozit. V této lize je každý zápas důležitý a každý zápas může být fatální pro další vývoj. Tady opravdu může porazit každý každého.
Jaká je spolupráce s trenérem?
Oba dva jsou úplně jiné typy trenérů, i když oba dva si zakládají na obraně, ve filosofii basketbalu se odlišují. Náš trenér je Černohorec, takže se s ním bavím jen chorvatsky. Má mentalitu vítězného trenéra a to mi vyhovuje. Je to typ trenéra, který se nespokojí s výhrou třeba o pět bodů. On potřebuje více. Vždy od nás požaduje maximum.
Co bylo v Nymburce a v Itálii není?
Strašná pohoda a hodně srandy v šatně. Nemohu říct, že bychom neměli v šatně pohodu, ale vůbec to není na tak přátelské bázi jako v Nymburce. Na každém místě je cítit tlak na hráče, aby si každý udržel svou pozici.
Jak cestujete na zápasy po Itálii?
Je to pochopitelně trochu rozdílné. Na zápasy, které jsou dosažitelné za více než 5 až 6 hodin létáme letadlem. Na kratší jezdíme autobusem. Teď v sobotu jedeme do Boloni, to je asi 1,5 hodiny autobusem. Odjíždíme už v pátek a budeme tam nocovat, abychom splnili beze změny předzápasovou rutinu. Tady si hodně potrpí na takový standard, který si chtějí udržet. Chtějí, aby hráči byli už den předem v místě zápasu, aby se na hotelu plně soustředili na nadcházející zápas.
Je to stejné i před zápasem doma, že byste se scházeli den předem a bydleli na hotelu?
To ne. Předzápasová rutina je stejná jako v Nymburce – ráno střelecký trénink a večer zápas.
Sleduješ Nymburk v lize?
Samozřejmě! Nymburk má podle mě opět kvalitní tým. Mám pocit, že by více potřebovali nějakého lídra, který to vezme na sebe. Takovým hráčem by měl být Goran Jagodnik. Viděl jsem nějaké zápasy, ale řekl bych, že intenzita ligy zatím trochu chybí.
Už se těšíš na Eurocup?
Jasně že se těším. Ale pro mě je zápas jako zápas. Já v tom takový rozdíl nevidím. Ale určitě zápasy v evropském poháru mají více šťávy než domácí utkání. Je třeba mít na paměti, že my v naší lize odehrajeme podobných zápasu jako v Evropě mnohem více než Nymburk.
Jaké jsou vaše postupové šance?
Ty jsou před začátkem soutěže úplně stejné jako u všech týmů v naší i vaší skupině. Na začátku to je 0:0 a hraje se až do konce – každý má šance. 
 

Audio pozvánka Rado Rančíka na Eurocup zde