Najít příklad v úvodu napsaného přísloví se při trošce hledání podaří. Sice nebylo mezi Nymburkem a Ostravou v tabulce deset týmů jako letos, ale jen šest, ovšem i tak to byl výsledek, který se nečekal. Psal se rok 2007, měsíc květen a začínalo play-off české ligy. V létě před tím schválila Asociace ligových klubů úpravu formátu čtvrtfinále. Lépe postavené týmy svoje první kolo začaly na palubovce hůře postaveného týmu a pak se hrálo dvakrát u lépe postaveného. Pro Nymburk to znamenalo první kolo v Ostravě. Ve skleněném pekle haly Tatranu jsme s Ostravou prohráli 70:82.

Bylo to velké překvapení a také doposud poslední vítězství Ostravy nad Nymburkem. Od té doby se oba týmy potkaly třiatřicetkrát a ani jednou Nová Huť nevyhrála. Pokud v Ostravě vyhrajeme, bude to jubilejní padesáté vítězství nad tímto týmem. Jen čtyři zápasy vyhrála Ostrava, vždy jen na domácí palubovce. Ještě přidejme celkové skóre 4828:3654. Podle postavení v tabulce to může být i poslední zápas těchto dvou klubů v letošní sezoně.

Ve vzájemném duelu hraje našemu týmu do karet více zkušeností jednotlivých hráčů i celého týmu, kvalita hráčů, psychická odolnost i v případě, že se zcela nedaří, schopnost hrát velice rychle dopředu a během tří čtyř sekund od obranného doskoku skórovat. Proti Nymburku je geografická vzdálenost obou měst. Ostrava je společně s Opavou nejvzdálenější destinací a navíc slovo autobus je po cestě mezi Athénami a Soluní jako hráče Nymburka skoro nadávka. Snad nebude sněžit. „Nechci, aby to vyznělo jako nějaká výmluva, ale musím říct, že nás nečeká žádný snadný zápas. Po cestování, které jsme museli absolvovat v Řecku a dalších minimálně čtyřech hodinách do Ostravy, to bude pro hráče velice nepříjemné,“ nechal se slyšet trenér Ginzburg a dodal: „Já se po tomto týdnu cítím unavený a to jsem nemusel běhat v Soluni po palubovce.“

Hala poblíž Stodolní ulice v Ostravě je specifická. Její prosklená střecha i boky z ní v letních měsících za slunce dělají skleník, i koše zavěšené na dlouhých ocelových konstrukcích jsou jedinečné. S tím se hostující kluby dokáží poprat, pak musí ještě „bojovat“ s domácím publikem. „Ostrava je doma jiný tým než venku. Hodně si doma věří, mají tady nastříleno a dokáží trápit hodně soupeřů,“ domnívá se Matěj Svoboda, proto kterého to bude zápas proti „svým“. „Zápasy v Ostravě jsou pro mě výjimečné, i když jsem zatím nedostal tolik příležitostí na palubovce,“ doufá ve větší minuty Matěj.     

Ostrava je jako obvykle v posledních letech nabitá cizinci. „Ostrava má jako každý rok vcelku neznámý tým. Jeho osu tvoří američtí hráči, většinou všichni noví, ke kterým se přidávají dva tři čeští hráči,“ řekl na adresu kádr ostravský odchovanec mládežnického basketbalu Matěj Svoboda, kterého v zápasu bude skrývat maska. Ne proto, že by se bál odplaty místních fanoušků za to, že hraje v Čechách, ale kvůli zlomenině nosu. Tu si přivodil při pondělním tréninku při srážce s Petrem Bendou. „Zatím mám jen takovou provizorní masku, pak budu mít lepší, na míru,“ chlubí se Matěj, ale rozhodně by si raději tento doplněk odpustil.

Postavení Ostravy v tabulce Kooperativa NBL odpovídá faktu, že Hutníci vyhráli jen čtyři zápasy z osmnácti, přesto jak Matěj Svoboda tak Ronen Ginzburg považují toto umístění za překvapivé. „Postavení týmu Ostravy v tabulce, podle mě, neodpovídá síle jejich kádru,“ domnívá se Ginzburg a Matěj přidává: „Překvapuje mě, že je Ostrava poslední; nebývala týmem, který by hrál dno tabulky… a jako Ostravák jim to nepřeju,“ probudil se u Matěje vztah k rodnému kraji.

„My se musíme plně soustředit na náš výkon, využít všechny své zbraně, abychom zápas co nejdříve rozhodli a mohli zapojit do rotace co největší počet hráčů,“ má jasno trenér Ginzburg a výkonu svých svěřenců. Ti v sobotu ráno lehce potrénují, naobědvají se ve Sportovním centru a vyrazí do Ostravy.