Po několika dnech ses vrátil znovu do Slovinska, ale s jiným týmem. Jaký byl pro tebe přechod z reprezentace zpět do klubu?

Byl to příjemný návrat, ale svým způsobem zároveň radikální. Jak tady trénujeme, se nedá srovnat s tím, jak jsme trénovali během léta. Jsem rád, že jsem zpátky. Od posledního zápasu na mistrovství Evropy jsem se těšil, až přijedu za týmem. Měl jsem asi tři dny volna, kdy jsem se připravoval s kondičním trenérem a teď jsem konečně od pondělka zpět.

Byl to vážně takový šok začít po létě v reprezentaci trénovat pod nymburským koučem Kemzurou?

Dost velký šok. Spadl jsem do toho rovnýma nohama už v Nymburce, kde jsme před Slovinskem zahájili soustředění s kondičním trenérem. Je to náročné, ale to je dobře. Když budu mluvit za sebe, tak mám pocit, že to co děláme, má smysl. Čas, který strávíme v hale, v posilovně, nebo kdekoliv jinde, je stoprocentně využitý. Kouč Kemzura opravdu nenechá ani vteřinu tréninku nazmar. Všechno má přesně odměřené včetně pauz na pití. Už jsem takovéto trenéry v kariéře zažil, ale je to velká změna oproti tomu, co jsem tady minulá rok poznal s Nenem. Uvidíme, ale doufám, že ta tvrdá práce přinese výsledky.

Které podobně náročné trenéry jsi v Evropě zažil?

Byli dva. Jedním byl Zmago Sagadin v Olympiji Lublaň a druhým Sergio Scariolo v Málaze. Stejně jako Kestutis Kemzura vyznávali podobnou filozofii. Tvrdou práci, nejen slova, ale i činy na palubovce, hodně času stráveného v hale, důraz na disciplínu, na pořádek uvnitř týmu a na plnění svých pokynů do posledního detailu.

Váš trenér ale na druhou stranu dokáže za hráčem přijít a až otcovsky si s ním promluvit. Povolit, když vidí, že není úplně stoprocentně zdravotně v pořádku…

Je to logické a je to jen známka jeho trenérské vyspělosti. Je hodně náročný, ale zase dobře ví, že teď ještě nenastal ten správný čas jít do extrému i třeba přes nějaká zranění. Čeká nás dlouhá sezona a chvíle, kdy bude potřeba na hráče maximálně přitlačit, teprve přijdou.

Jak si užíváš pobyt na soustředění po mimosportovní stránce?

Zatím jsme měli pouze jedno volné odpoledne ve středu. Výhoda je, že se hraje ve Slovinsku mistrovství Evropy, takže i volný čas vlastně trávíme basketbalem. Sešli jsme se po obědě na pokoji u maséra a koukali jsme se na dva zápasy Španělsko – Srbsko a Slovinsko – Francie. Kluci vyrazili do obchodu nakoupit nějaké dobroty, abychom si večer u přenosu zpestřili. Den předtím jsme měli možnost po tréninku využít místních lázní a bazénu, takže jsme se šli i trochu vyplavat a využít podmínek, které hotel nabízí k regeneraci.

Tým se promíchal, role se možná přeskupili. Kdo se ujal role baviče, kdo vymýšlí zábavu, co se bude dít mimo tréninky?

Sranda tu je se všema klukama. Osobně si nejvíc legrace užiju s Péťou Bendou, pořád ho něco zajímá a je prostě takový srandista. Ale konkrétní situace, nad kterými se bavíme a čemu se v týmu smějeme, to v něm také musí zůstat. To si nechám pro sebe (smích).