Petře jak sis rozdělil dovolenkové nicnedělání a individuální přípravu?

Nerovnoměrně. Čtrnáct dní jsem měl úplný oddych a pak jsem se začal individuálně připravovat.

Ne, ne. Připravoval jsem se s kondičním trenérem Petrem Milčákem, svým spolužákem, který byl nějakou dobu v Řecku u atletů. Důležité je ale, že hraje basket, a tak ví, co basketbalisté potřebují. Byl jsem s ním nad míru spokojený.

Ještě jsem trénoval s Marikou (manželka, bývalá ligové volejbalistka – pozn.) a musím jí poděkovat, že mi trpělivě podávala míče.

Jednou zkusila dělat obránce a hned jsem se dozvěděl, že tenhle sport by dělat nemohla, protože volejbal není kontaktní sport (s úsměvem).

Jak dlouho trvala příprava s kondičním trenérem?

Vlastně dva měsíce a každý trénink trval tak dvě, dvě a půl hodiny.

Ne, bylo to v režimu: tři dny trénink, den volno, dva dny trénink, den volno.

Chodili jsme do posilovny, na atletický stadion, plavali jsme a chodili jsme na beachvolejbalový kurt.

Do začátku července vůbec, ale postupem času jsem chodil střílet buď do haly nebo na venkovní hřiště.

My máme (s rodinou) výhodu, že bydlíme na malém sídlišti na okraji Brna a přímo u domu máme multifukční hřiště. Vždycky jsem počkal, až děti, nejen moje, odejdou na Večerníček, a pak přišla moje chvíle.

Domorodci se nedivili, že jim pod okny trénuje sedminásobný mistr ČR?

Tam mě nikdo nezná (smích). Navíc asi byli doma a koukali na televizi.

Od čtvrtého srpna, kdy začali trénovat kluci v Brně, jsem chodil s nimi. S Jardou Prášilem, který na letošní sezonu přestoupil do Brna, jsme si spolu párkrát zahráli jedna na jedna z dolního postavení. Nečekej ale žádné bitvy, nechtěl jsem to moc pokoušet, abych nepřišel do Nymburka zrakvený.

A s jakým pocitem jsi tedy do Nymburka přišel?

S vynikajícím. To byla nejlepší příprava za posledních jedenáct let. Odpočinul jsem si fyzicky, i když jsem se poctivě připravoval, ale i psychicky. Čtrnáct dní před začátkem přípravy jsem se dokonce na basket už těšil, což se mi v minulých letech nestávalo.     

Předsezonní příprava trenéra Kemzury a atletického trenéra Ricardase je hodně náročná. Jak se cítíš po týdenním tréninku?

Skvěle a zvlášť, když to porovnám s loňským rokem. To jsem přes prázdniny kvůli kotníku skoro nic nedělal a příprava pro mě byla strašlivá. Letos je pro mě vstup daleko jednodušší.

S ohledem na věk a opotřebení, je vše v pořádku. Mohu říct, že zdravotně jsem na tom dobře.

Všichni už hrají v Evropě nějaký čas, takže z toho nejsou vyjukaní. Když někdo přijde poprvé z NCAA není moc komunikativní, tihle hráči už ví, jak to chodí a jsou od prvního okamžiku přátelští. Týmová chemie je dlouhodobý proces a začíná se tvořit…. Ničitelé týmové chemie, jako je Jura,  teprve ještě přijdou (velký smích)

Poprvé bude tým pohromadě na soustředění ve Slovinsku. Těšíš se na něj?

Těším se. Letos to bude asi trochu náročnější, protože vloni jsem tak byl díky zranění jen jako v lázních… Nejhorší bude kopec od haly k hotelu (úsměv).

V plánu je jen sedm přípravných zápasů. Není to málo?

Myslím, že ne. Jednak nejsme kompletní, reprezentanti se připojí později, navíc se obměnilo jen pět hráčů. A také si myslím, že v sezoně si zápasů užijeme do sytosti.