Domnívám se, že to byla nejlepší sezona v Nymburce. Řekl bych, že velká spousta lidí nevěřila, že by mohla být hra po odchodu Rado Rančíka tak dobrá. I když jsme v Eurocupu nepostoupili dál, dokázali jsme odehrát dobrá utkání. 

Nikdo neví, co se může stát. Pochopitelně by bylo pěkné odehrát sezonu bez jediné prohry. Já jsem připravený prohrát maximálně jeden zápas. 

Ano, je to výborné. A ve srovnání třeba s Prostějovem, který vlastně protočil celou sestavu, to je velké pozitivum. 

Je to pravda. Dva nebo tři hráči neodvedli takovou práci, jak jsme od nich čekali. Tým ale vítězil a zasahovat do tak dobře fungujícího stroje by možná nepřineslo kýžený efekt. Týmový duch, to byla jedna z vlastností, která nám pomáhala vyhrávat zápasy. 

Všichni jsme byli zklamaní po prohraném zápase s Vršacem. Je ale dobře, že se nám po týdnu nálada vrátila a mohli jsme se soustředit na českou ligu a pohár a obě trofeje vyhrát. 

Během sezony bylo několik zápasů, kdy jsem byl velice spokojený s předvedenou hrou. Ovšem největší porci štěstí nám naservíroval jak triumf v Českém poháru tak v ligové soutěži. Byl to cíl našeho snažení a jsem rád, že jsme mohli obě trofeje vychutnat. 

Jednoznačně Michal Křemen. Také jsem byl velice spokojený s Petrem Bendou. Vloni měl k sobě ještě Rado Rančíka, letos jsme se spoléhali především na něho a on svou roli plnil na sto procent. Nerad bych vyzdvihoval jen dva hráče. Každý z hráčů, který nastoupil na palubovku přinesl do týmu něco, co nám pomáhalo sbírat body po dvou. Je jasné, že každý má nárok podávat horší výkony, nikdo nejsme neomylný stroj. 

Pochopitelně víme, kde byly naše slabé stránky a chceme pracovat na jejich odstranění. Budeme alespoň po teoretické stránce připraveni chyby eliminovat. 

To je pochopitelně pozitivní. Kromě zájmu klubu je to ještě otázka financí.