Na tréninku chyběl Tre Simmons, kterého zdržela za mořem horečka a nebyla to Horečka sobotní noci. Problémy s leteckými přípoji zastavily na cestě také Daria Washingtona. Jinak všichni ostatní hráči byli v Nymburce. Na trénink se přišel podívat také Derek Raivio, ale jeho pravá tvář (tím máme na mysli tvář na pravé straně) dávala tušit, že včerejší den strávil na zubní pohotovosti. „Měl jsem silný zánět pod zubem. Museli mi rozříznout dáseň a vyčistit zub kolem kořene,“ vysvětloval na potkání bez úsměvu zdravotně zdecimovaný Derek.

 

Všichni hráči tak trochu předpokládali, že restart přípravy po pěti volných dnech nebude drsný. „Říkali, že dnešní trénink je netejpovací… Ať je netejpovací!!,“ přemítal cestou od parkoviště dlouhou chodbou Sportovního centra k šatně Martin Kříž, který byl v hale mezi prvními. Nejtejpovací trénink znamená, že si hráči nezpevňují kotníky a tedy dá se předpokládat, že trénink nebude tak náročný. „Střelba, přeběhy, procvičení systémů, ale žádná hra na živo,“ vysvětlil Martin, jak vypadá „netejpovací“ trénink.

Po chvíli se chodbou k šatně blížila dvojice hráčů Tomáš Pomikálek a Pavel Houška. „Bylo to krátký, bylo to krátký,“ provolával Houška a Tomáš ho s úsměvem jen doplnil: „Bylo to krásný,…… ale krátký.“ Ti, co zažili trenéra Katzurina by si mohli pamatovat, že tréninky v minulosti začínaly už na druhý svátek vánoční. „Jasně, ale stejně to bylo krátký,“ nenechal si vymluvit nabízenou výhodu Pavel Houška a zmizel v šatně.

Z ní právě odcházel do haly Luboš Bartoň, který prožil nejdelší vánoční prázdniny za posledních deset let. „Pamatuji si, že jsme v Itálii měli jednou čtyři dny volna. Ve Španělsku jsme Vánoce ani nepoznali. Vždyť tam hráli už včera,“ vzpomínal Luboš a ukázal, jak rozdílný pohled na pět dní volna může být.

Asi čtvrthodiny před časem Č, tedy před šestou, kdy trénink začínal, přišel do Centra trenér Kemzura a potvrdil, že trénink nebude dnes pro trénované basketbalisty extra náročný: „Začneme pomalu a postupně budeme přidávat. Musíme dostat hráčům do pohody celé tělo, hlavně nohy. Po důkladném rozcvičení probereme nějaké útočné a obranné systémy, střelbu. Věřím, že všichni přijdou po Vánocích odpočinutí, především po mentální stránce.“

 

Poslední běžel do šatny Christian Burns: „Kolik hodin jsem strávil doma? Bylo to tak rychlé, že jsem to raději ani nepočítal.“ Christian nepočítal nejen čas strávený s rodinou a bohužel pro něho se na pražském letišti nemohl dopočítat ani zavazadel. „Ze tří nedoletělo to Prahy ani jedno. Zůstaly někde v Londýně, kde jsem přestupoval,“ líčil noční můru leteckého cestování Christian svým spoluhráčům v šatně.

Dlouhý čas doma nestrávil ani Steven Bennett. „Byl jsem u své přítelkyně ve Vancoveru,“ lokalizoval Steven místo svého pohybu za mořem. „Přiletěl jsem třiadvacátého pozdě večer a sedmadvacátého jsem se už vracel. Ach ten časový posun osmi hodin,“ povzdechl si Steven a doplnil: „To byli asi moje nejkratší Vánoce.“ Přesto si možná jako jediný našel cestu k basketbalovému míči. „Byl jsem si dvakrát asi na hodinu zastřílet a trochu zaběhat,“ nastínil aktivitu Steven.

Fyzické aktivity se během pěti volných dní nezdávali ani další především zkušenější hráči. „V minulých dvou dnech jsem si byl zaběhat,“ potvrdil Petr Benda. Luboš Bartoň se aktivnímu pohybu nevzdal z rodinných důvodů: „Byl jsem od pětadvacátého na horách a tahal jsem svoje děti na bobech do kopce.“ Míč ani jeden z nich neviděl.  

Vlastní trénink začal opravdu důkladným rozcvičením kondiční trenér Ricardas Reimaris. Lehké rozběhání a dlouhý strečink zabral nejméně půl hodiny. Pak přišla na řadu střelba a další individuální cviky ve dvou skupinách. Podkošové hráče měl na starosti asistent Robi Kuncaitis a rozehrávače a křídla „péroval“ Lubo Růžička. Na úspěšnosti střelby bylo vidět, že míč pět dní hráči opravdu nedrželi. „Cit v ruce nebyl takový, jako když držíme míč denně. Chvilku to trvalo, tak pět, deset minut než začal balón poslouchat,“ přiznal po tréninku Petr Benda. Po střelbě přišel na řadu tréninky obranného pohybu a hra čtyři na čtyři s důrazem na rychlý pohyb hráčů. Na závěr, více než půl hodiny, se hrálo pět na nula. „Zopakovaly se útočné akce, aby si hráči zafixovali pozice při různých útočných systémech,“ vysvětlil vedoucí týmu Vratislav Šístek.

 

Trénink trval sto minut a hráči z něj neodcházeli tak zničení, jako po jiných. „Bylo dobré, že nás trenér na prvním tréninku neodvařil. Byl jsem trochu více unavený. Pět dní bylo trochu znát, ale neměli jsme volno čtrnáct dní, to by bylo výrazně horší. Cítit byly především ty partie, které člověk zapojuje při basketbalových pohybech. Nejhorší byl ale kontakt s míčem,“ zhodnotil po tréninku Petr Benda.  A jak se na povánoční trénink tvářilo jeho nedávno zraněné koleno? „Musel jsem vyprodukovat nějakou tu otočku a koleno a kotník byly trochu ztuhlejší. Už mi není dvacet! Ale myslím, že to stejné jako před týdnem,“ řekl nymburský pivot. 

Více fotografií najdete ve fotogalerii