Můžeš popsat, jak vypadaly námluvy s Nymburkem?
I když mi to někteří vymlouvali, využil jsem výhod agenta. Já sám totiž nejsem tak kovaný na domlouvání podmínek kontraktů. Jednou mi agent zavolal, že má Nymburk zájem o moje služby a vše vzalo rychlý spád. Chci ještě dodat, že mě nabídka hodně potěšila a dlouho jsem neváhal.
Jaký časový úsek uběhl mezi nabídkou a tvým rozhodnutím?
Bylo v řádů dnů maximálně pár týdnů, žádná dlouhá doba.
O čem jsi přemýšlel?
Mám za sebou jednu povedenou sezonu, před tím jsem hrál málo. Nymburk je velký suverén naší ligy, a tak se dá logicky očekávat velká konkurence na místa v sestavě. Proto jsem nejvíce přemýšlel o tom, zda se dokáži smířit, že porce minut nebude taková jako v Opavě a jestli se dokážu o šanci v sestavě poprat.
Jak přijali tvoje rozhodnutí v Opavě?
Těžko říct. Vypadalo, že jim to nevadí a že mi moje angažmá přejí. Musím uznat, že jednání s manažérem panem Štěničkou byla férová. Za zády jsem od jiných ale slyšel negativní hlasy, že to pro mě není dobře a že ještě uvidím a že se bude ještě rád vracet.
V Opavě to bylo: útok, úniky, smeče, mediální pozdvižení. Nymburk to je obrana, obrana, obrana. Jak jsi na tuhle změnu připraven?
Pravda, je to změna. Já jsem byl vidět hlavně kvůli stylu hry, který je divácky atraktivní. V Prostějově jsem byl tím hráčem, který chodil třeba na pár minut, aby ubránil některého hráče soupeře. Proto věřím, že za pomoci dobré fyzické přípravy nebudu mít ani s obrannými úkoly problémy.
V Opavě jsi odehrál 28,4 minuty na zápas, v Nymburce budeš musel bojovat o pět minut na palubovce. Jak se s tím chceš smířit?

Musím vycházel ze skutečnosti, že v Nymburce je každá minuta tréninku i hry v zápase přínosná i do další kariéry.
Za jak dlouho, podle tebe, dosáhneš, řekněme, na desetiminutový pobyt na palubovce?
To nedokážu odhadnout i proto, že zatím nevím, kdo budou moji spoluhráči. Věřím, že když budu makat a bude se mi dařit, že minuty přijdou co nejdříve.
Co považuješ za hranici, aby sis řekl na konci, že to byly ty minuty, které jsem si představoval?
Nechci přímo říct konkrétní číslo. Bude mi stačit asi pět slušně odvedených minut.
Proč ses rozhodl pro Nymburk?
Pokud neberu trochu bláznovská přání být hráčem NBA, je cílem každého hráče start v Eurolize nebo poháru ULEB. Nymburk je jediná cesta, jak u nás nakouknout za hranice průměrných soutěží. Nymburk je pro mě cesta, jak si vyzkoušet, zda na takhle kvalitní basketbal vůbec mám.
Není to také o tom, že budeš viditelnější pro skauty jiných evropských týmů?
Hráči jako Welsch se dostali do Evropy i z týmů středu tabulky. Nevidím Nymburk jako přestupní stanici na cestě dál do Evropy. Je to tým, kde bych si mimo jiné chtěl dokázat, zda mám schopnost hrát i v evropských soutěžích.
Souhlasíš s tvrzením, že tvoje kariéra má raketový postup?
Kdyby to byl můj druhý rok v Mattoni NBL, tak bych to tak řekl. Tím, že jsem si už tři roky odseděl, není to vyloženě raketový postup.
Hodně se o tobě v minulé sezoně mluvilo, často byly tvoje akce v basketparádě. Co děláš, aby ti sláva nestoupla do hlavy?
Je pravdou, že moje akce byly atraktivní, ale já se snažím na to tolik nehledět. Pro mě byly důležitější výsledky Opavy jako týmu na konci sezony. Lepší pocit mám, když mohu říct: Hráli jsme jako tým dobře.
Za 14 dní ti bude 23 let. Čeho si z basketbalového života nejvíce ceníš?
Poslední sezony. Po sezonách v Prostějově mě začalo vyvstávat na mysl, jestli vůbec na ligu mám, když se na hřiště nedostanu. Až v Opavě jsem si během jednoho roku mohl dokázat, že mohu hrát proti jakémukoliv soupeři i se prosadit.
Necítíš vůči Opavě určitý dluh za to, že ti pomohli v takovému zjištění?
Je to pravda. Oni mi dali šanci a díky nim mám možnost teď mít smlouvu podepsanou v Nymburce. V profesionální basketbalu na to člověk ale nemůže tolik hledět. Bohužel, tady se nehraje jen na rodinnou atmosféru v mateřském klubu.

Nejvíce se na tvůj příchod těší Pavel Slezák. Tušíš proč?
Nevím!
Jednoduše vysvětlím. Ty jsi 86 ročník, Pavel je 84 ročník…..
Aha, chápu (smích). No, po dvou letech budu zase vozit balóny a nosit vodu.
Je rozdíl nosit vodu v Prostějově a v Nymburce?
To uvidíme (úsměv). To se musíme nechat překvapit.
Nevadí ti taková „mazácká“ organizace klubů?
Nevadí. Už jsem si užil popichování od Radka Nečase v Prostějově (úsměv).
Můžeš to nějak upřesnit?
Radek při cestě na zápasy nikdy nespal, já jsem se o to pokoušel, ale s ním za sebou se mi to nikdy nepovedlo (smích). Neustále mě udržoval v bdělém stavu, aby nebyl jediný.
Takže nejsi rád, že bude je Radek v Nymburce?
Já věřím, že v nymburském autobuse sedí Radek vzadu a já budu mít místo vpředu.
Na koho z nymburských hráčů se těšíš?
I když to trochu odporuje tomu předešlému, těším se na Radka. Společně s Petrem Czudkem to byl hráč, o které jsme věděl, že mi při odchodu z Prostějova budou nejvíce chybět. S ostatními hráči se kromě potkávání na hřišti tolik neznám.
Sledoval jsi finálové boje svého nového chlebodárce?
Sledoval a při tom, když zvedali pohár nad hlavou, jsem si říkal, že už bych si na trofej také rád sáhl.

Fandil jsi Nymburku nebo v tobě, jako zábřežskému rodáku, vzbudil Mistr Moravy větší sympatie?
Chvílemi jsem fandil i Jičínu. Proč? S týmem Opavy jsme hráli vyrovnaně s Novým Jičínem a ten by hrál vyrovnaně v Nymburkem a to svědčí něco i o našem družstvu. To mě hřálo na duši.
Potkal ses nakrátko s trenéry. O čem jste hovořili?
Mluvili jsme o formě přípravy na volné měsíce, než začne příprava s celým týmem. Probírali jsme konkrétní cviky v posilovně, abych byl dobře připraven.
Co ti chybí?
Musím zvětšit fyzickou sílu. Více práce ale budu mít v tělocvičně se střelbou.
Jak na tebe trenéři působili?
Pozitivním dojmem, ze kterého čišela profesionalita. Opava byla více o kamarádském skoro rodinném vztahu. Tady jsem viděl vysoký stupeň profesionality.
Zatím jsi zažil nymburské fanoušky „proti sobě“. Těšíš se na ně?
Myslím si, že patří k těm férovějším. Sprostá slova jsou slyšet méně než v ostatních halách. Možná je to tím, že jsou dál od palubovky (smích). Líbí se mi moc, že Nymburáci jezdí podporovat svoje hráče i za zápasy ven. Na to se těším. To je perfektní.