Tak jako vždy se před sezonou udály nějaké rošády na nymburské šachovnici. Nejradikálnější změnou bylo angažování zahraničního trenéra. Z Izraele přišel zkušený Muli Katzurin a přivedl si s sebou také izraelského asistenta Ronena Ginzburga. Především hlavní kouč Katzurin byl muž, který vládl pevnou rukou a dominantním herním projevem jeho týmu byla obrana. Do týmu se vrátil Jirka Zídek, ne jako hráč, ale na manažerskou pozici; přišel kondiční trenér Ivan Šlehobr.

Změny v soupisce začal odchod ikony Maurice Whitfielda a příchod Michala Křemena z Brna. První zahraniční posilou byl Kanaďan s německým pasem Meeks (odešel v listopadu), druhým pivotem byl Fin Antti Nikkilä, na rozehrávku přišel Walker Russell (odešel v únoru). Krátkou epizodou byla účast Guillermo Diaze, hráče draftovaného do NBA, kterému však život v Česku nevoněl a po Vánocích se nevrátil. Místo něj přišel zkušený Monty Mack a poslední únorový den se k týmu přidal jednadvacetiletý Darius Washington, hráč s úžasným zrychlením. Ve výčtu změn nesmíme zapomenout na Miloše Mirkoviče a nymburského odchovance Matěje Sýkoru.

Základní část Mattoni NBL se ten rok poprvé hrála na 44 kol a zrušeny byly nadstavbové skupiny. V prvních deseti kolech jsme své soupeře přehrávali a ze všech zápasů jsme vyšli jako vítězové. První prohra přišla s Ostravou v 11.kole, přesto na našem prvním místě ve skupině se nic nezměnilo. Ve druhé čtvrtině základní části jsme již neprohráli. Po 22.kole jsme měli pětibodový náskok před druhým Děčínem a rozdíl ve skóre byl vynikajících 402 bodů. Žádný tým v lize neměl lepší útok, nastříleli jsme 1979 bodů (druhý byl Děčín 1958) ani obranu. Tady byl rozdíl ještě výraznější - my 1577, druhý Prostějov 1647.

V únoru a březnu se hrála třetí čtvrtina dlouhodobé části a náš stroj pracoval v ideálních otáčkách. Jeden soupeř za druhým rezignovat. Za třetí čtvrtinu jsme dostali od soupeřů o téměř 300 bodů méně, že jsme jich sami dali. V průměru skončil každý zápas našim sedmadvacetibodovým vítězstvím. Náskok v tabulce před druhým Děčínem se rozrostl na 8 bodů. Na našem kontě byla stále jedna jediná porážka od Ostravy a nepřerušená řada vítězství v lize trvala už 22 kol. Ovšem hned první zápas poslední čtvrtiny v Prostějově jsme prohráli o 3 body. I tak jsme po 44 kolech základní části získali před druhým týmem tabulky Děčínem náskok deseti bodů. V rozdílu ve skóre nám chybělo jen 18 bodů, abychom dosáhli 1000! Jednoznačně nejlepší útok vyprodukoval 4075 bodů (druhý Prostějov 3881) a nejlepší obrana propustila jen 3093 bodů (druhý Prostějov 3309).

Čtvrtfinále se hrálo pouze na dva vítězné zápasy a začínalo se na palubovce hůře postaveného týmu. I když do dalšího kola postoupila všechna lépe postavená družstva, první kola všechny týmy shodně prohrály! My jsme nestačili na Ostravu a tento tým tak byl jediným, který nám v sezoně dokázal sebrat dvě výhry. V dalších dvou zápasech čtvrtfinále jsme houževnaté Hutníky porazili.

V semifinále proti A PLUS Brno jsme oba domácí zápasy vyhráli s přehledem, v Brně nám soupeř hodně zatápěl, ale nakonec Mikiho svěřenci o dva body podlehli.

Do finále se premiérově probojoval Prostějov po pětizápasové bitvě s Novým Jičínem. V této části play-off byla opět změna, finále se hrálo jen na tři vítězné zápasy. V prvním zápase jsme byli pány na obou stranách hřiště a Prostějov si odnesl největší výprask z do té doby odehraných utkání (97:60). Podle předpokladů bylo druhé utkání složitější. Po 11 bodovém manku v průběhu první čtvrtiny jsme na začátku druhé desetiminutovky skóre otočili. Od té doby jsme si už vedení a konečné vítězství pohlídali. Ve třetím utkání se Prostějov z domácí prohry už nevzpamatoval a odvezl si z Nymburka po jasném průběhu porážku o 24 bodů.

Křídelník Michal Křemen přišel do Nymburka od Mikiho z týmu A+ Brno, kam zamířil z rodných Mariánských Lázní a první smlouvu podepsal na tři roky. Svůj mandát si nakonec prodloužil na dvojnásobek. Po odchodu z našeho týmu si poprvé v životě zkusil zahraniční ligu. Stříbrnou medaili získal v kyperské lize s Apoelem Nikósie.

Jak si pamatuješ na svůj první titul v Nymburce?

Pamatuji si, že jsem v tom roce moc nehrál. Vím, že to byla sezona, kdy se hrálo finále jen na tři zápasy a že finálové série byla jedna z těch jednoznačnějších.  

Je to úspěšné zakončení sezony. Někdy jsme se k němu dopracovali jednodušší cestou, jindy to bylo o trochu složitější.

Měl jsi už jako žák ambice stát se mistrem ligy?

Když jsem začínal v Mariánkách s basketem, nikdy jsem si nemyslel, že se dostanu tak daleko.

Když jsi hrál poslední rok v Brně, pošilhával jsi po nějakém lepším klubu?

V prvních dvou letech v Brně jsem tolik nehrál, ale v čtvrtém roce mi bylo Brno malé a chtěl jsem jít někam dál. Měl jsem ale smlouvu a Miki mě na další rok ještě utáhl. Po roce přišla nabídka z Nymburka, a tak jsem se vykoupil ze smlouvy.

Vzpomínáš si na poslední zápas finále 2007?

No, to si vzpomínám dobře, protože jsem vůbec nehrál. Když byly čtyři minuty do konce, tak jsem viděl Nena, jak říká Mulimu, aby mě tam alespoň na chvilku dal. Jinak bych možná ani nevyběhl.

Kdepak, v prvním roce jsem nepočítal, že bych měl hrát nějakou důležitou roli v týmu. Na druhou stranu jsem si říkal, že by mě mohl alespoň na pár minut vypustit.

Užil jsem si ho plnými doušky (smích). V Nymburce byla výborná parta a rád na tu dobu vzpomínám.

Pro tebe to byl první titul, pro Standu Votroubka už čtvrtý. Viděl jsi nějaké rozdíly v prožívání okamžiku?

Ještě to nebyl takový stereotyp, jako když se slaví devátý titul. Myslím, že žádný rozdíl mezi námi, co jsme slavili poprvé a těmi, co slavili vícekrát, nebyl. Možná ti starší více slavili konec sezony…

Ty ses radoval více s titulu nebo konce sezony?

Já z titulu. To jsem byl ještě mladej, nic mě nebolelo, to jsem mohl hrát celý zápas a druhý den normálně chodit (smích).

Myslíš, že s přibývajícím věkem se radost z titulu nahrazuje radostí z konce sezony?

Od určitého věku se oba pocity přinejmenším míchají dohromady.

Když jsi přišel do Nymburka, napadlo by tě, že získáš v jeho dresu šest titulů?

O tom jsem nepřemýšlel. První smlouva byla na tři roky a co bude pak, to jsem neřešil.

Vyměnil bys řádku titulů a menší minutáž v Nymburce za delší pobyt na palubovce někde jinde?

Co si myslím a co vím, každý z české ligy by chtěl hrát v Nymburce. Není to nic jednoduchého, když nemakáš, končíš, ale každý, kdo dostane z Nymburka nabídku, přijme ji. Nevím o nikom, kdo by jí odmítl.

Se šesti tituly už se pomalu dostáváš na úroveň Sokolů a Benešů…

Sokolů ne, ale v těch vyšších patrech jsem.    

Tabulka