Sezona trvá v každém klubu stejně, ale pocitově to může být jinak. Jak rychle ti utekl čas v nedávno skončené sezoně?

Bylo to hodně rychlé. Měl jsem pocit, že se jde ze zápasu do zápasu (při 60 zápasech v sezoně to nebyl jen pocit - pozn.). Já bych tuhle sezonu rozdělil na dvě části: první, když se hrála i Liga mistrů a po zápasech BCL. V té první to bylo fakt rychlé. Nebyl ani moc čas přemýšlet a už se zase cestovalo na zápas nebo ze zápasu.

Žádné dlouhé rozbory eventuálních proher, to bylo asi spíše k dobru, že?

Určitě bylo pozitivem, že se nemuselo přemýšlet dlouho o minulém zápase a už tu byl další. Než se do středy se babrat v tom, proč se vlastně prohrálo, je lepší hrát ve středu další zápas.

Považuješ svoje angažmá v Nymburce zatím za vrchol své kariéry?

Asi ano.

Tedy považuješ to zatím za dobré rozhodnutí?

Já považuji všechna svá rozhodnutí za správná (úsměv) a tohle především.

Opravdu jsi neměl nikdy pocit, že to byl krok vedle?

Ne, myslím, že jsem byl dobře připraven na to, co mě tady bude čekat.

Byl jsi z něčeho překvapený ať už pozitivně nebo negativně po příchodu do Nymburka?

Na papíře frekvence zápasů zase nevypadá tak velká, a když to má člověk absolvovat a ještě se všemi cestami, je to něco jiného. Jen těch rozcvičování před zápasem, co jsme měli,… po určité době jsem už přepínal na automat.

Je něco, na co sis ještě nezvykl?

Nemám ten pocit. Pomohlo mi léto, které jsem pod trenérem Ginzburgem strávil v reprezentaci se spoustou budoucích spoluhráčů. Zvykl jsem si na věci kolem basketu v jiném tempu.

Bylo těžší získat triumf v poháru nebo lize, kde je více možností na opravu?

V sérii play-off to není tolik o štěstí, tady se ukáže kvalita týmů. V poháru se spíše může stát nějaké překvapení. Možná, že těžší získat pohár, ale je těžké to říct úplně jednoznačně.

Co říkáš konečnému pořadí ligy a její úrovně?

Všichni jsme čekali, že Pardubice budou ve finále a ne že budou třetí. To je jedno překvapení a překvapený jsem i pozicí Opavy. Před sezonou bych ji tak vysoko nečekal.

Tvoje předsezonní očekávání byla nenaplněna, naplněna nebo přeplněna?

Teď se snažím vzpomenout na svoje očekávání, ale nevím jestli jsem nějaká měl (úsměv). V létě jsem chtěl něco dokázat na Evropě, ale to se mi moc nepovedla. Šel jsem do Nymburka s tím, že jsem chtěl být platným novému týmu a chtěl jsem nějaké dobré množství odehraných minut.

Dvacet minut v lize je dobré množství odehraných minut?

Asi je (váhavě). Trenér nakládá s minutami s matematickou přesností, v české lize si s tím umí fakt vyhrát.

V BCL máš také solidních 20 minut. To je asi jiných dvacet minut než v NBL, že?

To asi je. Liga mistrů je něco jiného, je to cítit ze všeho kolem. Má to jinou atmosféru, jinou úroveň.

Do Nymburka jsi šel jako MVP sezony 16/17. Očekával jsi, že ti toto ocenění k něčemu v Nymburce pomůže?

Individuální ocenění v basketbalu jsou specifická. Zní to hezky, můžeš si to napsat do kariérního listu, máma to má někde ve skřínce a tím to hasne. Nemyslím, že by trenéra nějak zajímalo, jestli jsem byl MVP v lize.

Jak tobě osobně vyhovoval styl častého střídání v týmu Nymburka?

Myslím, že mi vyhovovalo vědět, kolik minut budu na hřišti. Můžeš pak hrát v jiné intenzitě. Když jsem hrál na USK skoro celé zápasy, měl jsem někde v koutku mozku, že zápas bude ještě dlouhý. Na up-tempo, které tady trenéři vyžadují, jsem nebyl vůbec zvyklý. Na USK jsme tak jako pochodovali, snažili jsme se krást čas a všechno třikrát změřit, než vystřelit. Bylo to něco jiného a zpočátku jsem se s tím trochu pral ... a možná ještě peru (smích). To je největší změna. Na nic se nečeká a dopředu se hraje úplně jinak. Když jsme na USK ubránili, to bylo „jó, ubránili jsme“. A tady je to tak, že když ubráníme, nic nekončí a navazují pověstné „nymburské tři rychlé kroky", kterými se rozhodují rychlé protiútoky.

"Tři rychlé kroky", to je nějaké oblíbené slovní spojení ?

Jo, tak to jsem slyšel fakt mockrát… (smích)

Měl jsi možnost trénovat na USK Praha s trenérem Alilovičem, v Nymburce pod Nenem a Orenem. Jak bys porovnal přípravy?

Já bych to vzal z jiné strany a nemo trenérech ale o spoluhráčích. Je velkou odlišností, proti komu na hřišti jsi, myslím tím spoluhráče v týmu. Na USK je to o mládí, o vývoji hráčů, o individuálních činnostech a tak. V Praze jsme hodně drilovali a soustředili se na detaily hry jedna na nula. V Nymburce je více času věnováno hře.

Baví Tě to více?
Je příjemnější se ponořit na delší čas do hry. Hra pět na pět je lepší. Trénink je rychlejší, utíká to všechno rychleji.

Přechodem do Nymburka jsi přišel tak o polovinu tréninků…

To možná i víc (smích). Na USK se trénovalo snad pořád…

Nově příchozí jsou méně zvyklí na cestování. Jak ses s tím dokázal popasovat ty. Dá se na to třeba zvyknout?

Letadla mi moc nesedí. Je to jiné než třeba cesty na lize autobusem. Po příletu do nového prostředí máme většinou dva tréninky a člověk má možnost se do toho zase dostat.

Získal jsi první titul v životě. Prožíváš stále radost, i když ten scénář byl tak nějak naplánovaný už před sezonou?

V Prostějově jsem zažil nějakou tu finálovou sérii, ale titul to byl první. Do Opavy přijela celá moje rodina, protože pocházíme z Ostravy.

Komu fandili?

Nymburku. Je to docela zajímavé sledovat, jak se v rodině mění přízeň k některému klubu. Dříve u nás doma nebylo zrovna pronymbursé prostředí, teď se to změnilo jen mým přestupem. Ono je to zajímavé i mezi přáteli, kteří za mnou přijeli jednou do Nymburka a po utkání mi říkali „To bych nikdy nevěřil, že budu fandit Nymburku“ (smích)