Láďa přišel do Nymburka v roce 2004 z Opavy a první rok odehrál s třináctkou na dresu. „Chtěl jsem pětku, ale tu už měl Jirka Zídek,“ řekl Soky, proč v prvním roce nehrál se svým oblíbeným číslem.

Za více než osmileté působení odehrál Láďa za Nymburk celkem 511 zápasů, z toho 366 v NBL, 20 v Českém poháru, 31 ve FIBA Cupu, 55 v Eurocupu, 26 v Adriatické lize a 14 ve VTB lize. Dohromady strávil na palubovce více než 10.000 minut! Konto soupeřů zatížil 4.292 body, z toho v NBL 3.357, ČP 165 a v evropských pohárech celkem 770 bodů. Pověstný střelec za tři body zaznamenal v Mattoni NBL celkem 431 trojek a v Českém poháru dalších 42. Šestašedesát trojek také nastřílel v Eurocupu. Zdobit ho může také téměř 1300 doskoků.

Láďa Sokolovský je hrající legenda českých palubovek. Jako jediný hráč v Mattoni NBL nemůže ukázat na prstech obou rukou počet svých titulů Mistra České republiky, protože jich má jedenáct. Osm zlatých medailí si pověsil na hruď oděnou do červenobílého dresu Nymburka.

Láďo, co tě nejvíce překvapilo při rozlučkovém ceremoniálu?

Hodně mě překvapily roztleskávačky se svou písničkou mezi první a druhou čtvrtinou. A vůbec jsem potěšený výbornou atmosférou a potleskem při loučení. (po krátké odmlce) A co mě ještě překvapilo, že Mirek (Jansta) stihl začátek zápasu (s úsměvem).

Věděl jsi o tom, co cheerleaders připravují?

Jen to, že něco připravují, ale co to je, jsem nevěděl.

A letěl bys na Mars, jak se zpívalo v té písničce?

Raději bych letěl někam, kde by mně opravili nohu a nemusí to být zrovna na Mars.

Co ti pro probíhalo hlavou, když jsi stál na ploše a celá hala tleskala?

Abych se přiznal, na nic jsem nemyslel, jen jsem si vychutnával tu chvilku… Na jednu stranu jsem rád, že jsem odcházel během sezony, protože takové rozlučky se nikomu nedělali (smích).

Nejšťastnější jsem byl, když jsem si v Nymburce našel svoji ženu a když se mi narodily obě děti. Basketbalově jsem byl šťastný celých osm let.

Měl jsi během osmi let chuť toho v Nymburce nechat a odejít?

(po chvíli přemýšlení) Měl a odešel jsem.

Tedy v Nymburce jsi byl spokojený?

Byl, protože tady byla výborná parta… hlavně od té doby, co se vrátil Radek Nečas, přišel Benďák, Pampi, Míša Křemen… to byla příjemná osa družstva.

To je tím, že stárneme. Musí se teď vytvořit nová osa kolem Palyho a Vojty.

Na koho ze zahraničních hráčů vzpomínáš?

Těžká otázka, abych na někoho nezapomněl…  měl jsem rád všechny… Někteří hráči byli hodně zajímaví. Třeba když přišel Diaz, bylo zajímavého ho sledovat. Hlubší stopu v mých vzpomínkách zanechal Arthur Lee, který byl strašně pohodový člověk. Možná to bylo tím, že byl stejně starý jako já (smích). Z těch hráčů, kteří tu byli, když jsem přišel, si pamatuji na Maurice Whitfielda, který byl také příjemný člověk.

Který z českých hráčů tě nejvíce „zradil“ tím, že odešel?

Člověk má v mysli především ty, kteří odcházeli teď ke konci. Mrzelo mě, že odchází Pampi. Ale pochopitelně mu to hrozně přeju a je vidět, že udělal dobře, že odešel, i když tomu pár lidí nevěřilo.

Mám rád nymburské fanoušky, zvlášť to ortodoxní levé jádro … v poslední době už bylo každou chvíli po mé levé straně, když jsem seděl dlouhé minuty na lavičce (smích). Celkem jsem se nasmál, když jsem slyšel jejich hlášky. Atmosféra v hale je jejich obrovská zásluha. Dokáží ve vyrovnaných zápasech vyburcovat i ostatní fanoušky. I když za těch osm let měli právo na nás občas pískat, nikdy to neudělali. Bylo vidět, že stáli za družstvem, i když se mu zrovna příliš nedařilo. To člověk nejvíce ocení, když neslyší pískot celé haly, kterým „odměňují“ tvůj výkon.