Před sezonou dostal trenér Katzurin od prezidenta klubu Miroslava Jansty "milost" na ještě jednu sezonu. Byť je prezidentovou zásadou, že trenér zůstává v Nymburce maximálně tři sezony, učinil tentokrát výjimku a dalo by se říct, že tato sezona byla jednou z nejúspěšnější v dějinách nymburského basketbalu. Kromě předpokládaného titulu v Mattoni NBL a zisku Českého poháru, který se hrál v novém formátu Final 8, postoupil Nymburk v Eurocupu až mezi posledních osm týmů. To se doposud v dějinách samostatného českého klubového basketbalu mužů nikomu nepovedlo.

Celá sezona začala oslavami 80 let nymburského basketbalu. Vydán byl bulletin k 80 letům, uspořádala se výstava v prostorách nymburské radnice a zorganizoval se turnaj za účasti týmů Alba Berlín, Lietuvos Rytas, Crvena ZVezda Bělehrad a našeho A-týmu.

Do Mattoni NBL jsme vstoupili výrazným vítězstvím v Opavě a také další tři kola jsme vyhrávali bezpečným rozdílem. Nejpřekvapivějším výsledkem skončilo utkání v Kolíně, které se rozhodovalo až ve druhém prodloužení a skončilo výsledkem 98:96 pro nás. Jinak ale naše obrana pracovala velice účinně, z 11 zápasů se soupeř třikrát nedostal ani nad 50 bodů. V první čtvrtině jsme si poradili i s Prostějovem nebo Novým Jičínem, který v té době měl hodně kvalitních hráčů jako Ubilla, Sanders, Muirhead, Šarovič, Pelikán nebo Pandula. Druhá čtvrtina základní části nás zastihla po vánočních svátcích v nedbalkách. Prohráli jsme tři zápasy v řadě v Prostějově, Pardubicích a Novém Jičíně. Byla to nebývale dlouhá série prohraných zápasů. Přesto jsme první místo v průběžném pořadí uchránili.

V polovině ledna začala druhá polovina zápasů základní části a v ní jsme při úspěšné pouti Eurocupem prohráli již jen jedno utkání na palubovce Nového Jičína v dubnu. Právě tento tým byl jediným družstvem, které mělo s námi v základní části vyrovnanou bilanci zápasů 2:2. Ve třetí čtvrtině základní části jsme byli hodně efektivní v útoku. Šest zápasů z jedenácti skončilo trojciferným počtem nastřílených bodů. V poslední části jsme si i přes prohru s Novým Jičínem uhájili první místo před play-off, i když před druhým Jičínem jsme měli kromě aktivního skóre náskok pouze jednoho bodu. V základní části jsme byli nejlepší jak na útočné polovině, žádný jiný tým se nedostal nad 4000 nastřílených bodů, tak na obranné polovině, žádný tým neobdržel méně než 3000 bodů. Při celkovém skóre 4084:2768 to znamená, že každý zápas končil průměrně našim vítězstvím o 29,9 bodů.

Play-off 

První soupeř play-off Kolín na nás nestačil. Po třech bezpečných výhrách jsme postoupili do semifinále proti Pardubicím. Zajímavostí je, že všechna utkání čtvrtfinálových sérií skončila 3:0 na zápasy. V semifinále jsme možná trochu nečekaně ztratili s Pardubicemi jeden zápas, více nečekané bylo, že to byl zápas na domácí palubovce.

Ve finále proti Prostějovu, který si v pětizápasové bitvě vybojoval postup do finále proti Novému Jičínu, si Hanáci uzmuli jen zápas číslo tři a po sérii 4:1 získal Nymburk sedmý titul v řadě.  První dva zápasy skončily téměř shodným rozdílem 15 a 16 bodů. Rozdíl byl jen v tom, že první zápas se rozhodoval ve druhém poločase, druhý zápas už ve druhé čtvrtině, kterou jsme vyhráli 25:11. Ve třetím zápase se Prostějovu povedlo několik šťastných střel, kterými se po celý první poločas drželi v mírném náskoku. Střelecký prapor našeho týmu v tomto utkání držel kapitán Sokolovský (20 bodů), ale na vítězství to nestačilo. Ve čtvrtém zápase jsme už nikoho nenechali na pochybách, že míříme k dalšímu titulu. První čtvrtinu jsme vyhráli o 12. Poslední vzepjetí Prostějova ve druhé čtvrtině (20:13) jsme ve třetí zastavili (16:19) a v poslední dokonali dílo zkázy (7:29).  V posledním utkání jsme už další prodloužení série nedopustili.

Pavel přišel do Nymburka z Opavy, kam byl dva roky před tím „odsunut“ jako málo prospěšný hráč z Prostějova. Jeho výkony v Opavě však ukazovaly, že to rozhodnutí nebylo zcela správné. Pavel se v Nymburce chytl a jeho průniky do koše, doskoky a obrana byly příkladné. Nyní je Pavel Pumprla ve Španělsku a právě dnes 23.května nastoupí se svým týmem z Compostely ve čtvrtfinále ACB ligy proti Realu Madrid.

Co pro tebe osobně znamená zisk (svého prvního až třetího) mistrovského titulu v české lize?

Tak rozhodně to má význam velký, myslím, že pro každého znamená, když je v čemkoliv nejlepší v rámci ČR a tak stejně i v případě týmového sportu. Je ovšem pravda, že to trošku ztrácí na kráse tím, že se s tím titulem tak nějak počítá a potom ta radost není taková.

Byl pro Tebe první získaný titul nějak výjimečný?

Přece tím, že byl v dospělé kategorii první. Vyhrál jsem mistrovství republiky v žácích, ve středních školách i akademičkách, tak to by byla škoda nepřidat i ten nejvyšší v ČR možný.

Cítil ses s první zlatou medailí na krku, že máš také svůj podíl na klubovém úspěchu?

Před mou první sezonou jsem se obával, že to bude případ toho, že dostanu medaili za sezení na lavičce, ale k mému překvapení jsem se během celé sezony dostával pravidelně na hřiště a stejně tak i během play-off, takže doufám, že aspoň nějaký podíl jsem na tom měl.

Měl jsi stejné pocity při přebírání prvního, druhého i třetího poháru pro nejlepší tým NBL?

Řekl bych, že pocity už byly hodně obdobné, ten první měl asi největší váhu, druhý nám dal zase nejvíc zabrat. 

Vážíš si některého ze tří svých titulů více než jiného?

Možná právě toho druhého, protože tam jsme měli hodně namále. Za stavu 2:2 v pátém zápase na domácí palubovce jsme nedlouho před koncem ještě prohrávali a už nechybělo moc a byl by stav 2:3. Ono potom to vítězství je sladší, když je za ním více úsilí a musí se o něj pořádně bojovat.

Jak velkou motivací je pro hráče, který přišel po vydařené sezoně ale v průměrném klubu NBL, mít možnost se podílet na zisku titulu pro nového zaměstnavatele?

Motivace to je velká, ale o ty v Nymburce celou sezonu není nouze. Člověk se snaží v těžké konkurenci probojovat na hřiště, potom si ty minuty udržet. Nastupovat a hrát dobře v Evropských soutěžích a ten titul už je jen ta pověstná třešnička.

Na fotkách s pohárem ses vždycky fotil s celou rodinou. Bylo to pro Tebe určitým poděkováním rodičům a ukázání cesty bratrovi?

Asi se to dá tak říct, po prvním roce se z toho stala taková malá tradice a určitě to byla forma poděkování všem za podporu.

Co v Tobě zanechalo největší stopu z první sezony v Nymburce?

Všechno bylo nové, úplně jiná úroveň zápasů a to platí hlavně o evropských soutěžích, to byl pro mě velký skok kupředu.

Jak bylo pro Tebe snadné proniknout mezi české matadory jako Benda, Sokol, Šutys, Oba?

Tím, že jsem byl typově jiný, než zmínění matadoři, tak to nakonec nebyl takový problém, jak jsem se při příchodu obával.

Jakou radu bys dal těm, kteří chtějí v české lize získat mistrovský titul?

Pro následující roky myslím rada stejná, jak v letech minulých, hrajte natolik dobře, aby si vás vybral Nymburk  (s úsměvem)