Když zápas skončil a hráči odešli do své šatny, houfoval se hlouček novinářů před naší šatnou. Ani mezi nimi nepanovala dobrá nálada. První, koho si vybrali ke zpovědi, byl Láďa Sokolovský. Náš kapitán jen těžko hledal slova na jejich otázky. Ke cti tazatelů nutno poznamenat, že otázky byly kladeny ohleduplně k situaci, kterou musel Láďa prožívat.

My jsme se zeptali na osudné okamžiky necelých 24 hodin po smolném utkání a tady je přepis rozhovoru.

Předcházel  ztrátě míče faul?
Myslím, že v tento okamžik je to jedno. Obrázek si o tom mohli udělat všichni u televize. Chybou bylo, že jsem se dostal k lajně. V ten moment jsem to ale viděl jako nejlepší řešení. Bohužel to není tak, jako když lidi píšou v kanceláři na počítači dopis. Udělají chybu, napijou se kafe, smažou a napíšou to znovu. Na rozhodnutí jsou desetiny vteřiny. Bohužel to nevyšlo tak, jak bych si představoval.
Taky sis mohl zahrát na pštrosa, schovat se za hráče a čekat, že to vyřeší někdo jiný….
To nejde. Myslím, že to bylo jediné místo, kam se dalo jít. Vršac to měl dobře naplánováno a chtěl, abychom právě do toho místa šli.
Opravdu šel míč od tvé nohy do autu, nebyla tam teč jiného hráče?
Řekl bych, že jsem byl poslední, kdo se míče dotkl.
Co ti blesklo hlavou, když rozhodčí ukázal směrem k našemu koši?
Že musíme ubránit jejich poslední útok.
Nic jiného?
Samozřejmě, že jsem se nepochválil. Ale co můžeš v té chvíli dělat, vzít zpátky to nešlo.
Jak ses cítil, když klakson ve ztichlé hale oznámil konec zápasu?
Sedl jsem si na lavičku, pak jsem se šel pozdravit s hráči, poděkovali jsme divákům a šli do šatny. Abych se přiznal, ani jsem okolí nevnímal, možná proto že tam bylo ticho.
Co ti běželo myslí?
Že je všechno v prachu, celé to pětiměsíční úsilí je najednou ztraceno. Asi nikdo neudělá chybu schválně. Ve sportu se stane hodně chyb, ale v taková chvíli to je velice kruté. To už nikdo nevrátí.
Kdyby to všechno šlo vrátit, za co bys dokázal tu osudovou ztrátu vyměnit?

O tom nelze spekulovat, protože to nejde vzít zpátky.
Když jste se sešli v šatně, slyšel jsi nějaké výčitky od spoluhráčů?
V šatně bylo ticho, někdo mě účastně poklepal na rameno, ale jinak nikdo nic neřekl. Každý seděl jako zařezaný.
Dalo se předpokládat, že tě novináři budou chtít podrobit výslechu. Přemýšlel jsi o tom, co jim budeš říkat nebo že bys tam vůbec nešel?
Ne, tím že bych mezi ně nešel, bych nic nezměnil. Já s novináři vycházím dobře a věřím, že ani oni nemají nic proti mně. Věděl jsem, že i na tu poslední ztrátu přijde řeč.
Když jsi před novináři stál, jak se ti o zápase mluvilo?
Každý poznal, že jsem těžko hledal slova. Moje práce je hrát basket, jejich práce o tom psát o tom, co se stalo na hřišti. Člověk se musí umět vyjádřit i k nepříjemným věcem.
Dostal ses už do takové situace?
Po utkání je třeba zápas zhodnotit. Když vyhraješ, mluví se lehce, po prohraném se mluví hůř. Není možné si nic vymýšlet hledat výmluvy.
Na chatech se objevilo hodně kritických slov vůči tobě. Četl jsi to? 
Už delší dobu chat nečtu. Neberu ale lidem, aby vyjádřili svůj názor, mohou kritizovat, je to jejich právo.
Nepřijde ti to příliš kruté, když se do někoho mnohdy nevybíravým způsobem trefují?
Viděli to v televizi, chtějí vyjádřit svůj názor, tak ať to napíšou. Od devětaosmdesátého roku máme svobodu vyjadřování, tak ať to napíšou. Všichni to píšou pod nicknamem, takže nemohu být na někoho naštvaný.
Kdybys měl možnost reagovat, co bys napsal?
Myslím, že ti, když kritizují ani nechtějí diskutovat. Nevím, co bych jim měl vysvětlovat. Udělal jsem, co jsem mohl a nevím, co jiného bych k tomu mohl napsat.
Už je několik desítek hodin po zápase. Jak moc tě to ještě teď žere?
Noc po zápase jsem spal jen dvě hodiny. Tohle člověka nepřebolí za pár hodin. Jak jsem už říkal, je v tom schováno skoro půl roku práce.
Jak dlouho bude trvat, než na zápas zapomeneš?
Nevím. Zapomenout se nedá, může jen odeznít pocit zmaru.  My se teď musíme soustředit na českou ligu, vyhrát jí, abychom opět získali naději hrát Eurocup i v příštím roce. 
Myslíš, že se projeví výkon družstva poklesem formy?
Já věřím, že to bude naopak. Budeme chtít dokázat, že nadvládu nad českým basketbalem máme a budeme to chtít potvrdit. Rozdíl mezi českou ligou a Eurocupem prostě je a to nechci nijak snižovat úroveň a kvalitu české ligy.
Pomohlo by vám více kontaktu s evropskými kluby vyšší úrovně?
Určitě. Vršac hraje také v týdnu dva zápasy jako Nymburk, ale každý zápas v Adriatické lize je pro ně stejný jako naše zápasy v Eurocupu. Nechci říct, že nemáme zkušený tým, ale pro ně jsou některé postupy automatizované.
 Zkušenost z takto prohraného zápasu ti dodává sílu do dalšího tréninku nebo spíše přesvědčuje v tom, že všechna práce je zbytečná a stačí jedna chyba, aby se vše pohřbilo?
Řeknu, že teď moc chuť na basket nemám a to neznamená, že bych do tréninku a zápasu nedal všechno.