Než dáme slovo Magdě, kterou jsme požádali o rozhovor, představme si tuto reprezentantku v badmintonu. Magdaleně Lajdové je necelých 19 let, pochází z Prahy. V aktuálním žebříčku badmintonové federace ji patří šesté místo v singlu, deblu a třetí v mixu. Ve světovém žebříčku je to pěkné umístění v první dvoustovce. Během své kariéry se zúčastnila Mistrovství Evropy juniorů v kategorii U17 i U19 a MSJ U19.

Magdaleno, byl to Váš první zápas nejvyšší české soutěže basketbalu, který jste sledovala přímo z hlediště?

Jako reprezentantka velice často jezdím na soustředění právě do Nymburka a vždy, když je možnost se jít podívat na basketbal, neváhám ani vteřinu.

Do jaké míry znáte pravidla basketbalu?

Nejsem žádný odborník, ale jako sportovec znám alespoň základní pravidla u většiny sportů. Výjimkou není ani basketbal.

Překvapilo Vás něco při hře?

Překvapilo mě časté střídání hráčů a také dynamika a výbušnost v nohách i těch nejvyšších basketbalistů. Také mě svou neúnavností mile překvapili nymburští fanoušci.

Oslovil Vás basketball jako sport, vtáhnul Vás do hry?

Do hry mě vtáhl. Zápas mě velice bavil a fandila jsem domácímu týmu od začátku až do konce. A to nejsem nymburská rodačka.

Když dostanete možnost jít znovu na basket, půjdete?

Určitě půjdu znovu. Basketbal je sport, ve kterém se pořád něco děje.  Divácky velmi zajímavý. Líbí se mi vysoká intenzita zápasu. Ne jako v tenise, kde se hráči utírají ručníkem po každé výměně.

Co se Vám na zápase líbilo a co Vás děsilo? 

Jako divák vždy ocením nějaký protiútok a nejlépe se smečařským zakončením. Někdy mě děsily vcelku tvrdé fauly, ale naštěstí se nikdo nezranil. Je to opravdu tvrdý sport.

Hrála jste někdy basket?

K basketbalu jsem se blíže než na hodinách TV nikdy nedostala. Už od mládí mám pevně nastavený svůj tréninkový režim a na ostatní aktivity moc času nezbývá.

Co říkáte kontaktnosti basketbalu, přeci jen jako badmintonistka do kontaktu se soupeřem přijdete většinou jen při podání ruky před a po zápase?

Je to tak. Badminton je oproti basketbalu zcela bezkontaktní. V televizi to úplně tak nevypadá, ale takhle naživo je to opravdu síla. Vzhledem k počtu hráčů a k velikosti palubovky si nemůžete dovolit ani sebemenší zaváhání.

Má něco společného badminton a basketball?

Hráči musí být všestranně sportovně nadaní. Dnes už nestačí mít jen talent nebo například dobrou vytrvalost. Musí se rozvíjet a zlepšovat hned v několika sportovních oblastech. Mnoho faktorů ovlivňuje výkon. Nedílnou součástí je taktika, psychická i fyzická připravenost. Podobně jako v basketbalu potřebujeme také rychlostní vytrvalost.

Odlišnost vidím hlavně mezi tím, že oproti basketbalu je badminton individuální sport. Za svůj výkon si zodpovídáme sami. Badminton má také disciplínu, kde hrají muži a ženy dohromady, tzv.mix, basketbal se hraje vždy odděleně.

O kolik je těžší dostat basketbalový míč do koše než zahrát nějaký povedený míček v badmintonu? 

Myslím, že na hráče basketbalu je vyvíjen neskutečný tlak. Hra je velice rychlá a kde je míč, tam se okamžitě objeví další hráči, kteří jej chtějí ukořistit pro svůj tým. Podle mého názoru je těžké se v této situaci zorientovat, udržet míč, zkoncentrovat se na střelu a nakonec ještě bodovat.

My v badmintonu na odehrání míčku sice nemáme o moc více času, ale kontakt a vypětí přece jenom není takové, jako kdyby mi čtyři dvoumetroví chlapi bránili v odehrání dropu.

Jste hodně vysoká, nelákal basket Vás osobně nebo nelákal Vás někdo, abyste basket hrála?

Popravdě nejsem moc týmový hráč. Už od malička jsem si všechno dělala po svém a na kolektivní sport jsem ani nepomyslela. Myslím, že je to velmi těžké hrát za nějaký tým, vyhovět zájmům všech hráčů. Tady musí jít individualita stranou. A na basketbal mě nikdo nelákal, ale jak jsem zmínila, asi by stejně neuspěl.