Ještě jedna statistika ukazuje, jak Petr Benda změnil roli v týmu. Zatímco v uplynulých dvou sezonách (2011 až 2013) z pětapadesáti zápasů odehraných v Eurocupu a VTB lize nechyběl ani jednou v základní sestavě, letos se do starting five neprobojoval ani jednou. „Byla to frustrující sezona,“ reagoval bezprostředně Petr na otázku směřující k hodnocení sezony 2013/14 z osobního hlediska. „Když do týmu přijde nový trenér, obmění se polovina kádru a jsi čtyři měsíce mimo hru, je téměř nemožné se probojovat do základní rotace,“ chápe loňský smolař Benda.  

Největším „handicapem“ Petra Bendy, pokud se to tak dá říct, byl nový trenér. Pokud by tu byl Ronen Ginzburg, který poznával nymburského pivota od jeho prvních minut v červenobílém dresu, byl by návrat do sestavy určitě snadnější. „Věděl by, co ode mě čekat a znal by, jak se chovám v důležitých zápasech a co jsem týmu schopen odvádět,“ myslí si Petr Benda. Přesto trenéru Kemzurovi nic nevyčítá: „Trenérovo (Kemzurovo – pozn.) rozhodnutí plně chápu. Trenér nemohl vsadit na hráče, který čtyři měsíce nebyl s týmem, společně netrénovat a nehrál.“  

Petrovy zdravotní problémy doutnaly už dávno před minulou sezonou. „Poslední tři měsíce předchozí sezony jsem měl problémy s kotníkem. Po posledním zápase jsem byl dva měsíce téměř bez pohybu a snažil jsem se kotník vyléčit. Tím jak jsem ulevoval noze s nemocným kotníkem, přetížil jsem si koleno na druhé noze. Nějak jsem se dal před reprezentačním blokem do kupy. Cítil jsem se dobře, ale hned v prvním přípravném utkání reprezentace se poranilo koleno,“ skládá střípky Petr Benda. Nakonec se ME podíval, ale zdravotně nebyl v pořádku. „Po konzultacích s doktorem jsme usoudili, že by mohl pomoci lehčí artroskopický zákrok. Rozhodnutí bylo správné, ulevilo se mi … bohužel ale až do prosince trvala rekonvalescence,“ řekl zklamaným hlasem Petr Benda.  

V letošním kalendářním roce Petr především v evropských pohárech příliš minut neodehrál. Byl by však schopen podávat takové výkony, na jaké jsme byli zvyklí z předchozích sezon? „Nejsem schopen odpovědět, ale asi by to nebyly takové výkony. Sám jsem cítil, že noha zeslábla, že jsem musel začínat od začátku. Ani po dvou měsících, jsem se necítil komfortně. Jak jsem začal zatěžovat nohu, přidávat si v trénincích, přetížil jsem šlachu a tu jsem cítil další dva měsíce,“ popisoval Petr další peripetie smolného roku.

Kalich smůly však ještě nebyl naplněn. „Po prvním kole play-off Mattoni NBL mi na tréninku spoluhráč vrazil do kolena. Byl jsem zády k němu, nečekal jsem to a koleno se pohnulo. Udělal se mi lehký výron a prognóza rekonvalescence - čtrnáct dní. To už bylo jasné, že se na hřiště asi moc nedostanu.“

Když se Petr dostával postupně od ledna do herního zápřahu, mnozí možná na první pohled nezaznamenali, že se vrací do sestavy. V čem Petra zranění limitovalo? „Hlavně ve změnách směru to nebylo ono. Podvědomě jsem cítil, že do některých situací se nechci dostávat, vyhýbal jsem se jim, abych se nedostával do bolestivých pozic a hra ztrácela některé prvky, na které jsem byl zvyklý,“ vysvětlil Petr Benda.

Z Petrova vyprávění bylo jasné, že jeho snaha zapojit se do reprezentace byla tou výhybkou, která ho na klubovém nádraží přesunula na vedlejší kolej. „Přesně tak, s odstupem času to také tak vidím. Chtěl jsem pomoci týmu na ME, byl jsem zdravotně v pořádku… tedy co se kotníku týče. Neměl jsem ale natrénováno, a proto došlo ke zranění kolena,“ domnívá se nymburský zkušený pivot. Každá zkušenost člověka nějak posouvá. Jel by Petr Benda po stejné koleji jako vloni? „Určitě bych přemýšlel více a pravděpodobně by to dopadlo jinak. Možná bych dal přednost svému doléčení,“ váhá Benda.

Ve svých dvaatřiceti letech se Petr Benda podle svých slov cítí stále mladý, přesto souvislost zranění s opotřebením těla připouští: „Věk nezastavíš! … už mi není dvacet let,“ připomněl slovy písně Jiřího Zmožka a doplnil proč. „V mladším věku tělo regeneruje líp a postupem času je člověk k takovým zraněním náchylnější.“

Co může hráč udělat, aby problémy s přibývajícím věkem co nejvíce eliminoval, Petr ví. „Musím více poslouchat svoje tělo. Budu se snažit i lépe posilovat, zpevňovat svaly kolem problematických kloubů a to by mělo zaručit, že zranění nebudou tak častá,“ doufá Benda. Kromě prevence je zapotřebí také věřit atletickému trenérovi. „Rička (Ricardas Reimaris – pozn.) je zkušený atletický trenér a já mu bezmezně věřil. Poslouchal jsem každé jeho slovo a snažil jsem se všechny jeho rady plnit,“ přiznává Petr Benda. Cviky, které Ricardas připravil, Petra zpočátku nebavily. „Ze začátku jsem nenáviděl všechny. Cviky byly nové a pro mě těžko proveditelné. Postupem času, jak noha sílila, bylo to stále lehčí,“ usmíval se Petr.

 

Krom atletického trenéra působí v Nymburce také fyzioterapeut. Neměl by být on tím hybatelem rekonvalescence? „Oba posty jsou propojeny, musí vzájemně konzultovat, co je v ten moment lepší. Obě pozice se musí doplňovat, hodně spolu komunikovat, aby se hráči dostali komfortu rychle přesto bezpečně,“ myslí si Petr Benda.

(Po dlouhém přemýšlení) Neuvědomuji si žádný moment, kdybychom přišli o důležité vítězství nějakou křivdou.

Při postupu do osmifinále, když jsme dobře prohráli na Sieně a to znamenalo postup do vyřazovacích bojů. Myslím, že to nikdo nečekal.

Nepamatuji si…. Možná doma Krasnojarsk a pak doma Le Mans, týden, kdy to za moc nestálo.

• Počet zápasů:  10 (z 18)
• Minuty na zápas: 8:12 min/z.
• Počet bodů: 33 (3,3 bodů/z)
• Úspěšnost střelby: 2.b. – 60%, trojky: 0% TH 75% (3/4)
• Doskoky: útočný – 5, obranný –7

• Počet zápasů: 3 (z  3)
• Minuty na zápas: 15,1 min/z.
• Počet bodů: 16 (5,3 bodů/z)
• Úspěšnost střelby: 2.b. – 50%, trojky:0%, TH 100% (4/4)
• Doskoky: útočný – 3, obranný – 6