Thomasi, máš za sebou rok v Nymburce. Jak sis ho užil?

Byl trochu jako na horské dráze. Na začátku jsem měl dost minut, pak zase ne a pak zase ano. Můj herní rytmus se hodně měnil, což se projevovalo hlavně na útočné polovině. V obraně jsem si snažil vždy odvést svou práci a pomoci týmu, jak nejlépe umím, kdykoliv to bylo potřeba. Zvyknout si na měnící se zatížení mi ale dělalo trochu problém. Občas mi tam nějaká střela padla, někdy jsem si pro ní ani nenašel prostor. Vše se odvíjelo od počtu minut, které jsem dostal k dispozici. Čím více jich bylo, cítil jsem se lépe, dal nějaké body a asistence. Hodně se to zlepšilo v druhé polovině sezony, kdy už jsem se lépe sžil s týmem. Celkově musím hodnotit rok tady jako pozitivní v mojí kariéře. Měl jsem šanci být součástí týmu Nymburka a líbilo se mi to.

Takže jsi se svou rolí v týmu nakonec spokojený?

Jak jsem řekl, zlepšovalo se to. Vybudoval jsem si nějakou svou pozici v týmu, která se odvíjela od intenzity mého výkonu a mého pojetí hry. Měl jsem dobrý pocit z toho, že trenér ví, jak se mnou zacházet a že mou prospěšnost a roli v týmu respektuje.

Měl jsi před svým příchodem do Nymburka z něčeho obavy?

Můj kontrakt se upekl za dva dny. Bylo to opravdu ráz na ráz. Vůbec nebyl prostor na to o něčem takovém přemýšlet. Vždyť jsem přišel na poslední chvíli před kvalifikací o Euroligu. Rok předtím jsem právě v kvalifikaci viděl Nymburk hrát poprvé a poznal jsem, že je to velmi dobrý tým s kvalitními českými hráči. Nymburk má v Evropě silný zvuk. Chci jen poděkovat za šanci za něj hrát.

Co ti nejvíce zůstane v paměti?

Toho bude víc. Nikdy jsem nebyl v situaci, že bych hrál tolik zápasů během jednoho měsíce. V lednu to bylo dokonce 13 utkání, z toho jedno na Sibiři. Létali jsme po celé Evropě, což bylo náročné, ale nikdo si na nic nestěžoval. Jako tým jsme spolu vycházeli dobře a respektovali rozhodnutí trenéra, kdo bude hrát víc a kdo méně.

Jaký byl podle tebe tvůj nejlepší zápas v sezoně?

Asi domácí zápas s Chimki Moskva. To byl jeden z nejlepších zápasů pro nás všechny. Bohužel jsme těsně prohráli, protože jsme nedoskočili v závěru důležité míče. A nemůžu zapomenout na zápas se Sienou venku. Nikdy jsem nebyl tak šťastný z porážky. Jenže nám stačila na postup do play off. Bylo to zvláštní, ale i přes prohru jsme měli pocit velkého vítězství. Hodně jsme tam bojovali a hráli skvěle jako tým. Každý plnil svou roli v týmu na 100 %. Chvílemi jsme předváděli fantastický basketbal.

Jaké byli ve Švédsku ohlasy na tvé působení v Nymburce?

Občas někdo něco napsal, zvlášť po nějakém úspěchu. Určitě bylo doma povědomí o tom, že švédský reprezentant hraje v nejlepším českém týmu a to mi dělalo radost.

V hokejovém Lvu působilo několik tvých krajanů. Sledoval jsi, jak se jim daří? Potkali jste se třeba?

Nepotkali, ale sledoval jsem je pozorně. Hokej mám rád, protože ve Švédsku je to podobně jako u vás nejsledovanější sport. Lvu jsem fandil, škoda, že nakonec celou KHL nevyhrál, ale i finále je obrovský úspěch.

Jaké máš plány na léto?

Ze všeho nejdřív si nechám konečně spravit zuby (smích). Proto se stavím na týden ve Švédsku. Pak odjedu do USA. Každý rok tam jezdím navštívit svou druhou rodinu. Od basketbalu si dám tak tři týdny úplnou pauzu, protože těch zápasů s Nymburkem bylo letos fakt dost. Později se začnu připravovat na novou sezonu. Momentálně chci ale trávit co nejvíce času se svými nejbližšími.