Vojto, co si budeš z tohoto utkání pamatovat?

Kromě toho, že jsem ani jednou nevystřelil??? Byl to zápas úplně rozdílných poločasů. V prvním měla naše osobní obrana hodně slabý den, dá se říct, že to byl den otevřených dveří. Ještě, že se chytla naše zónová obrana. Dá se říct, že z úplného dna jsme se vyškrábali k výhře.

Hluboká byla, ale bylo ještě brzo, abychom panikařili. Ono vést takhle brzo zase není úplně ideální a známe to všichni. Věděli jsme, že to není nic nesmazatelného. Naštěstí jsme se ještě do poločasu vrátili do zápasu a to se pak hraje o hodně líp. Ve druhém poločase jsme byli už mnohem lepší tým.

Vnímali jste negativní reakci fanouškovského kotle za vámi na výkon v první čtvrtině?

V hale bylo docela ticho, takže jsme to vnímali. Každý výkřik do ticha byl slyšet.

Co jsme mohli čekat jiného, když prohráváme v prvním domácím zápase Eurocupu po 12 minutách o 17 bodů. Jsem ale rád, že nás v tom nenechali.

Zlomovým prvkem byla zónová obrana. Věřili jste, když jste se do ní pouštěli, že přinese své ovoce?

Myslím, že v ní hrajeme docela dobře. Možná bychom jí mohli vytáhnout častěji. Většinou když přejdeme do zóny a změníme rytmus hry, je to pro nás pozitivní. Povětšinou se po určité době zase vracíme k osobní obraně, tentokrát jsme tak bránili skoro celou druhou půlku. Dneska to byl extrém.

Chutná více vítězství, ke kterému se musíš probojovat z mínus sedmnácti do plus deseti?

Po zápase trochu ano, ale s odstupem času se musíme poučit a dát si pozor, aby se to neopakovalo. Ne vždy se nám to musí povést otočit. Takže poučení – nikoliv taktika.