Jak bys zhodnotil letošní sezonu?

Sezona se hodnotí velice dobře, i když byla trochu zvláštní. V Eurocupu jsme došli až mezi posledních osm celků a nebylo daleko k postupu, v lize jsme nakonec posbírali šest proher. Ovšem to nejdůležitější, vítězství v Mattoni NBL i Českém poháru, se nám podařilo, proto hodnotím sezonu jako nejúspěšnější. Za rok, za dva si nikdo nebude pamatovat, kolik jsme prohráli v lize zápasů, bude si pamatovat, že jsme získali pohár. Myslím, že i play-off jsme odehráli solidně. Přeci jen od konce čtvrtfinále jsme měli nějaké drobné zdravotní problémy a nenastupovali jsme v kompletní sestavě. Michal Křemen měl hodně problémů a bylo fajn, že byl vůbec ochoten se převléct, nastoupit a hrát velice dobře.

Nevím, jestli to bylo famózně (opatrně). Dostal jsem více příležitostí než během sezony a myslím, že kdyby stejný prostor dostal někdo jiný, bylo by to podobné. Nehledal bych v tom nic individuálního, protože výkon jednotlivců je závislý na výkonu kolektivu.

Trenér Katzurin se o to hodně snažil. Když viděl, že některý hráč je ve fazóně, volil systémy tak, aby se prosadil.

Trenér hodně dirigoval hru. Setkal ses někdy s takovou organizací hry?

Je to netradiční. Většinou mají důvěru rozehrávači a trenér zasáhne jen občas. Je to zvláštní, ale my hráči to respektujeme.

Před sezonou se hodně spekulovalo, že náš tým je slabší než minulou sezonu. Jak ses na to díval Ty?

Na začátku sezony se to nedá poznat. Teprve když přijdou těžké zápasy, ukáže se kvalita týmu. V zápasech Eurocupu jsme to dokázali. Ale i v jiných zápasech jsme ukázali, že tým nebyl slabší než předešlé, ale nemyslím si ani, že by byl lepší.

Na konci sezony. Jednak že už je konec a za druhé že jsme vyhráli titul.

Velice těžký byl Český pohár, protože systém nedává možnost opravy. Navíc se semifinále proti Prostějovu nevyvíjelo moc dobře. Právě v tomto zápase jsme ukázali svou sílu. Možná si už mnoho našich fanoušků říkalo, že takový zápas se už nedá vyhrát a nakonec se to povedlo. Náš tým měl hodně velkou vnitřní sílu, opět byla v Nymburce výborná parta. Vedení klubu a trenérům se podařilo poskládat tým, jehož hráči nepotřebují individuálně vynikat a dovedou balón pustit dál.

I když sezona byla úspěšná, měl jsi období, kdy jsi byl dole.

Já myslím, že si všichni vzpomenou na tři prohry v řadě po Vánocích. Na druhou stranu prohry pomohly tomu, aby se tým opět plně koncentroval na basket. Žádný tým přeci nemůže udržet svou výkonnost po celou sezonu na horní hranici. Přichází různá klopýtnutí a náš jediný zápas, který se nám zcela nepovedl, byl proti Prostějovu předposlední den v roce 2009.

Play-off je jiná soutěž a my jsme se nedokázali vyrovnat především s enormní snahou Pardubic o vítězství.

Po třech prohrách v řadě se o nás hodně mluvilo v médiích. Jak jsi to vnímal?

Myslím si, že se z toho dělala velká věda. Prohrát v Prostějově se dá, je to stříbrný tým v lize, který má bezesporu svou kvalitu a ukázal to i ve finále. Snad jen výše rozdílu byla vyšší, než by měla být. V Novém Jičíně jsme prohráli až po prodloužení a v Pardubicích to byla těsná porážka a opět s týmem, který je kvalitní a ukázal to i v zápasech play-off.

Máš na svém kontě 9 titulů. Neštve tě už, že jsi stále polévaný šampaňským?

Kdepak (smích), koho by to omrzelo!? Já si toho nesmírně vážím. Stačí se jen podívat, kolik hráčů českých hráčů si ani nezahrálo finále. A u mě se oslava titulu mísí s oslavou konce sezony, na který se stále více těším (smích).

Máš devět titulů a příští rok to bude naposledy, abys ukázal na prstech, kolikrát jsi byl první. Co budeš dělat potom?

Kdo ví, co bude za dva roky…Já se teď těším na příští sezonu a zároveň přemýšlím, co s týmem udělá tak náročná sezona myslím především na cestování. Bude to náročná sezona nejen pro hráče samotné, ale i pro jejich rodiny, manželky nebo přítelkyně.

V čem vidíš největší pozitivum účasti v Jadranské lize?

Pro hráče to bude zkušenost a možnost konfrontace jejich kvality s evropskou špičkou. Do Česka přijedou minimálně tři euroligové týmy, několik eurocupových týmů a ty „slabé“ týmy zbytku by se v české lize také neztratily, a proto i diváci si přijdou na své. Dá se tedy čekat kvalitní podívaná, ke které bychom chtěli přispět svým dobrým výkonem.

Budete hrát kvalifikaci o Euroligu. Máme šanci postoupit?

Bude to záviset na tom, které týmy jí budou hrát, v jaké budeme skupině,…. Podívejme se na Ventspils, který se v kvalifikaci dostal do druhého kola nebo Alba Berlín, která vypadla až v posledním kole. Tedy může se to stát, ale moc bych s tím nepočítal.

Podívejme se zpátky k týmu. Jaké postavení má kapitán u autoritativního trenéra?

Já bych řekl, že žádné (smích), kromě toho, že jsem mu občas tlumočil přání, abychom si zahráli fotbal (opět smích). Jak jsi řekl, je to hodně autoritativní trenér, který nepřipouští diskuzi.

Mění se trenér, ale už čtyři roky ho znáte. S jakým očekáváním hledíš do další sezony?

Hodně hráčů zažilo Ronena při ranních individuálních trénincích. Má ve svém repertoáru zajímavá cvičení, se kterými byli většinou hráči spokojení. Neno vedl i některé tréninky, pokud se hlavní trenér nemohl účastnit. Nemyslím si, že by zůstaly tréninky úplně stejné. I když byl asistentem, neznamená to automaticky, že má na věci stejný pohled jako hlavní trenér. Myslím, že bude hodně lidí překvapeno. I když to na první pohled nevypadá, bude náročnější než Muli, především v tréninkovém procesu. Cítím, že Neno basketu rozumí, má velice dobrý cit pro hru, což je dáno tím, že byl velice dobrým hráčem. Už tím si trenér získává respekt hráčů.

Po roce se bude také měnit kondiční trenér. Je to dobře?

Ano je a nemyslím tím, že bych byl nespokojený s Orem. On byl jako člověk naprosto v pohodě, věnoval se nám, měl kondiční přípravu dobře postavenou a je škoda, že odchází. Ale čeká nás určité okysličení kondiční přípravy a to je dobře. Jak měl Or úplně jiné tréninky než Ivan Šlehobr, tak teď to bude zase jiné.

Je dobře, že zůstávají čeští hráči už delší dobu pohromadě nebo hrozí ponorka?

Když by měla hrozit ponorka, tak jen u Radka Nečase a Michala Křemena, kteří spolu bydlí v jednou domě (úsměv). Všichni si dokážeme vyjít vstříc, náladu vylepšují nějaké vtípky, a proto se ponorky nebojím. Navíc spolu netrávíme tolik času, odtrénujeme a odcházíme ke svým rodinám.

Hlavně přítelkyně to dobře stíhá. V play-off mě k ničemu nenutila a snažila se maximálně, abych měl klid na přípravu na nejdůležitější část sezony. Teď je na čase, abych jí to oplatil.

Před pár dny skončila sezona, kdy zase začneš myslet na basket?

Letos budu mít po dlouhé době 2,5 měsíce volna. Je jasné, že nemohu zůstat absolutně bez fyzického pohybu. Počítám, že bych si jednou týdně šel zahrát fotbálek, jednou, dvakrát do posilovny. Počítám, že si dva týdny před začátkem přípravy začnu zvyšovat dávky a poslední týden už budu muset makat každý den.

S jakým míčem se v následujících deseti týdnech potkáš?

Maximálně s fotbalovým. Rukama na míč šahat nebudu (úsměv).

Před letošní sezonou jsi nedostal nabídku od trenéra reprezentace Budínského nebo jsi odmítl?

Letos jsem poprvé odmítl. Mám určité zdravotní problémy, které potřebuji doléčit. S vidinou příští a podstatně náročnější sezony bych chtěl začít zdravotně zcela v pořádku. Aby to nebylo jako před rokem, kdy jsem po nároďáku další čtyři měsíce jedl prášky proti bolesti, abychom mohl vůbec hrát.

Přerušení reprezentačních startů je na rok nebo definitivní?

Odmítl jsem pro letošek, co bude na další sezonu, budu řešit, až ta situace nastane. Navíc se připravuje změna organizace mistrovství Evropy. Bude se zvyšovat počet týmů a kvalifikace bude především o získávání koeficientů pro nasazení do skupin. Myslím, že účast na ME pro mě není uzavřená kapitola.

Říká se, že ve zkušeném věku je každý rok znát, pozoruješ to i na sobě?

Jak už jsem říkal, kvůli problémům s klenbou nohy byla analgetika skoro půl roku mým nejlepším kamarádem. Ale, kdybych tyhle problémy neměl, proběhla by sezona vcelku v pohodě. Zatím si nemyslím, že bych byl tak starý, abych nemohl týmu přinést něco pozitivního.