I když už všichni naši basketbalisté v hale slavného Arisu Soluň pilně trénovali, poslední člen výpravy byl ještě na cestě. O kom je řeč? O naší zatím poslední posile Adrianu Abramsovi. Proč? Protože bez cestovního dokladu ho do letadla nepustí. A kde je teď jeho pas? To nikdo neví.

Celá výprava přiletěla v sobotu vpod večer z ruského Krasnojarsku a po náročném cestování sedl AJ do auta s Drewem Naymickem a asi dvě hodiny po příjezdu do svého bytu volal Ondrovi Šimečkovi, že má problém, že někde ztratil pas. Nejprve s Drewem prošacovali celé auto, potom prošel důkladnou kontrolou i autobus, ale pas nebyl k nalezení. Ani telefonáty na cizineckou policii na letišti nevedly k žádné stopě, a tak začínalo být jasné, že ten skutečný kolotoč teprve začíná.

Nejprve se Adrien snažil v neděli odpoledne kontaktovat americkou ambasádu, protože nikdo jiný, než občan USA nemůže v této záležitosti své velvyslanectví kontaktovat. Zpočátku telefon pouze vyzváněl a teprve důkladným průzkumem internetových stránek Ondra zjistil, že je nutné elektronicky dojednat schůzku. Ovšem první volný termín byl ve středu a to bylo kvůli zápasu v Soluni už pochopitelně pozdě. „Nakonec jsem byl úspěšný a našel jsem kontaktní telefon pro případ úmrtí nebo ohrožení života,“ pokračoval Ondřej Šimeček v líčení svého nedělního programu. Toto číslo už nebylo hluché  a byť se nejednalo o ohrožení života, nakonec se AJ dobral k návodu. Povedlo se sjednat schůzku během pondělí dopoledne a také přeplánovat cestu přes Mnichov s odletem v půl šesté.

Adrian nakonec dostal náhradní pas na deset dní a nic nebránilo tomu, aby nastoupil večer do letadla a přiletěl za svými spoluhráči do Soluně.  Ovšem spoj, který měl přiletět na otočku z Mnichova, byl kvůli mlze značně opožděn a tím pádem padla cesta do Soluně přes bavorskou metropoli. Operativně se našla jiná cesta a to přes Curych s příletem do Soluně ve 2 v noci. 

Aktuálně z rána. Dobrá věc se podařila a Adrian dorazil do hotelu unavený, ale v pořádku.