Během první čtvrtiny se hostí dostávali do střeleckých pozic poměrně snadno, protože naše obrana nebyla příliš agresivní. Střelba z pole byla u obou týmů vyrovnaná, zaostávali jsme na doskoku. Levice se dostaly až do šestibodového vedení, poprvé ve 4.minutě (6:12) a pak ještě v 8.minutě (13:19). Na konci čtvrtiny jsme přeci jen ještě soupeře dotáhli na 21:23 zásluhou střídajících Wilsona, Naymicka a Abramse. Lavička nakonec měla na svědomí 11 našich bodů, střídající hráči Levic jen 4. Přesně po minutě druhé čtvrtiny vystřelil za tři body Sokol a po deseti minutách ve ztrátě jsme se dostali do vedení, které jsem už do konce utkání nepustili. Zpočátku se nás bojovně hrající hosté drželi, ale zlepšená obrana už je nepustila střelecky nad dvacet bodů. My jsme navíc útok vyšperkovali ještrě dvěma trojkami, když se trefil Palyza a Lenzly. Třetí čtvrtina přinesla zcela jiný obrázek než úvod utkání. Naši se dostali do výrazné bodové převahy a dovolili se Levicím posunout jen o čtyři body výše. Vynikající plastická obrana se často omotávala ve dvojicích kolem hráčů s míčem a ti se tak prosadili jen dvěma body v prvních pěti minutách a dvěma body ve druhých pěti minutách. Jak se bodový rozdíl začal hrozivě zvětšovat, začali i naši hráči hnáni publikem, kterému se pochopitelně takový obrázek zápasu líbil, pouštět do efektních akci. Ve druhém poločase nebyla nouze o smečované koše, obouruč v podání Drewa Naymicka nebo Petra Bendy, či smeč Ládi Sokolovského, kterého ještě chvíli provázela ozvěna ze skandovaného jména. Útočný galavečer pak natáhl rozdíl na 36 bodů. Škoda, že zůstalo jen u čekání na stovku. 

Doplněny fotografie zde