Quickness a agility, dvě anglická slovíčka, která v překladu znamenají rychlost a hbitost, jsou pro současné pojetí basketbalu klíčové. „Pohyb na basketbalovém hřišti je plný rychlých startů, zastavení, změn směru, výskoků,“ uvedl na úvod semináře Michal Ježdík a pak krátce naznačil o čem budou následující minuty semináře: „Po krátké teorii si názorně ukážeme soustavu cvičení, které se používají, aby se rychlost a hbitost zlepšily.“ V teoretické části trenér Ježdík hovořil o změnách v bezprostřední předzápasové přípravě s tím, že strečink, tak hojně používaný, je dnes v této části přípravy už minulostí. „Více se jedná o zahřátí větších svalových skupin,“ řekl a hned prakticky ukázal, jak na to. Netrvalo dlouho a přišlo na řadu hlavní téma o nácviku rychlosti. Tehdy poprvé ukázal Michal Ježdík do skupiny dorostenek a dorostenců a vybral „figuranty“, na kterých bude cvičení přibližovat trenérům. Zpočátku se mladí lidé zvedali trochu s ostychem, ale po určité době už brali svou účast na takové akci jako pozitivum.

První cvičení bylo věnováno balanci, prvku, který teď „frčí“. Další cvičení se týkalo nácviku hbitosti a výskoku. Postupem času se jednotlivé izolované cviky spojovaly do celků a přidáním míče se implementovaly prvky do různých herních situací. Poznámkové bloky trenérů se plnily textem i náčrtky, tu a tam se daly zaslechnout výkřiky „ano, tohle už také děláme!“. V každém případě se pozornost trenérů držela až do závěrečných minut celého semináře. Bylo vidět, že celá akce je pro trenéry přínosná. Michal Ježdík mluvil nejen o jednotlivých praktických cvičeních, ale v závěru přišla řeč na organizační formy. Ukazoval možnosti, jak organizovat trénink při větším počtu hráčů, jak dělit skupiny, intervaly odpočinku a zatížení. V jaké části ročního cyklu jednotlivá cvičení provozovat, kolikrát cvičení zařazovat v přechodném, přípravném i hlavním období a podobně. I když byl nácvik herní situací určen spíše pro hráče ve věku 14 let a starší, dalo se vysledovat množství prvků použitelných i u dětí osmi- nebo devítiletých.

Nymburský seminář je součásti grantu od FIBA Europe. Grant má tři fáze. První jsou semináře v České republice absolvované od ledna do května tohoto roku, druhou byly krátkodobé srazy pro talentované hráče, srazů bylo 12. Třetí je příprava toho samého na tuto sezonu.

Fotogalerii z večerního semináře najdete zde  

Dát základní info, jak se mění tréninkový proces ve vztahu k trendům současného elitního basketbalu.

Jsou to cvičení, která se dají využívat pro všechny věkové kategorie od malých dětí až po dospělé a jsou tak i vyzkoušeny, ať je to v reprezentaci, individuálních trénincích s Jirkou Welschem nebo s malými dětmi.

Na toto téma jsem měl už v loňském roce 14 setkání podobných nymburskému. Zvolil jsem stejná témata pro severní Čechy, jižní Čechy i Moravu. Je třeba nové poznatky a trendy dostat do co největšího počtu míst. Zdá se mi toto lepší varianta, než aby trenéři cestovali z různých koutů země do jednoho místa. Nesmíme totiž zapomenout, že trenéři nejsou uvolněnými pracovníky, že každý má své zaměstnání a povinnosti mimo basketbal.

Ano, náplní dvouhodinového semináře jedno téma. Pochopitelně do náplně implementuji nejnovější trendy.

Mohl by být delší, protože témat k probrání by se dalo najít hodně. Postupem doby se ustálil čas na zhruba dvou hodinách, protože vnímání lidí s přibývajícím časem výrazně klesá. Také musí být prostor pro diskuzi. Mým přáním je, aby seminář byl interaktivní, ne monologem trenéra, který přednáší.

Frekventanti mohou kdykoliv vstupovat se svými poznatky nebo dotazy do programu semináře. 

Pořadatel si většinou dělá záznam. Většina těch cvičení byla vydána v sérii článků v Basketmagazinu.

Ano mám, záleží na domluvě. Pokud má někdo ještě jiný okruh, doporučujeme druhý seminář na požadovaná témata. Reagujeme na místě.

Berete si obvykle „figuranty“ své nebo z klubu, kam jedete?

Využíváme místní. Je to rozhodně lepší pro motivaci lokálních trenérů a dětí samotných.

Řeknu upřímně, že na to není čas. Koncentruji se jen na svou prezentaci tématu. Čas od času mě někdo zaujme a pak se o tom diskutuje s vedením příslušného klubu.

V každém místě je minimálně jeden, dva hráči, kteří zaslouží pozornost nejen v daném klubu, ale na vyšší úrovni – kraji nebo celostátně. Našli jsme hráče, které jsme si pak pozvali do výběrových krátkodobých kempů. Je to dobré, že vidíme typy hráčů, kteří jsou pracovití, mají talent a snažíme se jim pomoc.

Většinou ano. Někdy jsem byl s hlavním metodikem Tomášem Kaprálkem.