Jirko, jaká byla tvoje druhá sezona v Nymburce?

Stejně náročná, jako ta první. A myslím si, že v celku úspěšná. Po začátku, kdy jsme se jako tým hodně hledali v obou evropských soutěžích, tak nakonec v Eurocupu jsme měli úspěch. Splnili jsme dva základní cíle a to je vyhrát ligu a pohár. Takže ve třech soutěžích ze čtyř jsme ty předsezónní cíle splnili, což si myslím, že špatné není. Samozřejmě výsledky i výkony ve VTB lize zůstaly za očekáváním, ale aspoň je prostor pro zlepšení. Já jsem celkově spokojený. Jinak v porovnání dvou let, co jsem tady, to byla sezona jiná, než ta předchozí. Nový trenér, nový tým, nové prostředí v Praze. Takže rok se spoustou nových impulsů, ale dobrý rok.

V čem bylo jiné hrát evropské soutěže v Praze místo v Pardubicích?

V hodně věcech se to podobalo. Vzdálenost ať na jednu či druhou stranu je v podstatě stejná. Jak v Praze, tak i v Pardubicích jsme hráli v hokejové hale. Praha je samozřejmě větší město, které nabízí mnohem více věcí, takže bylo někdy pro lidi těžké si najít čas na to jít do hlediště. Rozdíl byl tedy v tom, že v Pardubicích na nás chodilo trošku více lidí a zápas se Sienou, který jsme tam letos odehráli, to potvrdil. Byla tam velmi dobrá atmosféra. Ale věřím, že v další sezoně se v Praze návštěvy zvednou a získáme si další fanoušky.

Jak vyšla sezona tobě osobně?

Myslím, že byla solidní. Moje role v týmu z hlediska útoku není tak výrazná. Na to tady máme jiné hráče, ale myslím si, že jsem své místo v týmu měl a cítil jsem i důvěru od trenéra Kemzury. Když se hrály důležité zápasy, tak jsem u toho na hřišti málokdy chyběl. To je pro mě známka toho, že jsem svůj osobní podíl na výsledcích a úspěších měl. Jsem spokojený.

Cítíš se už tedy jako specialista na obranu?

To si zase nemyslím. Když jsem mluvil před sezonou s trenérem, tak mi řekl, že ode mě neočekává střílení bodů. Na to jsme měli Treho, Rada, Dylana, Rašida, atd. Chtěl ode mě dobrou obranu a v útoku vytváření střeleckých pozic pro spoluhráče. Jakékoliv body navíc že pro něj budou bonus. A to jsem, myslím, plnil. Dlouhou dobu v sezoně jsem vedl tým v asistencích v Eurocupu, takže si myslím, že to, co ode mě trenér očekával, jsem na hřišti předváděl.

Často se ale stalo, že když už jsi ty body dal, byly hodně důležité. Vzpomeneš si na ty nejdůležitější? Na tu jednu střelu…?

Proti Izraelcům? Potřebovali jsme vyhrát o určitý počet bodů. Celý zápas jsme do té doby prohrávali a já jsem dal ve čtvrté čtvrtině své první body a tím jsme se poprvé dostali do vedení. Zápas jsme nakonec zvítězili, když jsme poslední část vyhráli 20:2. Tím jsme položili základ našemu postupu do play off. Takže asi ano, to mohla být letos ta moje nejdůležitější střela.

Málokdy se vidí, když jeden koš takhle zásadním způsobem změní situaci na palubovce a nakopne svůj tým…

Když se hrají tak vypjaté a vyrovnané zápasy, tak někdy může věci změnit jedna malá věc a tohle byla možná jedna z nich.

Už jsi zmínil, že naopak ve VTB lize zůstaly výkony týmu za očekáváním. Proč to tak bylo podle tebe?

Prohráli jsme zbytečně několik zápasů poměrně těsným rozdílem. Třeba domácí zápas s Krasnojarskem. To nebyl lepší tým než my a dvakrát jsme s ním prohráli. U nich o bod a doma o dva. Vedli jsme krátkou chvíli před koncem a dávali jsme koš. Míč poskakoval po obroučce, Rado se za ní nešťastně chytil a místo toho, abychom dali body, tak nám rozhodčí koš neuznal a dal míč soupeři, a tak dále. Takže byly to takové detaily v několika zápasech. VTB liga je hodně náročná soutěž. Možná nám k úspěchu v ní chybí mít ještě o něco silnější tým. Není jednoduché hrát v rytmu tří zápasů týdně s tím, že ten poslední je daleká cesta na východ. Je těžké držet po několik měsíců vítěznou mentalitu a vyhrávat v Evropě ve dvou soutěžích, jako je Eurocup a VTB. Týmy, které to dokáží, patří mezi nejužší špičku a tam my zatím nepatříme.

Zpět k tobě. Podepsal si v Nymburce novou smlouvu, takže dohromady minimálně čtyři roky zůstaneš tady a možná tu i uzavřeš kariéru. Plánoval sis to tak?

Když jsem sem přišel, bylo to s cílem přijít do klubu, který má rok od roku vyšší a vyšší ambice. Bylo to o návratu domů a už jsem neplánoval, že bych šel pak ještě hrát někam dál. Jsem rád, že se to daří naplnit. Je mi 34 let, cítím se sice fyzicky dobře, ale samozřejmě přemýšlím o tom, že už jsem se vrátil zpět a už se nedívám nikam ven. Chci být součástí tohoto klubu a pomáhat mu jít si za tím svým cílem a tím je účast v Eurolize.

Věříš, že se toho dočkáš na palubovce?

Rád bych. Když mi bylo 18 let a hrál jsem s klukama na Spartě, tak jsme si říkali, jak to může bát hezké hrát za euroligový tým ve své vlastní zemi. Tenkrát si to ale nikdo ani neuměl představit, že by se hrála Euroliga tady v České republice. Dneska to je reálné a já doufám, že se toho jako hráč dožiju.

Jaké máš plány na léto?

Třicet dní po skončení sezony maximálně odpočívat a 30. června mě čeká začátek přípravy s národním týmem. Mám čtyři týdny na to si odpočinout po náročné sezoně, která mi začala už loni v červenci přípravou na mistrovství Evropy. Z něho jsem se rovnou vrátil do nymburské přípravy na novou sezonu, takže mám za sebou 11 měsíců basketbalu. Cílem je odpočinout si hlavně mentálně. Samozřejmě je potřeba si také odpočinout fyzicky, ale určitě plánuju se 30 dní nedotknout basketbalového míče.