Zatím jsme ve finále s mnoha týmy nepotkali. Pokud by dnes zvítězil Děčín, byla by to pro ně první finálová účast ve své dvaadvacáté sezoně mezi českou elitou. Děčín má zatím v české lize na svém kontě dvě bronzové medaile. Pokud by zvítězil Prostějov, bude to čtvrté finálové měření sil s tímto hanáckým týmem. Faktem je, že Prostějov zatím nevyhrál ani jednu finálovou sérii. Koho bychom si přáli více? Těžko říct, každý z potenciálních soupeřů má své silné stránky, své bonusy. A právě o těchto tématech jsme si povídali s Michalem Ježdíkem.  

Porovnání silných stránek Prostějova a Děčína.

Děčín má stabilizovaný kádr i realizační tým se silnou podporou v divácké kulise na domácím hřišti. Pod košem má solidní sestavu, která je schopna a hlavně ochotna využít svých silových schopností a nevyhýbá se kontaktu se soupeřem. V týmu Děčína je velmi zkušený rozehrávač, který je schopen vzít na sebe odpovědnost v kritických situacích a který svou hrou dělá kolem sebe hráče lepšími svými asistencemi. V rychlém protiútoku je vidět dobré zapojení křídel a v postupném útoku jim nechybí solidní spolupráce. Pokud hráčům stačí síly, jsou velmi účinní při útočném doskakování. Bonusem Děčína je ochota všech hráčů podřídit se týmu a získávat neutrální míče.

Prostějov disponuje ve svém kádru velmi solidními cizinci. Mají zkušeného trenéra, který ví, co je nutné k postupu do finále. V jejich hře je velký potenciál v pestrosti při zakončování  v postupném útoku a v přechodové fázi přes kvalitní podkošové hráče nebo střelbou z dlouhé vzdálenosti. Pod košem mají snahu vyhrát "válku" v doskakování. 

Dlouhodobé působení Pavla Budínského v Děčíně proti krátkému času Zbyňka Cholevy v Prostějově.

Z pohledu počtu sezón je výhoda na straně Pavla Budínského. Zná většinu svých hráčů do nejmenších detailů, což je velkou výhodou pro kritické situace a pro nasazování hráčů. Na druhou stranu si myslím, že deset měsíců je pro trenéra dostatečná doba na stabilizaci hry v útoku a v obraně a to především u týmů, které jsou zvyklé na časté měnění zahraničních hráčů. Je to případ Prostějova i minulého působiště Zbyňka Cholevy v Novém Jičíně.“

Kolonie zahraničních hráčů v Prostějově a Děčíně

Zahraniční hráči v obou týmech jsou podle mého vybírání s jinou filozofií. U Prostějova to jsou lídři, kteří přicházejí získat pro družstvo úspěch, dovést jej k vytyčeným cílům - zjednodušeně řečeno domácí hráči se jim přizpůsobují. U Děčína se mi jeví, že zahraniční hráči, jsou vybíráni jako kvalitní doplnění náhrdelníku. Tento doplněk musí sedět k oblečeným šatům (domácí hráči). Zahraniční hráči respektují filozofii a posouvají ji směrem dopředu svými výkony a ochotou se podřídit. 

Krátkodobá únava se odbourává do 48 hodin a vzhledem k tomu, že se utkání hraje až více skoro 90 hodin po pátém semifinále, faktor únavy nebude příliš rozhodovat.

Splnění cíle a extramotivace

Extramotivace Děčína je už v postupu do finále, což znamená, že si na svůj dílčí úspěch může sáhnout již v dnešním zápase a teprve poté může následovat další cíl. Pro Prostějov je postup určitou povinností a jejich extramotivaci musíme hledat až v úspěšné finálové sérii. Ovšem oba týmy už ve finále mohou hrát bez zbytečného tlaku.

Jamar Smith – individuální dovednosti a schopnost rozhodovat zápasy

Ell Sanders - zkušenosti a umění dělat hráče kolem sebe lepšími, než jsou

Tomáš Pomikálek - doskok a jednoduché body z protiútoku, po útočném doskoku a po uvolnění bez míče