V naší desetileté historii finálových účastí je zápas číslo tři v posledních letech prubířským kamenem. Od sezony 2002/03, kdy jsme poprvé hráli finále, do sezony 2005/06 jsme vždy v pořadí zápas číslo 3 vyhráli. Dané to však byl především tím, že se hrálo systémem střídání místa pořadatelství po každém zápase, a tak jsme většinou tento zápas hráli doma. Jen v první sezoně, kdy jsme bojovali s Opavou, která byla po základní části lépe umístěná, jsme získali cenné vítězství ve Slezsku. V sezoně 2006/07 se hrálo poprvé v základní skupině 44 utkání a finále jen na tři vítězné zápasy. Našeho soupeře z Prostějova jsme tehdy udolali 3-0 a hrálo se opět v Nymburce.

V sezoně 2007/08 se poprvé hrálo finále dnešním systémem, tedy dva zápasy na palubovce lépe postaveného týmu po základní části, poté dva zápasy na palubovce hůře umístěného týmu a pak se místa utkání střídala po jednom. V posledních čtyřech letech byl dvakrát našim soupeřem Nový Jičín a dvakrát Prostějov. Pouze v sezoně 2008/09 jsme třetí zápas finálové série vyhráli. Bylo to v roce, kdy jsme celým play-off prošli na deset zápasů, tedy neztratili jsme ani jedno utkání. Ze všech dalších letech byl v zápase číslo 3 úspěšnější nás soupeř.

„Na zápas číslo tři v minulé sezoně si pamatuji. Prostějov nehrál dobře, ale my jsme hráli ještě hůř,“ řekl po minulém zápase Michal Křemen. Připomeňme, že utkání se lámalo ve třetí čtvrtině, do které jsme vstupovali s náskokem dvou bodů, ale na jejím konci nám chybělo bodů šest.

Komentář k minulému třetímu zápasu finálové série si můžete připomenout zde:

V zápase se oba týmy hlídaly, aby soupeř neodskočil na větší bodový rozdíl. V první čtvrtině to bylo nejvíce pět bodů pro nás, také ve druhé jsme se dostali do nejvyššího vedení my a to o čtyři body. V této části zápasu bylo několikrát vyrovnáno a také o dva body vedli domácí. Třetí čtvrtina byla z naší strany nejhorší. Sice jsme se ujali šestibodového vedení na jejím začátku, ale pak přebrali iniciativu Orli. Ve 27.minutě vyrovnali. Předcházela tomu nesportovní chyba Petra Bendy, který bohužel až příliš okatě zabránil Nicholsonovi ve skórování. Z dalšího útoku ještě odčinil Benda minulý prohřešek a naposledy nás poslal do vedení 51:50. Nicholson s Landrym navýšili vedení na 54:51 a pak na patnáct minut vypadlo v hale osvětlení. Prostějovu, který byl v té chvíli na koni, to však neublížilo. Navýšil svůj náskok až na 8 bodů (62:54). Domácím se po špatných trestných hodech z prvního poločasu, bohužel pro nás, začalo ve třetí čtvrtině dařit. Do poslední desetiminutovky jsme šli se šestibodovým mankem. Prostějov měl už po dvou minutách čtvrté čtvrtiny čtyři fauly, my jsme zase akce domácích směrem ke koši zastavovali často za cenu faulu. Proto první koš ze hry padl až skoro po pěti minutách. Landrymu se podařilo skórovat přes Štimace a upravit tak na 66:62. Tři a půl minuty před koncem zápasu vyrovnal trojkou Křemen (67:67) a pak přišly černé chvíle Tre Simmonse. Nejprve dvakrát nebyl úspěšný ve střelbě a pak dvakrát vyrobil ztrátu. Jednou se udribloval, podruhé mu tři protihráči sebrali míč. Mezi tím dal Lawrence se štěstím trojku. Míč, jím vystřelený, se poprvé odrazil vysoko nad obroučku, pak o desku a pak si to zamířil do koše (70:67). Treho druhou hrubku ještě zachránil Petr Benda ukázkovým blokem, ale koš bohužel na druhé straně nedal. Při snaze o útočný doskok fauloval Pampi, ale Nicholson dal jen jednu šestku (71:67) - minuta a půl do konce. Trenér Ginzburg si vzal oddechový čas a jiskřičku naděje vykřesal Afik trojkou (71:70). V hektické poslední půlminutce jsme měli na ruce možná vítěznou střelu, ale bohužel míč obroučkou nepropadl. Tři vteřiny před koncem jsme museli faulovat Veikalase, který dvěma šestkami dostal rozdíl na 73:70. Do konce utkání zbývaly více než dvě vteřiny. Time out jsme už k dispozici neměli, proto jsme museli vyhazovat zpod koše. Zázrak se nekonal a k nějaké spasitelské střele jsme se nedostali.