Připomeňme krátce, že náš soupeř postoupil do nadstavbové skupiny A1 poprvé a že to nedávno, když si postupovou jistotu mezi nejlepších šest týmů ligy nečekaně zkomplikoval prohrou na palubovce Jindřichova Hradce, kterému tak dal první a doposud jedinou výhru v lize.

Po celou sezonu podávají Svitavy dobré výkony, i když se občas nevyhnou nečekaným prohrám, a letošní sezonu pravděpodobně zakončí s nejlepším umístěním v lize od svého vstupu na prkna nejvyšší ligy. Doposud nejlepším umístěním je sedmé místo minulé sezony, a protože jsou teď mezi elitní šestkou, tak se mohou propadnout maximálně právě na šesté místo. Existuje možnost, že by v hodnocení celé ligy skončily Svitavy hůře než šesté. To by musely sedmý nebo osmý tým po skončení nadstavbových skupin senzačně postoupit do semifinále play-off.  

Svitavy mají v letošním roce na svém kontě 10 porážek, o jednu více než šesté Olomoucko, které se jako poslední tým kvalifikoval do A1 v posledním 22.kole. Start do ligy neměly Svitavy šťastný, tři úvodní kola prohrály, jenže prohry to byly smolné - o dva body v Děčíně, o bod v Opavě, o deset s námi (ta pochopitelně smolná nebyla…). Pak přišla výhra doma nad Pardubicemi (+2) a očekávané vítězství v Brně. Zarmoutila prohra doma s Kolínem a také určitě prohra v Ostravě. Na druhou stranu potěšily bezesporu výhry v Ústí a také v Prostějově s Olomouckem.

Druhou část základní skupiny začali Tuři výhrou s Děčínem o 14 bodů a po porážce s námi doma přemohli i Opavu. Podle očekávání prohráli s Pardubicemi, ale také podruhé s Kolínem. Na výhru s Ústím nenavázali v dalším kole v zápase proti Jindřichovu Hradce, kde prohráli 90:99 a neuspěli také ve 22.kole v Praze na Folimance proti USK.

Naše vzájemné zápasy proti Svitavám se v letošní sezoně neomezily jen na ligové boje. Tuři byli našimi soupeři před deseti dny i ve Hyundai Final Four Českého poháru. Pro domácí Svitavy určitě očekávané semifinále proti našim, možná s myšlenkami na desetibodovou prohru v základní části, vzalo brzy za své. Ne nadarmo se říká „nevystoupíš dvakrát do jedné řeky“. Domácí prohráli 59:111. Tentokrát byl proud řeky hodně dravý a všechny snahy domácích strhl především ve druhém poločase, který jsme vyhráli 55:17. O síle proudu svědčí i rychlé protiútoky, na které jsme zvítězili 47:0! Pravdou je že ve druhém poločase už i trenér Růžička zvolil úspornější režim u klíčových hráčů, smířen s tím, že v neděli se bude hrát s Děčínem o bronz. V souboji o třetí místo nakonec byly Svitavy opravdu úspěšnější a po výhře 81:65 získaly první medailové ocenění v historii.

Nás čeká zápas, který bychom měli podle papírových předpokladů vyhrát, ale konstelace hvězd není zrovna pro nás příznivá. „Nevíme, jak do výkonu týmu zasáhne reprezentační přestávka. Poprvé se k tréninku sejdeme den před zápasem, navíc všichni naši reprezentanti, kterých bylo celkem sedm, měli velice náročný program,“ nastínil fakta trenér Oren Amiel. Do karet nám nehraje ani zranění Dardana Berishy, který si z reprezentační pauzy přivezl problémy se zadním stehenním svalem a bude určitou dobu mimo. Hřejivou náplastí na absenci Dardana může být aktuálně skvělá forma Jaromíra Bohačíka. Doufejme, že si při reprezentačních zápasech proti Bulharsku a Islandu nechat trochu střelného prachu i pro nás. „Chceme se udržet na vítězné vlně, to je bez debat a všechny zápasy vyhrát,“ odmítá taktizování o úspoře sil Oren Amiel.